Josef Tacl
| Josef Tacl | |
|---|---|
 Josef Tacl | |
| Narození | 3. března 1892 Ústí nad Orlicí,  České království, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. září 1942 (ve věku 50 let)  věznice Plötzensee, Berlín, Německo |
| Civilní činnost | učitel |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník jezdectva (brigádní generál in memoriam) |
| Doba služby | 1914–1942† |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko Československo |
| Složka | Rakousko-uherská armáda (1914–1918) Československá armáda (1918–1939) Obrana národa (1939–1940) |
| Jednotka | c. k. pěší pluk č. 15 c. a k. pěší pluk č. 28 Pěší pluk 5 (velitel roty) Jezdecký pluk 6 (plukovní pobočník) 10. divize (přednosta I. oddělení štábu) Válečná škola Praha (profesor taktiky jezdectva) I./2. oddělení MNO (přednosta skupiny jezdectva) |
| Velel | I. korouhev jezdeckého pluku 1 Dragounský pluk 8 „Knížete Václava Svatého“ Krajské velitelství ON Pardubice |
| Války | první světová válka druhá světová válka (odboj) |
Josef Tacl (3. března 1892, Ústí nad Orlicí – 2. září 1942, Berlín) byl důstojník československé armády a za okupace příslušník odbojové organizace Obrana národa popravený během druhé světové války nacisty.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě na učitelském ústavu v Poličce byl v letech 1910 až 1914 učitelem na obecné škole, ale po vypuknutí první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády, v níž bojoval na ruské a italské frontě jako velitel čety a později roty. Po návratu do Československa se stal důstojníkem z povolání, zastával řadu velitelských a štábních funkcí, a jeho vojenská kariéra vyvrcholila velením 8. dragounskému pluku, v jehož čele stál od 30. září 1937 až do rozpuštění československých ozbrojených sil po okupaci republiky.
Poté navázal spojení se zemským velitelem Obrany národa pro Čechy divizním generálem Vojtou a zapojil se do organizace odboje ve východních Čechách jako velitel Krajského velitelství ON Pardubice, a podílel se i na vytváření Krajského velitelství ON Hradec Králové a Okresního velitelství ON Vysoké Mýto a samostatné brigády ON Českomoravská vysočina (sídlo štábu Německý Brod).[1] Již 6. února 1940 byl zatčen gestapem a uvězněn nejprve v Pardubicích a později v Drážďanech a Lipsku. Dne 17. prosince 1941 byl tzv. Lidovým soudem v Berlíně odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 2. září 1942 ve věznici Plötzensee.[1] Jeho manželka zemřela již 22. dubna 1940 následkem nervového otřesu, který utrpěla po jeho zatčení.
Pamětní místa[editovat | editovat zdroj]
Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou ministerstva obrany ČR.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana -
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení -
Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Československý válečný kříž 1939 1945, dekret č. 10703 in memoriam
důstojník řádu Čestné legie, V. třída
Řád rumunské koruny
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c STEHLÍK, Eduard. TACL Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 294–295.
- ↑ Praha 6: Pomník obětem druhé světové války [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Českoslovenští generálové
- Brigádní generálové
- Osobnosti Obrany národa
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Lidé popravení gilotinou
- Důstojníci Řádu čestné legie
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Narození 3. března
- Narození v roce 1892
- Narození v Ústí nad Orlicí
- Úmrtí 2. září
- Úmrtí v roce 1942
- Úmrtí ve Věznici Plötzensee