Jeroným Jan Nepomucký Solař
| Jeroným Jan Nepomucký Solař | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. května 1827 Jindřichův Hradec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. ledna 1877 (ve věku 49 let) Želiv  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | mnich, historik, spisovatel, pedagog |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeroným Jan Nepomucký Solař či také Jeroným Jan Nepomuk Solař (3. května 1827, Jindřichův Hradec – 30. ledna 1877, Želiv) byl český prozaik, katolický kněz, příslušník premonstrátského řádu, středoškolský pedagog, náboženský spisovatel, regionální místopisec, historik a archeolog.[1][2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Nejprve v Českých Budějovicích studoval filozofii. Jako dvacetiletý se dne 21. září 1847 stál členem řádu premonstrátů.[3] Následně v Hradci Králové absolvoval teologii[4]. Zde byl také 25. července 1852 vysvěcen na kněze.[1][4] Pět let (v letech 1853–1858[5]) vyučoval na gymnáziu v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě a poté zbytek života prožil v premonstrátském klášteře v Želivi na Pelhřimovsku.[4] V letech 1859–1862 působil jako kaplan v Humpolci.[5]
Roku 1861 byl zvolen dopisujícím členem Archeologického sboru Musea Království českého (tedy Národního muzea) v Praze a roku 1864 též členem sboru pro vzdělávání řeči a literatury při stejném muzeu.[4] V roce 1868 se stal členem Historické společnosti v Praze.[4] Stal se čestným občanem města Humpolce.[3]
Zemřel v želivském klášteře, kde prožil druhou polovinu svého života.[5]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Literárně činným se stal od 50. let 19. století. Nejdříve např. publikoval duchovní poezii.[6]
Autorsky přispíval do řady časopisů, např.: Cyril a Metoděj, Hlasy katolické jednoty, Blahověst, Lumír či Živa.
V odborném periodiku Památky archeologické byla uveřejněna mnohá jeho pojednání o Havlíčkově Brodu, Lipnici nad Sázavou, Pohledu, Světlé nad Sázavou, o zaniklých klášterech v Opatovicích nad Labem a Vilémově i dalších místech na Vysočině a východních Čechách.[1]
V svých nevýznamnějších publikacích zpracoval historii Humpolce a zejména Hradce Králové.
- Paměti města Humpolce (1863, znovu vydáno 2012)[4]
- Dějepis Hradce Králové nad Labem a biskupství hradeckého (1870)[4]
Dějepis města Hradce Králové nad Labem a biskupství Hradeckého[editovat | editovat zdroj]
Při svém studiu teologie v Hradci Králové se začal věnovat místní historii a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších historiků tohoto východočeského města. V knihovně místního semináře studoval německy sepsané dějiny města od Karla Josefa Bienera z Biebenbergu a také publikaci Dějiny Království českého a paměti města Králové Hradce nad Labem od Františka Švendy. Hlavním zdrojem pro Solařovu práci se nakonec stala Švendova kniha. K práci využil i pamětní knihu města založenou v roce 1835 Václavem Klimentem Klicperou a na návrh Karla Collina od roku 1862 psanou česky. Podrobné informace o válečném roku 1866 poskytl Solařovi městský radní Adolf Riedl, který si dělal přesné poznámky. Prusko-rakouskou válkou, resp. rokem 1866 zpracování historie města v Solařově díle končí.[3]
Druhá část knihy je věnována církevním dějinám města a obsahuje životopisy všech 17 královéhradeckých biskupů, kteří do té doby byli ve funkci. Podle diecézního katalogu z roku 1867 zpracoval také seznam kostelů a klášterů na území spravovaném biskupstvím. Zmiňoval i zaniklé kostely.[3]
Kniha obsahuje metodologické nedostatky, najdou se v ní věcné omyly, ale i tak jde o jedno z nejvýznamnějších děl o historii města Hradce Králové.[6] O knize se zmínil i Jan Ježek ve své knize Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou.[7]
Premonstrát želivský J. Jeronym Solař, známý svými pracemi „Lipnice hrad a město v Čáslavsku“, „Paměti města Humpolce“, vystoupil r. 1870 se samostatnějším větším spisem „Dějepis Hradce Králové nad Labem a biskupství královéhradecké“. Solař bádá podrobně i důkladně, popisuje názorně, vypravuje příjemně; v posledně jmenovaném díle obeznamuje čtenáře s minulostí města v náboženském ohledu kdysi prvního a v politickém druhého po Praze, líčí dějiny biskupství královéhradeckého a jeho velebné kathedrály, ač přesná historie s jednotlivými podrobnostmi méně závažnými v žádném přiměřeném poměru nestojí."Jan Ježek, Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou (1880), s. 61 až 62
Hradecké dějiny vydával nejprve v letech 1868–70 v sešitech pod názvem "Dějepis města Hradce Králové nad Labem a biskupství Hradeckého".[1] V roce 1870 dějiny vlastním nákladem vydal i knižně. Publikace má přes 700 stránek a je kompletně dostupná v rámci tzv. Digitální knihovny.[8]
Články v časopisu Živa[editovat | editovat zdroj]
- Papoušek (1855)[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SVKHK Autority - Úplné zobrazení záznamu. aleph.svkhk.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Solař, Jeronym Jan Nepomucký, 1827-1877 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MALINA, Jiří. Jeronym Jan Nepomuk Solař. Hradecké noviny [online]. PN Press, 2002-06-01 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g DATABAZEKNIH.CZ. Jeroným Jan Nepomuk Solař - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c Solař, Jeronym Jan Nepomucký, 1827-1877. Knihovna památníku národního písemnictví [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Historik Hradce Králové. Hradecké noviny [online]. PN Press, 1993-08-07 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ JEŽEK, Jan. Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou [online]. Praha: Tiskem a nákladem Cyrillo-Methodějské kněhtiskárny, 1880 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ SOLAŘ, Jeroným Jan Nepomucký. Dějepis Hradce Králové n. Labem a biskupství hradeckého [online]. Praha: J.J. Solař, 1870 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Živa – Papoušek (Jeronym Solař). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Živa – Kočka (Jeronym Solař). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Živa – Stříbrné doly u Německého Brodu (Jeronym Solař). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online.
