Ještěrka zelená
 Ještěrka zelená | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | ještěři (Sauria) |
| Čeleď | Ještěrkovití (Lacertidae) |
| Rod | Ještěrka (Lacerta) |
| Binomické jméno | |
| Lacerta viridis Josefp Nicolai Laurenti, 1768 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ještěrka zelená (Lacerta viridis, Laurenti, 1768) je největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky, dorůstá délky až 40 cm. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh.[1]
Popis
Dospělí jedinci jsou převážně zeleně zbarvení, samci mají v době rozmnožování tyrkysově zbarvené hrdlo. Mladí jedinci mohou být světle hnědí. Samice jsou zbarveny odlišně (pohlavní dimorfismus) – jsou hnědavé až zelené, s tmavšími skvrnkami podél dvou žlutavých podélných pruhů po stranách hřbetu. Břicho mají bělavé.[2]
Taxonomie
Nové výzkumy ukázaly, že ještěrka zelená v dřívějším pojetí je tvořena dvěma biologickými druhy. Jedinci z areálu v jihozápadní Evropě patří ke druhu Lacerta bilineata, hybridní zóna mezi oběma druhy leží v severovýchodní Itálii a přilehlé části Slovinska. Populace z chorvatského ostrova Cres jsou reliktní populací L. bilineata. Plodnost kříženců je redukovaná.[3]
Výskyt
Je rozšířená v jihovýchodní Evropě od severozápadní Itálie a Rakouska přes jižní Ukrajinu a černomořské pobřeží Turecka po Kaspické moře. Tři izolované populace žijí v povodí Labe v Braniborsku (Německo).[4]
Výskyt v České republice
Ještěrka zelená je teplomilný druh, který se vyskytuje v České republice ve dvou samostatných areálech, oddělených Českomoravskou vysočinou:[5]
- střední Čechy – reliktní populace rozdělená do tří subpopulací (dolní Polabí, Poohří a povodí Vltavy, Berounky a Sázavy)
- jižní Morava – výběžek souvislého areálu v jihovýchodní Evropě, pozorována na Přírodní památce "Šidlovy skalky", k.ú. Olbramovice u Mor.Krumlova, Hády u Brna, Podyjí (v hojném počtu na Šobesu)
Obě populace spolu podle genetických výzkumů souvisely, k jejich izolaci došlo teprve nedávno.[6]
Prostředí
Dává přednost prostředím lesostepního charakteru – obývá suché, výslunné křovinaté stráně, okraje teplých lesů, zaříznutá údolí řek s členitým reliéfem. Vyskytuje se také v krajině přetvořené člověkem, jako jsou železniční a silniční náspy, vinice, opuštěné lomy, zanedbané zahrady a sady atd.[2]
Zdroje
- ↑ Vyhláška č. 175/2006 Sb.
- ↑ a b Vlašín M., Mikátová B., 2007: Metodika sledování výskytu plazů v České republice. ZO ČSOP Veronica Brno. ISBN 978-80-254-1344-9
- ↑ Joger U., Fritz U., Guicking D., Kalyabina-Hauf S., Nagy Z. T., Wink M., 2007: Phylogeography of western Palaearctic reptiles – Spatial and temporal speciation patterns. Zoologischer Anzeiger 246: 293-313.
- ↑ Böhme M. U., Schneeweiss N., Fritz U., Schlegel M., Berendonk T. U., 2007: Small edge populations at risk: genetic diversity of the green lizard (Lacerta viridis viridis) in Germany and implications for conservation management. Conservation Genetics 8: 555-563.
- ↑ Šandera M. (2008): Mapa rozšíření Lacerta viridis v ČR. BioLib
- ↑ Böhme M., Moravec J., 2005: Genetic status of Lacerta viridis populations in the Czech Republic. SEH, Bonn, 2005. Poster
Externí odkazy
Galerie ještěrka zelená na Wikimedia Commons
Taxon Lacerta viridis ve Wikidruzích
