Přeskočit na obsah

Jan Nepomuk Řehák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
J.M. can.
Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Řehák
prelát
Generální vikář litoměřické diecéze
Jan Nepomuk Řehák na rytině od Josefa Mukařovského v roce 1887
Jan Nepomuk Řehák na rytině od Josefa Mukařovského v roce 1887
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
PředchůdceJosef Ackermann
NástupceFrantišek Demel
ZnakZnak
Osobní údaje
Datum narození8. května 1811
Místo narozeníMnichovo Hradiště, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí18. května 1901 (ve věku 90 let)
Místo úmrtíLitoměřice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnostčeská
PříbuzníJosef Řehák[1] (sourozenec)
Povolánířímskokatolický duchovní
Řády a oceněníŘád Františka Josefa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Řehák, něm. Joan. Ržehak (8. května 1811 Mnichovo Hradiště[2]18. května 1901 Litoměřice[3]), byl český římskokatolický duchovní a sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.

Jan Nepomuk Řehák pochází z Mnichova Hradiště, kde se v roce 1811 narodil. Na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1834. Byl znám svou obsáhlou znalostí teologie a kanonického práva. V roce 1841 byl ustanoven městským děkanem v Litoměřicích, a v roce 1855 jmenován čestným kanovníkem litoměřické kapituly. V roce 1860 došlo ke změně a stal se sídelním kanovníkem schleinitziánským. Jako sídelní kanovník byl v roce 1868 jmenován, na základě naplnění ustanovení Tridentského koncilu, historicky prvním kanovníkem-teologem[4] litoměřické kapituly v této funkci. V roce 1879 se stal děkanem kapituly, předseda konzistoře a generálním vikářem litoměřické diecéze. Byl papežem oceněn titulem papežský prelát a posléze apoštolský protonotář. Biskup pak ocenil jeho zásluhy titulem senior diecéze a emeritní generální vikář. Státní úřady ocenily jeho činnost jmenováním rytířem rakouského řádu císaře Františka Josefa. Ač ve vysokých funkcích, choval se tiše a ušlechtile; známý byl láskou k české vlasti, nicméně nestranil českému živlu, ale ctěn byl od německy i česky mluvících obyvatel litoměřické diecéze.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]