Ibisovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ibisovití

Ibis hnědý (Plegadis falcinellus)
Ibis hnědý (Plegadis falcinellus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď: ibisovití (Threskiornithidae)
Poche, 1904
Podčeledi
  • Ibisi (Threskiornithinae)
  • Kolpíci (Plataleinae)

Ibisovití (Threskiornithidae) je čeleď z řádu veslonohých ptáků žijících hlavně v subtropických a v tropickém podnebném pásu. Čeleď je tvořena dvěma na první pohled rozdílnými skupinami, nejviditelnějším rozlišovacím znamení je zde tvar zobáku. Jedná skupina ibisi (podčeleď Threskiornithinae) mají dlouhý úzký zobák dolů srpovitě zahnutý, druhá kolpíci (Plataleinae) mají zobák na konci rozšířený v rohovitou lopatku.

Nejčastěji obývají vnitrozemské vody nebo žijí i v brakických vodách lagun a v příbřežních mangrovových porostech. Hlavním biotopem jsou bažinatá prostředí ale někteří (např. ibis hagedaš) žijí na suchých bezlesých územích. V České republice nehnízdí žádný, velmi sporadicky tam pouze zalétává ibis hnědý.

Dříve byli známi jako čeleď Plataleidae a byli společně s čápovitými, volavkovitými, člunozobcovitými a kladivoušovitými začleňováni do řádu brodivých, na základě moderních analýz jsou zahrnuti do řádu veslonozí.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ibisovití jsou ptáci středně velcí, podsadití, od špičky zobáku po konec ocasu měří 50 až 110 cm a váží až 0,5 až 4,5 kg. Samci jsou znatelně větší, obě pohlaví mají peří stejně zbarvené. Ibisi mají peří barvy bílé, černé, šedé hnědé, šarlatově červené a mívá kovový lesk, kolpíci jsou pouze bílí; mladí ptáci jsou zbarveni stejně, pouze se jim méně leskne peří. Mají husté opeření které je někdy na hlavě, krku i kostrči prodloužené, prachové peří vyrůstá po celém těle. Na hlavě mají kožovité záhyby a lysá místa krytá někdy prodlouženými péry, tvář a krk bývají holé. Křídla jsou dlouhá a široká s 11 letkami, rozpětí křídel dosahuje 80 až 120 cm, ocas je krátký s 12 péry. Umístění nozder dovoluje dýchání i při krmení, pod dolní čelisti ústí kanálek pro odtok ze solné žlázy odvádějící nadbytečnou sůl. Oči umožňují binokulární vidění. Zvukově se až na výjimky téměř neprojevují, mnozí jen klapou zobáky.

Nohy mají dlouhé a robustní, od poloviny holeně směrem dolů neopeřené, přední prsty mají asi do třetiny spojeny plovací blánou. Dráp prostředního prstu je větší, slouží k rozčesávání peří. Žijí ve velkých hejnech a přes svou relativní velikost většinou odpočívají v bezpečí na stromech. Létají velmi rychle a dobře využívají teplých vzestupných proudů, při letu mají krk natažený (není stočen do "S"). Za letu v hejnu je synchronizována doba mávaní křídel a plachtění. Nepatří mezi tažné ptáky.

Strava[editovat | editovat zdroj]

Ptáci obývají převážně členitá močálovitá území okolo vodních toků nebo nádrží a jsou masožravci, loví ve dne. Při lovu potravy nespolupracují, svým dlouhým zobákem individuálně prohledávají mělkou vodu, bahno nebo měkkou půdu. Živí se převážně drobnými korýši, měkkýši, žábami, vodním hmyzem a také drobnými rybkami. Druhy žijící v suchých prostorách se specializují na drobné obratlovce, větší hmyz i mršiny.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Ibisovití jsou ptáci monogamní, většinou hnízdí ve velkých koloniích (až 1000 párů) na pravidelných místech, často společně s jinými vodními ptáky. Před příchodem samic bojují samci o nejlepší území a pak o samice. Některé druhy mají v době námluv na hlavách vztyčené korunky z peří. Po rituálních námluvách si stavějí objemná hnízda převážně v korunách stromů, na keřích nebo skalnatých útesech v blízkosti vody. Samci přinášejí trávu, rákosí i drobné větvičky a samice hnízda splétají, materiálu není dostatek a proto si ho navzájem kradou.

Po snesení 2 až 5 světle zelených nebo namodralých vajec se při 3 až 4týdenní inkubaci samec se samicí střídá. Narozená mláďat jsou vidoucí ale neschopná samostatného života, nemají účinnou termoregulaci. Rodiče je zahřívají a krmí vyvrhovanou potravou z volete, kterou střídavě nosí, mláďata nežerou potravu ze slané vody, mají krátké rovné zobáky které jim rychle rostou. Opeření jsou za 4 až 8 týdnů. Protože mláďata se líhnou postupně, v bojí o potravu ta nejmladší většinou nepřežijí, obvykle nedospějí více než dva potomci. Po ukončení péče o potomstvo se rodiče většinou přepeřují. V přírodě se dožívají průměrného věku 15 let.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď ibisovití s 32 recentními druhy se dělí do 13 rodů a 2 podčeledí:

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mají málo přirozených nepřátel, pouze v době hnízdění představují pro jejich vejce nebezpečí lišky, hadi, divoké kočky a psi. Dožívají se 8 až 15 let. Některé druhy se dobře chovají v zoologických zahradách, na lidí si brzy zvykají a dokonce se tam i rozmnožují.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • HORÁKOVÁ, Ivana. Analýza polymorfních cross–species mikrosatelitů pro determinaci paternity u ibise hagedaše. Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Petr Nádvorník. Dostupné online.
  • ROBERSON, Don. Threskiornithidae [online]. Don Roberson, Creagrus, Monterey Bay, CA, USA, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Threskiornithidae [online]. Birds and birding in India, IN, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • A-Z Animals: Ibis [online]. Laureate Online Education, University of Liverpool, GB, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Threskiornithidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Checklist of the Birds of Paraguay: Threskiornithidae [online]. Fauna Paraguay, Asunción, PY, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J. et al.. The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 6.7 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2012, [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)