Horace Vernet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Horace Emile Jean Vernet (30. června 1789 v Paříži - 17. ledna 1863 tamtéž) byl francouzský malíř a grafik.

autoportrét

Život[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné vzdělání získal od svého otce malíře Antoine Charles Horace Verneta (1758-1835) a svého děda Jeana Michaela Moreaua (1741-1814). Další oficiální výukou u malíře Francois André Vincenta již dle svých slov příliš dalších znalostí nezískal. V roce 1811 vstoupil do manželství s Louise Jeanne Pujol. Manželství bylo obohaceno narozením dcery, pozdější manželky slavného malíře Paula Delaroche. V tuto dobu byl již známým malířem, který svým stylem přechází od klasicismu k naturalismu a zpracovává soudobá témata, převážně vojenská (“Jízdní trubač”, “Smrt Poniatowského”). Roku 1814 byl Vernet jedním z obránců Clichy, tehdejším předměstí Paříže a bojoval pod velením maršála Bon Adrien Jeannot Monceye. Své hluboké zážitky z této příhody pak roku 1820 zvěčnil olejem na plátně “Obrana závory v Clichy”. Ještě téhož roku se svým otcem odjel na studijní cestu do Itálie. Ve dvacátých letech maluje Vernet velká plátna s bitevními scénami, převážně z doby revoluce a napoleonských válek (“Bonaparte na mostu u Arcole”, “Bitva u Jeny”, “Bitva u Wagramu”, ”Bitva u Jemappes”, ”Bitva u Valmy”, “Voják od Waterloo”). Roku 1826 nabídla Academie des beaux arts v Paříži Vernetovi profesorské křeslo jako nástupci Jeana Jacquese Lebarbiera (1738-1826) a roku 1829 se stal Vernet ředitelem Academie de France v Římě. Tuto funkci zastával až do roku 1835, kdy jej nahradil Jean Auguste Dominique Ingres. Vernet pak se vrátil do Paříže a s podporou krále Ludvíka Filipa vyvinul obrovskou malířskou píli. Svým stylem i tematikou (bitvy, sport, orientální náměty) zcela vystihl vkus veřejnosti a stal se i obchodně nesmírně úspěšným. Je považován za znamenitého portrétistu - známé jsou portréty Napoleona I., Ludvíka-Filipa, Napoleona III., Thorvwadsena aj. Věnoval se též grafice, zejména litografii a dřevorytům. Svou slávu pak rozšířil po celé Evropě svými příležitostnými cestami spojenými s pracovními pobyty. Po této stránce byly nejúspěšnější pobyty v Sankt-Petěrburgu v letech 1836 a pak ještě roku 1842, kdy portrétoval i celou carskou rodinu. Byl oblíbeným malířem i Napoleona Třetího. Když ten chtěl na obrazu odstranit podobiznu generála, který zradil Napoleona I., odpověděl umělec: “Sire, jsem malířem historie a nebudu znesvěcovat pravdu”. Během Krymské války (1853-1856) se připojil k francouzské armádě a přivezl si velké množství črt a kreseb, z nichž vznikly četné obrazy z nichž nejslavnější je “Bitva u Almy”. Účastnil se s francouzskou armádou též bojů v Alžírsku (“Bitva u Isly”, “Průsmyk Mouzaia”). V důsledku pádu z koně utrpěl Vernet těžké poranění, z kterého se nikdy neuzdravil a poslední léta tvořil jen zcela sporadicky. Zemřel v 73 letech věku a je pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži. Další ze známých malířů Vernetů - Claude Joseph Vernet (1714-1789) byl dědem Horácovým.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]