Hlemýžď zahradní
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) hlemýžď zahradní
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Helix pomatia Linné, 1758 |
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití a současně největší ulitnatý plž v Česku.[2] Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává v půdě[2]. Velký 40 - 50 mm.
Pohybuje se rychlostí 5 m/h.[3]
Obsah |
Vzhled[editovat]
Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32-50 mm a vysokou 30-50 mm.[zdroj?] Tělo je však dlouhé asi 10 cm.[4] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu, což je pilníkovitá chitinová destička. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v ulitě.
Soustavy[editovat]
- Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radula), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza
- Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
- Vylučovací soustava: ledvina
- Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
- Nervová soustava: uzlinová
- Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité
Potrava[editovat]
Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.
Vývoj a rozmnožování[editovat]
Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček[4]. Dožívá se pěti až sedmi let.[3]
Využití hlemýždě člověkem[editovat]
V některých zemích slouží jako potrava člověka, či se pořádají i hlemýždí závody. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populací.[5]
Rozšíření a ohrožení[editovat]
Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.
Je rozšířen v Belgii, v České republice [málo dotčený druh (LC)], ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů, v Nizozemsku [6], v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.
Reference[editovat]
- ↑ IUCN 2008. 2008 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. Downloaded on 16 March 2009.
- ↑ a b HUDEC, Karel, et al.. Příroda České republiky - průvodce faunou. [s.l.] : Academia, 2007.
- ↑ a b http://www.radula.estranky.cz/stranka/hlemyzd-zahradni
- ↑ a b ČIHAŘ, Jiří, et al.. Příroda v ČSSR. Praha : Práce, 1988.
- ↑ Thea Větrovská (překlad), Svět zvířat kolem nás, ISBN 80-85805-62-6, str. 248
- ↑ http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/landmollusken/wetenschappelijk/helix-pomatia
