Hlemýžď zahradní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox hlemýžď zahradní

hlemýžď zahradní
hlemýžď zahradní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: měkkýši (Mollusca)
Třída: plži (Gastropoda)
Řád: stopkoocí (Stylommatophora)

klad Heterobranchia
informal group plicnatí (Pulmonata)
klad Eupulmonata
informal group Sigmurethra

Nadčeleď: Helicoidea
Čeleď: hlemýžďovití (Helicidae)
Rod: hlemýžď (Helix)
Binomické jméno
Helix pomatia
Linné, 1758
Helix pomatia

Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití, při své velikosti 40 – 50 mm je tak největší ulitnatý plž v Česku.[2] Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává v půdě.[2]

Pohybuje se rychlostí 5 m/h.[3]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32–50 mm a vysokou 30–50 mm.[zdroj?] Tělo je však dlouhé asi 10 cm.[4] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu, což je pilníkovitá chitinová destička. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v útrobním vaku v ulitě.

Soustavy[editovat | editovat zdroj]

  • Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radula), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza
  • Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
  • Vylučovací soustava: metanefridie
  • Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
  • Nervová soustava: uzlinová
  • Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.

Vývoj a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček.[4] Dožívá se pěti až sedmi let.[3]

Využití hlemýždě člověkem[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích slouží jako potrava člověka, či se pořádají i hlemýždí závody. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populací.[5]

Rozšíření a ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.

Je rozšířen v Belgii, v České republice (málo dotčený druh), ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů), v Nizozemsku,[6] v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN 2008. 2008 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. Downloaded on 16 March 2009.
  2. a b HUDEC, Karel, et al.. Příroda České republiky - průvodce faunou. [s.l.] : Academia, 2007.  
  3. a b http://www.radula.estranky.cz/stranka/hlemyzd-zahradni
  4. a b ČIHAŘ, Jiří, et al.. Příroda v ČSSR. Praha : Práce, 1988.  
  5. Thea Větrovská (překlad), Svět zvířat kolem nás, ISBN 80-85805-62-6, str. 248
  6. http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/landmollusken/wetenschappelijk/helix-pomatia

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]