Florence Marlyová
| Florence Marlyová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. června 1919 Obrnice |
| Úmrtí | 9. listopadu 1978 (ve věku 59 let) Glendale |
| Choť | Pierre Chenal (1937–1955) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová (2. června 1919 Obrnice – 9. listopadu 1978 Glendale, Kalifornie, USA) byla mezinárodně proslulá herečka českého původu.[1]
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodila se 2. června 1918[2][1] v Obrnicích u Mostu, ačkoli v některých zdrojích se uvádí i narození roku 1919.[3][2] Od dětství recitovala a zpívala a toužila stát se operní pěvkyní, ale kvůli vadě hlasivek se na tuto dráhu dát nemohla. V sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. Měla jazykové nadání, proto mohla hrát v řadě zahraničních filmů.[1]
Náhodné setkání s režisérem Pierrem Chenalem (1904–1990), za kterého se v roce 1938 provdala, ji vyneslo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Hrála například v jeho filmu Alibi (L'Alibi 1938) i v dalších filmech jiných francouzských režisérů.
V roce 1940 opustila Francii a přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se v roce 1942 setkala se svým manželem, který se angažoval v protinacistickém odboji a musel uprchnout. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, snímek Cesta bez návratu (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal.
Po návratu do Evropy zazářila ve válečném dramatu René Clémenta Krysy (Les maudits, 1947), který zvítězil na filmovém festivalu v Cannes. Florence Marly byla za svou roli záporné hrdinky nominována na nejlepší herečku festivalu a získala cenu kritiky.[2]
V roce 1948 ztvárnila roli princezny Vilemíny Hagen ve filmu Krakatit Otakara Vávry a veškerý svůj zisk z něj (celkem 100 000 dolarů) věnovala svým přátelům a známým v Československu.[1][2] Šlo o jediný český film její kariéry, nicméně v rodné zemi nebyla kritiky hodnocena pozitivně.[1] Poté odešla do Hollywoodu, kde hrála například ve filmu Lewise Allena Sealed Verdict (1948) a po boku Humphreyho Bogarta ve filmu Joe z Tokia (1949).
V 50. letech v době mccarthismu se dostala na černou listinu kvůli podezření z levicové orientace, což zabrzdilo její kariéru a nemohla se z natáčení v Chile vrátit do USA. Nuceně pak strávila dva a půl roku v Mexiku a hrála ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala. Její jméno bylo později očištěno, když byla odhalena záměna s Anny Marly, zpěvačkou ruského původu.[2]
V roce 1956 se po rozvodu s Chenalem provdala za rakouského hraběte Degenharta von Wurmbrand-Stuppach (1893–1965), a i když se ještě v témže roce rozvedli, užívala i nadále dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbrand.[3]
V 50. letech se objevovala v amerických televizních seriálech a jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Roku 1963 byla zatčena a odsouzena za držení drog, za což si odpykala tři roky vězení.[1][3]
Jejím posledním celovečerním filmem se stal v roce 1973 hororový příběh Dr. Death: Seeker of Souls a v témže roce naposledy zazářila na filmovém festivalu v Cannes v krátkometrážním filmu Space Boys, k němuž sama napsala scénář i hudbu.[3][2]
Zemřela bezdětná ve věku 59 let na infarkt 9. listopadu 1978 v Glendale v Kalifornii.[3]
Výběr z filmových rolí[editovat | editovat zdroj]
- 1937 Alibi, křivé svědectví (L'Alibi, režie Pierre Chenal) – paní de Gordon
- 1947 Krysy (Les Maudits, režie René Clément) – Hilda Garosi (nominace na nejlepší herečku, cena kritiky)
- 1948 Krakatit (režie Otakar Vávra, podle knihy Karla Čapka) – princezna Vilemína
- 1949 Joe z Tokia (Tokyo Joe, režie Stuart Heisler) – Trina Pechinkov Landis
- 1966 Královna krve (Queen of Blood, režie Curtis Harrington) – mimozemská krvelačná královna
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Patřila k nejkrásnějším dívkám světa. Češka se prosadila v Hollywoodu, ale později propadla drogám a zemřela na infarkt. www.super.cz [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Florence Marly. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BENEŠ, Edvard D. Hvězda Hollywoodu se narodila v Obrnicích u Mostu. Uspěla i v Cannes. Mostecký deník. 2014-06-05. Dostupné online [cit. 2024-04-08].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3 S. 72–75.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Florence Marlyová na Wikimedia Commons - Životopis Florence Marly (anglicky)
- Florence Marlyová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Florence Marlyová v Internet Movie Database (anglicky)
- Florence Marlyová na Kinoboxu
- minigalerie Archivováno 26. 9. 2009 na Wayback Machine.
