Exmoorský pony

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Několik Exmoorů na sněhu

Exmoorský pony či keltský pony je plemeno divokých koní, které pochází z anglického Somersetu a Devonu. Dostal jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Je to nejstarší plemeno v Británii, kde žije už od doby bronzové a od poslední doby ledové se to nezměnilo. Využívali ho už Keltové jako soumary. První zmínku o nich nalezneme v Knize posledního soudu z roku 1085. Roku 1921 byla založena Exmoor Pony Society, která si dala za úkol podporu a zlepšení chovu exmoorských poníků. Asociace provádí kontroly, podle nichž nemůže být do chovu zařazen jedinec, který není v exmoorském typu.

Je to jedno z mála původně divokých koní. Anglie se od pevniny oddělila cca před 15 000 lety, to znamená, že k exmoorovi se 14 000 let nedostalo jiné plemeno – od té doby se k exmoorským poníkům jiná krev nepřilévala. I teď se tito poníci toulají po vřesovištích, ale někteří chovatelé je drží v zajetí. Dříve jim hrozilo vyhynutí, ale nyní se pečlivě řídí jejich plemenitba a do knížky se můžou zapsat pouze dobře ověření jedinci.

Popis[editovat | editovat zdroj]

V kohoutku měří 113 cm až 130 cm. Jejich zbarvení se pohybuje od plavé až do černé a narušuje ho světlá srst okolo úst, očí, břicha a vnitřních stran stehen. Znaky nejsou povoleny. Jejich srst se skládá ze dvou vrstev. Ta blíže k tělu je měkká a pouze chmýřová. Udržuje u těla teplo. Druhá, vnější, je mastná a chrání tělo před chladem a mokrem. V létě se exmoorští poníci měděně lesknou, ale v zimě jsou matní s mastnou srstí. Exmoorové mají středně dlouhé tělo a krk, líbivou hlavu, strmou lopatku, krátké nohy, zakončené tvrdými kopyty a huňatou hřívu a ocas, kterému se říká „ledový ohon“, protože je u kořene rozštěpený. Další zajímavostí exmoorů je „moučná huba“. Tak se označuje bílé zbarvení okolo huby. Pod pojmem „žabí oko“ se skrývá zesílené horní oční víčko. Exmoorové mají jako jediné plemeno sedmou stoličku.

Jsou to velmi houževnatí a inteligentní poníci, odolní proti koňským nemocem. Zpočátku člověku nedůvěřují, ale po navázání důvěry se z nich stávají skvělí společníci. Jestliže jsou od narození zvyklí na přítomnost lidí, hodí se i pro děti, avšak někdy můžou být tvrdohlaví, potřebují proto jistou ruku. Exmoorové vynikají ve skocích.

Česká populace[editovat | editovat zdroj]

Exmoorští pony ve vojenském prostoru Milovice

Na začátku roku 2015 bylo dopraveno 14tičlenné stádo do nestátní rezervace ve středočeských Milovicích. Účelem je vypásání, které má ve vymezených lokalitách milovického vojenského prostoru zastavit ústup otevřené a polootevřené krajiny. To zamezí mizení druhů různých rostlin nebo motýlů, ptáků, plazů a dalších ohrožených obratlovců. Podle genetické a archeologické analýzy navíc tyto koně nejvíce svým zabarvením, velikostí a vzhledem odpovídají původním koním žijícím ve střední a západní Evropě. V rámci analýzy přitom byli prověřováni také huculští koně, polští konici nebo němečtí Heckovi koně, u všech se ukázalo, že jsou to modernější plemena.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do Česka se po staletích vrátí divocí koně. Do Milovic míří z Británie – článek na Hobby.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]