Datlovník pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDatlovník pravý
alternativní popis obrázku chybí
Datlovník pravý (Phoenix dactylifera)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádarekotvaré (Arecales)
Čeleďarekovité (Arecaceae)
Roddatlovník (Phoenix)
Binomické jméno
Phoenix dactylifera
L. 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) je druh palmy známé a hojně pěstované především pro datle, které se konzumují čerstvé i sušené, nebo se používají k přípravě různých nápojů a pokrmů. V češtině se druh nazývá též datlovník obecný či lidově palma datlová.[1] Protože jej lidé po tisíciletí pěstují, není snadné určit jeho původní areál přirozeného výskytu.

Historie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Palmová plantáž v Arizoně

Datlovník pravý patří k nejstarším pěstovaným rostlinám, zmiňuje se už v mezopotámských archivech a v Bibli, archeologické výzkumy dokládají záměrné pěstování už v mladší době kamenné (cca 6 tisíc let př. n. l.). Díky takto dlouhodobému úmyslnému šíření a vysazování člověkem už není možné přesně určit původní areál jeho přirozeného výskytu, předpokládá se, že původně mohl růst v poušťních oázách Severní Afriky, okolo Perského zálivu či v Mezopotámii.

Dnes je hojně pěstován v Severní Africe a na Blízkém a Středním východě (od Egypta až po Pákistán). Mimo tuto oblast se datlovníky pěstují také v Číně nebo v USA.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Obvykle jde o středně velký strom dorůstající výšky 15–25 metrů, s rozpětím koruny 6–10 metrů. Jelikož jde o jednoděložnou rostlinu, jeho dřevo nemá letokruhy. Listy jsou zpeřené, 3–5 metrů dlouhé, s trny na řapíku a průměrně s asi 150 lístky. Květy jsou jednopohlavní a trojčetné ve velkých hroznech, plody jsou peckovice. Jedna rostlina může vyrůst jako jeden samostatný kmen, nebo jako shluk několika kmenů se společnými kořeny. Rostlina je dvoudomá.

Plody datlovníku se tvarem i barvou podobají středomořskému mlži Lithophaga lithophaga, odtud pochází jeho české pojmenování „datlovka vrtavá“ (někdy také datlovka obecná).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Datle.
Řez kmenem datlovníku. Stejně jako u ostatních z rodu palem, netvoří datlové palmy letokruhy.
Nezralé datle v Ab Pachš v Íránu

Datlovník pravý je pěstován především pro datle, které odedávna tvoří významnou složku potravy především v arabských zemích, kde se konzumují čerstvé i sušené, nebo se používají jako surovina pro přípravu složitějších jídel.

Datle jsou tmavě hnědé oválné plody (peckovice), 3 až 7 cm dlouhé a 2 až 3 cm široké. Obsahují až 70 % sacharidů, které jsou zastoupeny v podobě přírodních cukrů, a mají malý obsah vody. Jsou bohatým a významným zdrojem draslíku, chlóru, železa a vitamínů B.[2][3] V čerstvém stavu obsahují i významné množství vitamínu C, který se ale sušením ztrácí. Datle jsou především okamžitý zdroj energie a často se uvádí, že ze všech druhů ovoce mají nejvyšší energetickou hodnotu, takže se jim někdy přezdívá „přírodní palivo“. Sportovci by je tedy měli konzumovat jak před výkonem, tak během a po výkonu. Použít je ovšem lze před jakoukoli fyzickou aktivitou, tedy např. při výletech.[4]

Datlová semena jsou zdrojem datlového oleje (používá se v kosmetice) či surovina pro výrobu kyseliny šťavelové. Mimo plodů se využívají i další části rostliny: dřevo datlovníku jako stavební materiál a listy jako zdroj celulózy. Ve starověku se palmové listy dávaly hrdinům a vítězům („palma vítězství“) a užívaly při slavnostech (viz Květná neděle).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id62451/
  2. Zdraví na dlani - datle [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-25. 
  3. Datle - ovoce rajských zahrad [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. 
  4. Datlovník pravý účinky, využití a pěstování - Bylinkovo.cz. Bylinkovo.cz. 2017-12-22. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]