Dějiny Čečenska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dudajevovi vojáci se modlí před prezidentským palácem
Čečenský bojovník se samopalem
Sestřelená ruská helikoptéra
Válečné ruiny
Mrtvoly bojovníků naložené v nákladním automobilu
Unavený voják

Historické pozadí Čečenských válek[editovat | editovat zdroj]

Podle prezentace některých žurnalistů se muže jevit rusko-čečenský konflikt z přelomu 20. a 21. století jako „něco nového a neočekávaného“. Ve skutečnosti se jedná o konflikt, trvající po staletí a má své historické podhoubí. Zde je souhrn událostí, které tomuto Rusko-Čečenskému konfliktu předcházely:

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Čečenci bojovali neustále proti cizí nadvládě. V 15. století proti Turkům (kdy byli „převedeni“ na islám), následně proti křesťanským sousedům – Gruzii a Kozákům. Pod tíhou těchto útoků podepsali v r. 1783 smlouvu s Ruskem – o ochraně teritoria. Po válkách (Rusko-turecká a Rusko-perská, 1804 – 13), probíhajících od dob Petra I. (†1725), a postupného upírání suverenity Čečenům, bylo zahájeno v roce 1834 pod vedením legendárního národního hrdiny imáma Šamala povstání. Imám Šamil se držel na Kavkazu více než 25 let. Uštědřil Rusům mnoho porážek. Za vlády Alexandra II roku 1859 Rusové dobyli pevnost Vedeno a následně u hory Gunib se vzdal samotný Šamal. Byl odvezen do Petrohradu, poté byl internován v Kaluze. V r. 1870 mu car povolil pouť do Mekky a r. 1871 v Medině Šamil zemřel.

Ztráta suverenity[editovat | editovat zdroj]

Tím bylo Čečensko dobyto Ruskou armádou a stala se součástí impéria se zvláštními právy. Tyto boje popisoval v literatuře Alexandr Puškin či Lev Nikolajevič Tolstoj (Hadži Murat), (Kavkazský zajatec). Účastnili se jich také vyhnanci, mj. Michail Lermontov. Další revolty pak následovaly vždy, kdykoliv se Rusko dostalo do nějaké konfliktní či nestabilní situace – Rusko-turecká válka (1877-8), revoluce 1905, revoluce 1917, občanská válka, kolektivizace. Po vytvoření SSSR vzniká 30. listopadu 1922 v rámci RSFSR Čečenská autonomní oblast, jejíž součástí původně nebyl Groznyj, který byl začleněn až roku 1929. 15. ledna 1934 vznikla sloučením Čečenské autonomní oblasti a Ingušské autonomní oblasti Čečensko-Ingušská autonomní oblast, přeměněná 5. prosince 1936 na Čečensko-Ingušskou ASSR.

Poválečné represe[editovat | editovat zdroj]

V druhé světové válce, po obsazení části Kavkazu německými vojsky, některé skupiny Čečenců a Ingušů - v nadějí na nezávislost - zahájily spolupráci s Němci. Dle tvrzení spisovatele Valentina Pikula byl Groznyj v r. 1942 připraven na obléhání, ale bombardéry lokalizované na Kavkazu musely být použity na potlačení čečenské vzpoury, místo jejich nasazení na frontě Stalingradské. Ačkoliv fronta do Čečenska nikdy nedošla, čečenští partyzáni vázali spoustu jednotek, které mohly být použity v boji s Němci. Po vytlačení Němců v rámci kolektivní viny rozhodly sovětské úřady v čele s Josifem Stalinem o likvidaci republiky (1944) a vysídlení Čečenců a Ingušů do Kazachstánu a na Sibiř (na základě obvinění z kolaborace s nacisty). Během deportací jich asi čtvrtina zemřela. Od 7. března 1944 tak byla dosavadní republika součástí Groznyjské oblasti. Návrat části Čečenců a Ingušů byl umožněn čtyři roky po Stalinově smrti (1953). Chruščovovým rozhodnutím byla Čečensko-Ingušská ASSR 5. ledna 1957 obnovena. I tak ale pokračovalo porušování práv menšin a ruština byla vyžadována v mnoha aspektech života (např. pouze ruskojazyčná výuka na vysokých školách). V poválečném SSSR zůstali Čečenci loajální až do dob glasnosti, kdy se opět objevila naděje na nezávislost na Rusku.

Zhroucení SSSR[editovat | editovat zdroj]

V situaci hroutícího se SSSR vznikl Čečenský národní kongres, který odstartoval „emancipační“ snahy Čečenů k odtržení od Ruské správy – stejně jako většina tehdejších sovětských republik. Vše vyvrcholilo pokusem o odtržení od Ruské federace po vzoru ostatních republik - násilnou cestou. Ruská reakce na sebe nedala dlouho čekat. Dne 11. 12. 1994 podepsal prezident RF nařízení č. 2169 - „O míře bezpečnostní zákonnosti, právu, pořádku a obnovení bezpečnosti na území Čečenska“. Ještě týž den vstoupily jednotky ruské armády do Čečenska a začala tzv. 1. čečenská válka.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]