Carl Nielsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Nielsen
Carl August Nielsen v roce 1910, Kodaň
Carl August Nielsen v roce 1910, Kodaň
Rodné jméno Carl August Nielsen
Narození 9. června 1865
Nørre-Lyndelse, Dánsko
Úmrtí 3. října 1931
Kodaň, Dánsko
Národnost dánská
Povolání skladatel, dirigent, houslista
Vzdělání kodaňská konzervatoř
Hnutí romantismus
Významná díla šest symfonií (více níže)

Carl August Nielsen (9. června 1865, Nørre-Lyndelse - 3. října 1931, Kodaň) byl dánský dirigent, houslista a skladatel období romantismu, nejznámější a jedna z nejdůležitějších osobností dánské hudby, která je známa především svými šesti symfoniemi. Výjimečné a známé jsou i jeho sólové koncerty pro housle, klarinet a flétnu a několik dalších skvělých kusů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Carla Nielsena, zde prožil i své dětství

Pocházel z velmi chudých poměrů. Narodil se ve vesničce Nørre-Lyndelse na ostrově Fyn, asi deset mil na jih od Odense. Jeho otec byl malířem pokojů, ale rovněž i vesnický hudebník - houslista a kornetista - a matka, kterou velmi miloval, byla zpěvačkou. Právě od svých rodičů získal blízký a kladný vztah k hudbě a rád se chodíval dívat na představení, kde vystupoval alespoň jeden z jeho rodičů. I sami rodiče ho k hudbě vedli a jeho matka ho nějaký čas hudbě i učila. Již osmiletý, naprosto ponořen do kouzla hudby, hrál v malém amatérském orchestru na housle, ale učil se hrát i na trubku. I jeho první skladba vznikla někdy v této době, byla to polka pro housle.

Ve velice raném věku, ve svých čtrnácti letech (1879), byl vyslán také do vojenského orchestru v Odense, kde se seznámil s barovým klavíristou, který ho seznámil v té době pro něj novými skladateli jako byl Bach, Haydn, Mozart a Beethoven. To Carla tak zaujalo, že si začal hudbu těchto velkých předků pročítat a poslouchat. Měli na něho tak obrovský vliv, že okamžitě zhotovil smyčcový koncert s dalšími hudebníky z armádní kapely, aby mohl pozorovat hudbu vídeňských klasiků. Velice ho zaujala i komorní hudba, kterou začal skládat v letech 1882 až 1883, včetně smyčcového kvartetu, houslové sonáty a kvartetů pro žesťové nástroje.

Léta úspěchu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 se mu splnil jeho celoživotní sen - byl přijat na kodaňskou konzervatoř. Nastal však zásadní problém, a tím byly peníze. Protože byl chudý musel si přivydělávat hraním na housle v orchestru v Tivoli, kodaňském největším zábavném podniku. I přes tento zásadní problém patřil na konzervatoři, kde strávil dva roky, mezi pilné a spolehlivé žáky a brzy si získal přízeň většiny lidí, kteří zde měli vyšší postavení. Mezi takové patřila vedoucí osobnost dánské hudby Niels Wilhelm Gade (1817-1890), s nímž se spřátelil a udržoval písemný kontakt ještě dlouho let potom.

Poté však následovaly tři neúspěšné roky (až na rok 1888, kdy bylo jeho dílo Malá Suita poprvé uvedeno v koncertní hale v Tivoli, i když také bez velkého úspěchu). Záchrana přišla až v létě roku 1889, kdy vyhrál konkurz do orchestru Královské kaple. Pobyt v Paříži rapidně změnil jeho život k lepšímu a on sám byl naprosto okouzlen krásami Francie. Později se setkal s dánskou sochařskou Anne Marie Brodersenovou, do které se hluboce zamiloval a během měsíce si ji vzal za ženu.

Následující léta byla vcelku úspěšná. Hlavně rok 1892, kdy dokončil svou fantastickou první symfonii. V březnu téhož roku, kdy se na její uvedení přijela podívat i dánská královna s rodinou, musel po jejím ukončení vystoupit na jeviště a děkovat se.

Portrét Carla Nielsna

Tato událost mu znatelně dodala sebedůvěry a začal překvapivě rychlým, ale zároveň velmi pilným způsobem tvořit další skvostná díla. I přes velký úspěch jeho děl měl vždy problém s nedostatkem peněz, aby mohl uživit svou, v té době už pětičlennou, rodinu. Proto nakonec nuceně přijal místo dirigenta v královském divadle, kde působil od roku 1908 po celých šest let, ale brzy zjistil, že ne všichni kritici jsou spokojeni s jeho interpretací studovaných děl.

Nakonec toto místo opustil a daleko radši spolupracoval s Kodaňskou hudební společností, kde působil od roku 1915 do roku 1927.

Pozdní léta a smrt[editovat | editovat zdroj]

Nadále neuvěřitelně pilně komponoval, a to i po srdeční příhodě, kterou prodělal v roce 1925 a od této doby musel zůstávat ve větším klidu. Téhož roku oslavovalo celé Dánsko šedesáté narozeniny skvělého dánského skladatele, ale světu zůstal v této době skladatel Nielsen neznámým, ba i lhostejným. Jeho zdraví se však s přibývajícím věkem rapidně horšilo, až se nakonec nemohl pořádně hnout ani ze své postele. Poslední hudbu uslyšel 1. října 1931, a to rozhlasové uvedení houslového koncertu. O dva dny později ve svých šedesáti šesti letech zemřel na chorobu, kterou trpěl již několik měsíců. Zvláštní shodou je, že se právě tentýž večer uváděla jeho známá opera Maškaráda v kodaňském královském divadle.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

I v nejstručnější poznámce o jeho díle by neměla chybět alespoň malá zmínka o jeho šesti symfoniích, které ho učinily v hudebním světě nesmrtelným a z kterých nejméně tři patří k hudebním skvostům 20. století. Již jeho první symfonie poukazuje na autora jako na skvělého symfonika. I jeho druhá symfonie, nazývaná jako "Čtyři živly" či "Čtyři povahy" je stejně dokonalá a jeho třetí symfonie patří k nejvýznamnějším v celé kolekci šesti symfonií. Je povzbudivá a inspirující, se svěžím optimismem první věty a křehkým tanečkem, který symfonii uzavírá. Jeho čtvrtá symfonie (nazývaná jako "Neuhasitelná") je asi nejznámější. Je v ní neuvěřitelně skvěle zachycena válka a boj o přežití a i za Nielsenova života hned po prvním uvedení ohromovala dánské diváky. V jeho předposlední, páté symfonii, je atmosféra boje zachycena ještě lépe, než ve čtvrté, a vedlejší buben má za úkol hrát co nejhlasitěji s cílem narušit průběh symfonie v naprosto účinné metafoře. Šestá symfonie se nedočkala velkého úspěchu.

I ve svých raných dílech se snažil dokázat něco nového, ale za dodržování „starých metod“. Jeho dílo je obsáhlé, tvoří jej jak dvě opery a šest už výše zmiňovaných symfonií, tak i komorní hudba, kantáty, tři sólové koncerty (pro housle, klarinet a flétnu) a spousta písní. Patří sem i scénická hudba, jejíž nejznámějším zástupcem je Alladin.

V jeho dílech je zřetelný velký vliv Mozarta, Bacha, Haydna, Brahmse a Wagnera.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  1. Saul a David (dánsky Saul og David) (1901-2)
  2. Maškaráda (Maskarade) (1905-6)

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  1. Symfonie č. 1 v G minor (1891-1892)
  2. Symfonie č. 2 „Čtyři povahy“ (1901-1902)
  3. Symfonie č. 3 „Symfonie (Sinfonia) espansiva“ (1910-1911)
  4. Symfonie č. 4 „Neuhasitelná“ (1916)
  5. Symfonie č. 5 (1922)
  6. Symfonie č. 6 (1925)

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Universitetets Aarsfest, op. 24 (1908)
  • Sørgefesten for P. S. Krøyer (1909)
  • Mindefesten for Stormen på Københavns i 1659 (1909)
  • Landsudstillingen i Aarhus (1909)
  • Grosseretsocietets 100-års jubilæum (1917)
  • Polyteknisk Læreanstalts 100-års jubilæum (1929)

Sólové koncerty[editovat | editovat zdroj]

Zvukové ukázky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Nielsen na anglické Wikipedii.

  • Sadie, Stanley; Latham, Alison (1994). Carl Nielsen entry in The Grove Concise Dictionary of Music. New York: W. W. Norton & Company. ISBN 0-393-03753-3.
  • Kennedy, Michael; Bourne, Joyce (1996). Carl Nielsen entry in The Concise Oxford Dictionary of Music, 4th edition. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-280037-X.
  • Nielsen, Carl by David Fanning, in 'The New Grove Dictionary of Opera', ed. Stanley Sadie (London, 1992) ISBN 0-333-73432-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu