Koncert (hudební skladba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Koncert je hudební skladba pro jeden nebo několik sólových nástrojů s doprovodem orchestru. Od 18. století má obvykle sonátovou formu a do třetí nebo čtvrté věty se často vkládá tzv. kadence, původně improvizace, v níž interpret předvedl svoji virtuozitu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo koncert je převzato z italštiny a odvozuje se od latinského concertare, přít se, zápasit. Název poprvé použil italský skladatel Lodovico Grossi da Viadana (1560–1627) pro sborové církevní skladby s basovým doprovodem. Také Johann Sebastian Bach nazýval své kantáty „koncerty“. Italští barokní skladatelé Alessandro Stradella (1639-1682), Giuseppe Torelli (1658-1709) a Arcangelo Corelli (1653-1713) vypracovali hudební formu, kde proti sobě stojí několik sólových nástrojů (concertino, nejčastěji dvoje housle a violoncello), smyčcový orchestr a basso continuo (varhany). Rychlé věty (allegro) se střídaly s pomalými (adagio, andante). Podle velikosti orchestru se rozlišoval komorní koncert (concerto da camera) a concerto grosso. Formu dále rozvíjel například Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Händel, který do orchestru zařadil i dechové nástroje, a klasickou třívětou formu s kadencí dal koncertu Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), který psal koncerty pro klavír i pro dechové nástroje. Koncert o třech nebo později čtyřech větách, obvykle pro jeden sólový nástroj (nejčastěji klavír) pak psali téměř všichni skladatelé 19. století.[1] Ve 20. století se forma koncertu rozvolnila, pěstuje se však i v současnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, sv. 14, str. 668, heslo Koncert.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Vrkočová, Slovníček základních hudebních pojmů. Praha 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]