Sonátová forma
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sonátová forma je hudební forma využívaná v dílech klasické hudby. Jedná se o najvíce rozšířenou formu, kterou mívají typicky první věty různých děl z oblasti komorní i orchestrální hudby - sonát, smyčcový kvartet, předehra, koncertů, symfonií a jiných. Často je využívána také v závěrečných větách sonát, smyčcových kvartet a koncertů.
Obsah |
[editovat] Historie
Ačkoliv již v období baroka existovaly skladby označované jako sonáty, sonátová forma jako taková neexistovala. Počátky tradiční sonátové formy (tak jak ji známe dnes) sahají až do období raného klasicismu, kde se o její vývoj zasloužili hlavně Johann Stamitz, Carl Philip Emmanuel Bach a salší skladatelé. O ustálení její formy se významným způsobem zasloužil Joseph Haydn. V době Haydna, Mozarta a Beethovena už měla sonátová forma pevně danou strukturu. Sonátová forma sa stala základní hudební formou, využívanou v době celého romantizmu i 20. století. Postupně však docházelo k modifikacím různého rozsahu.
[editovat] Struktura
Sonátová forma může začínat buď příamo expozicí nebo jí předchází úvod. Úvod má úlohu uvést posluchače do atmosféry vlastní skladby. Podle rozsahu a tématické samostatnosti rozlišujeme 2 typy úvodu:
- malý typ úvodu
- velký typ úvodu
Základní struktúra sonátové formy sesstává z expozice, rozvedení a reprízy.
[editovat] Expozice
V expozici skladatel uvede hlavní tématický materiál věty. Ten tvoří jednotlivá témata.
[editovat] Hlavní téma
Je psáno vždy v základní tónině (ta je obvykle uváděna i v názvu díla).
[editovat] Vedlejší téma
Bývá psána písaná v dominantní tónině. Když je základní tónina durová, dominantní je také durová ale o kvintu výše (příklad: základní tónina je C-dur, dominantní G-dur). Pokud je základní tónina molová, ve vedlejší věte se využívá paralelní durová tónina (například základní tónina c-moll a ve vedleším tématu Es-dur). Nálada druhého tématu je vždy odlišná od hlavního tématu, aby bylo dosaženo kontrastu. Vedlejší téma je většinou lyričtější a jemnější.
[editovat] Závěrečné téma
Ve stejné tónině jako vedlejší, vyvažuje předcházející témata a uzavírá expozici. Nemusí být vždy uvedena resp. nemusí být uvedena vůbec.
[editovat] Rozvedení
Jestliže expozice uvádí hlavní hudební materii, úlohou rozvedení je tuto materii zpracovat, rozvést tato témata. Tato část sonátové formy v průběhu svého vývoje postupně nabyla větší důležitost - od náznakovitého rozvedení v počátečním vývojovém stádiu přez rozvinutý tvar, kdy byla rovnocenná s krajními částmi až do takové formy, kdy se stála těžištěm celé sonátové formy (hlavně v novější hudbě).
Rozvedení je částí sonátové formy, pro kterou platí nejméně omezení, skladatel v ní může použít různé způsoby práce práce s námětem a tématem skladby. Také tonální plán rozvedení je volný. Zpravidla se však vynechávají tóniny, které byly použity v expozici (především hlavní tónina). Formální rozvrh a rozsah rozvedení závisí od možnosti zpracování jednotlivých témat a celkovém rozsahu sonátové formy, jakož i na tom, jakou důležitost zastává rozvedení v sonátové formě.
Ve většině sonát však nacházíme tři typické úseky, na které je rozčleněno rozvedení:
- vstupní úsek
- vlastní rozvedení
- návratový úsek
[editovat] Repríza
Repríza je poslední část sonátové formy, která má za úkol zopakovat tématický materiál expozice. Svým charakterem vyvažuje dynamický průběh rozvedení a z formálního hlediska uspokojivě uzavírá celou čast v základní tónině.
[editovat] Hlavní téma
Obvykle je psáno ve stejné tónině jako v expozici.
[editovat] Vedlejší téma
V podobné formě jako v expozici, ale tentokrát v základní tónině. Vzácně může být psána v molové tónině se stejným základním tónem (například téma v expozici je C-dur a téma v repríze c-moll). K této základní podobě sonátové formy se někdy přidává introdukce na úvod a kóda na úplný závěr skladby.
S uvedenými atributy sonátové formy se setkáváme hlavně v období klasicismu a ranného romantizmu. Postupně došlo k vícero inovacím. V pozdějších skladbách se skladatelé nespokojili jen s expozicí dvou nebo třech témat, ale v této části uplatnili vícero provázaných hudebných nápadů. Podobně je v pozdějších sonátách repríza jen volnou parafrází expozice a témata zde často přecházejí do dalšího meno kratšího provedení.
[editovat] Překlad
V tomto článku je použit překlad textu z článku Sonátová forma na slovenské Wikipedii.
