Bitva u Matapanu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Matapanu
Konflikt: Druhá světová válka
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|Vittorio Veneto střílí v bitvě u Matapanu ze svých 381mm kanónů. Nejblíže je zadní věž.]]
Vittorio Veneto střílí v bitvě u Matapanu ze svých 381mm kanónů. Nejblíže je zadní věž.
Trvání: 27. březen-29. březen, 1941
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: U mysu Matapan, Středozemní moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Spojenců
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Kingdom of Italy Itálie RN Ensign Velká Británie
RN Ensign Austrálie
Velitelé
Angelo Iachino Andrew Cunningham
Síla
1 bitevní lodě
6 těžkých křižníků
2 lehké křižníky
17 torpédoborců
1 letadlová lod
3 bitevní lodě
7 lehkých křižníků
17 torpédoborců
Ztráty
3 těžké křižníky
2 torpédoborce potopeny
1 bitevní loď poškozena
2 letadla
{{{poznámky}}}

Bitva u Matapanu byla největší námořní bitvou druhé světové války ve Středozemním moři. Bitva se uskutečnila 27.-29. března 1941 jižně od řeckého pobřeží mezi italským a spojeneckým námořnictvem.

Italská strana[editovat | editovat zdroj]

Od počátku března 1941 probíhala operace Lustre. V jejím rámci byly přepravovány spojenecké jednotky z Egypta do Řecka. Na nátlak Němců se italské námořnictvo rozhodlo zaútočit na konvoje přepravující tyto jednotky. Admirál Iachino rozdělil svoje lodě do dvou svazů.

První svaz měl proplout podle pobřeží Kréty k ostrovu Sofrano a potom se vrátit. Tomuto svazu velel viceadmirál Carlo Cattaneo. Skládal se z těžkých křižníků Zara, Pola, Fiume, lehkých křižníků Luigi di Savoia Duca degli AbruzziGiuseppe Garibalditorpédoborců Alfredo Oriani, Giosué Carducci, Vincenzo Gioberti, Vittorio Alfieri, Emanuele PessagnoNicoloso da Recco.

Druhý svaz měl plout na jih od ostrova Gaudos a na zpáteční cestě se u mysu Matapan spojit s prvním svazem. Tomuto svazu velel viceadmirál Angelo Iachino. Skládal se z bitevní lodě Vittorio Veneto, těžkých křižníků Trieste, Trento, Bolzano a torpédoborců Alpino, Bersagliere, Fuciliere, Granatiere, Corazziere, Carabiniere, Ascari.

Oba svazy vypluly 26. března 1941. Na žádné italské lodi nebyl radar.

Spojenecká strana[editovat | editovat zdroj]

Díky znalosti italských námořních kódů Spojenci o připravovaném výpadu věděli. Odložili plánovaný konvoj a Svaz C, který ho měl doprovázet, se přidal k hlavním silám Středomořského loďstva. 26. března byl vydán rozkaz svazu B, aby vyplul z Řecka k ostrovu Gaudos, kde se měl 28. března setkat s hlavními silami Středomořského loďstva, které vypluly 27. března. Před začátkem přesunů bylo Středomořské loďstvo rozloženo takto:

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Boj u mysu Gaudo[editovat | editovat zdroj]

Mapka bitvy


Krátce před 8. hodinou ráno 28. března se spatřily Iachinovy křižníky se svazem B. V 8:12 zahájili italské křižníky palbu, kterou spojenecké křižníky kvůli vzdálenosti nemohly opětovat. V 8:55 Italové zastavili palbu a obrátili svoje křižníky vstříc Vittorio Veneto. Pridham-Wippell ustupující italské křižníky následoval. Krátce před 11. hodinou se na scéně objevil Vittorio Veneto a začal ostřelovat svaz B. Pridham-Wippell ihned nařídil vypustit kouřovou clonu a ustoupit k jihu. V 11:27 italské lodě přerušily palbu na svaz B a začaly se soustřeďovat na první z náletů. Boj u mysu Gaudo tím skončil, aniž by se některé straně podařilo zasáhnout některou loď.

Nálety[editovat | editovat zdroj]

V 11:27 začal neúspěšný útok 6 torpédových letadel z letadlové lodě Formidable. V 11:30 admirál Iachino nařídil ústup k domovským základnám. V 12:22 odstartovala z Formidable druhá vlna složená z 5 torpédových letadel (dva Fairey Swordfish a tři Fairey Albacore) a 2 stíhaček Firey Fulmar. V 15:09 druhá vlna napadla Vittorio Veneto a jedním torpédem ho zasáhla. V 18:30 zaútočila třetí vlna 8 torpédových letadel a zasáhla jedním torpédem křižník Pola. Ten měl zasažené šrouby a kormidlo a nebyl schopen pohybu.

Noční boj[editovat | editovat zdroj]

U poškozeného křižníku Pola zůstal Cattaneo s křižníky Fiume, Zara a torpédoborci Alfredo Oriani, Giosué Carducci, Vincenzo GiobertiVittorio Alfieri s cílem vzít poškozený křižník do vleku. Ostatní lodě pokračovaly dál do domovských přístavů.

V 22:25 spatřil svaz A, který měl k dispozici radary, italské lodě. V 22:28 začaly britské bitevní lodě pálit na nic netušící italské křižníky a během 4 minut bylo po boji. Křižníky FiumeZara se potápěly. V 22:31 se o torpédový útok pokusily italské torpédoborce. Útok nebyl úspěšný a torpédoborce Vittorio AlfieriGiosué Carducci byly potopeny. V 4:03 ráno 29. března potopil nehybný křižník Pola torpédem torpédoborec Nubian.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

V této bitvě, která byla největší bitvou svedenou během druhé světové války ve Středozemním moři, ztratili Spojenci jen 2 letadla a 3 piloty. Naproti tomu Italové ztratili 3 těžké křižníky, 2 torpédoborce a 2400 námořníků včetně admirála Cattanea. Po této bitvě se už italské loďstvo neodvážilo vyplout do východního středomoří mimo dosah svého letectva. Slabou útěchou pro Italy mohlo být potopení křižníku HMS Bonaventure ponorkou Ambra 31. března 1941.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons