Bitva u mysu Spartivento

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u mysu Spartivento
Konflikt: Druhá světová válka
Boční salva bitevní lodi Vittorio Veneto v bitvě u mysu Spartivento
Boční salva bitevní lodi Vittorio Veneto v bitvě u mysu Spartivento
Trvání: 27. listopad, 1940
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: u pobřeží Sardinie, Středozemní moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: nerozhodný
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka ItálieItálie RN Ensign Spojené království
Velitelé
Inigo Campioni James Somerville
Síla
2 bitevní lodě, 6 těžkých křižníků a 14 torpédoborců 1 letadlová loď, 1 bitevní lod, 1 bitevní křižník, 1 těžký křižník, 5 lehkých křižníků, 1 protiletadlový křižník, 4 torpédoborce, 4 korvety a 4 fregaty.
Ztráty
1 torpédoborec poškozen. 1 těžký křižník poškozen.
{{{poznámky}}}

Bitva u mysu Spartivento (alias bitva u mysu Teulada) byla jednou z námořních bitev druhé světové války ve Středozemním moři mezi italskýmbritským námořnictvem. Uskutečnila 27. listopadu 1940 u pobřeží Sardinie.

Britské síly[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném útoku na Tarent se britská admiralita rozhodla přemístit bitevní loď HMS Ramillies a křižníky HMS Berwick a HMS Newcastle z Alexandrie do Gibraltaru ke svazu H. Využila toho že Středozemním mořem proplouval konvoj chráněný svazem H. Svaz K jehož součástí byly kromě Ramillies, Berwick a Newcastle také protiletadlový křižník HMS Coventry a 5 torpédoborců se měl se svazem H setkat severně od mysu Bon. Odtud měly konvoj doprovázet lehké síly na Maltu a potom do Egypta. Svaz H byl složen z letadlové lodě HMS Ark Royal, bitevního křižníku HMS Renown, křižníků HMS Sheffield a HMS Despatch a torpédoborců HMS Encounter, HMS Faulknor, HMS Firedrake, HMS Forester, HMS Gallant, HMS Greyhound, HMS Griffin a HMS Hereward. Jako přímá podpora konvoje pluly křižníky HMS Southampton a HMS Manchester a korvety třídy Flower Peony, Salvia, GloxiniaHyacinth.

Italské síly[editovat | editovat zdroj]

Italské námořnictvo se o vyplutí svazu H dozvědělo už 25. listopadu a rozhodlo se ho napadnout. Z Neapole vyplul admirál Inigo Campioni s bitevními loděmi Giulio CesareVittorio Veneto, těžkými křižníky Fiume, Zara, Pola a 10 torpédoborci. Na moři se setkal s druhou skupinou z Messiny pod velením viceadmirála Sansonnettiho tvořenou těžkými křižníky Trento, TriesteBolzano a 4 torpédoborci.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. listopadu v 11:30 odstartovalo 11 torpédových bombardérů Fairey Swordfish k útoku na Vittorio Veneto. Útok však nebyl úspěšný.

Ve 12:21 začala přestřelka mezi italskými a britskými křižníky. Poté co se objevil Renown italské křižníky vytvořili kouřovou clonu a začaly ustupovat na sever. Tato přestřelka trvala asi 25 minut a byl při ní poškozen několika zásahy křižník Berwick, který musel opustit formaci a odplouval na jih. Na italské straně byl poškozen torpédoborec Lanciere a bylo ho nutné odvléci do Cagliari. Kromě toho na křižníku Fiume došlo k havárii strojů a proto musel zpomalit a zůstával pozadu.

Těsně před 13. hodinou spatřily italské bitevní lodě britské křižníky a zahájily palbu. Křižníky položily kouřovou clonu a obrátily ke Renownu. Italské bitevní lodě je však nepronásledovaly a tak v 13:10 palba ustala.

Okolo 14. hodiny odstartovalo 7 střemhlavých bombardérů k Fiume a 9 torpédových letadel proti bitevním lodím. Ani jedna skupina nebyla úspěšná. Italské bombardéry přiletěly až tři hodiny po boji a neúspěšně zaútočily na svaz H. Admirál Somerville pak pokračoval podle plánu se spojenými svazy H a K do Gibraltaru.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Ani jedna strana nebyla s výsledkem bitvy spokojena a obě vytýkaly svým admirálům nedostatečnou bojovnost. Somerville musel před vyšetřovací komisi a Campioni byl dokonce nahrazen admirálem Iachinem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]