Bitva u Punta Stilo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Punta Stilo
Konflikt: Druhá světová válka
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|Bitevní loď Giulio Cesare během střelby v bitvě u Punta Stilo]]
Bitevní loď Giulio Cesare během střelby v bitvě u Punta Stilo
Trvání: 9. červenec, 1940
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: U pobřeží Kalábrie, Středozemní moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Nerozhodně
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka ItálieItálie RN Ensign Velká Británie
RN Ensign Austrálie
Velitelé
Inigo Campioni Andrew Cunningham
Síla
2 bitevní lodě, 6 těžkých křižníků, 8 lehkých křižníků a 16 torpédoborců 1 letadlová loď, 3 bitevní lodě, 5 lehkých křižníků a 16 torpédoborců
Ztráty
1 bitevní loď, 1 křižník a 1 torpédoborec poškozeny. 1 lehký křižník a 2 torpédoborce poškozeny
{{{poznámky}}}

Bitva u Punta Stilo (alias bitva u Kalábrie) byla jednou z námořních bitev druhé světové války ve Středozemním moři mezi italským a spojeneckým námořnictvem. Uskutečnila 9. července 1940 u pobřeží Kalábrie.

Italský konvoj[editovat | editovat zdroj]

6. července vyplul z Neapole konvoj 5 transportních lodí do Benghází. 8. července doplul bez problémů do Benghází, kde vylodil 2190 mužů, 232 vozidel a 16 000 tun materiálu a zásob. Italský svaz, který mu poskytoval krytí, se ihned vydal na zpáteční cestu do Tarentu. Italskému svazu velel viceadmirál Inigo Campioni se skládal z bitevních lodí Giulio Cesare a Conte di Cavour, těžkých křižníků Fiume, Gorizia, Zara, Pola, Trento a Bolzano, lehkých křižníků Eugenio di Savoia, Duca d'Aosta, Muzio Attendolo, Raimondo Montecuccoli, Alberico da Barbiano, Alberto di Giussano, Duca degli Abruzzi a Giuseppe Garibaldi a 16 torpédoborců.

Britský konvoj[editovat | editovat zdroj]

Mezi 5. a 8. červencem byly na Maltě připravovány dva konvoje směřující do Alexandrie. Jeden složený ze 3 rychlých lodí přepravující rodinné příslušníky a konvoj složený ze 4 pomalých nákladních lodí, které přepravovaly vojenský materiál. Na ochranu tohoto konvoje vyplulo 7. července z Alexandrie Středomořské loďstvo pod velením admirála Cunninghama. Cunningham ho rozdělil na tři svazy.

  • Úderný svaz B, kterému velel sám Cunningham. Byl složen z bitevní lodě HMS Warspite a 5 torpédoborců.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Středomořské loďstvo bylo spatřeno již v noci z 7. na 8. července u Alexandrie italskou ponorkou Beilul, která se pokusila neúspěšně zaútočit.

8. července ráno bylo naopak spatřeno italské loďstvo britskou ponorkou Phoenix.

Odpoledne bylo Středomořské loďstvo napadeno italskými letadly z Dodekanésu, kterým se podařilo poškodit Gloucester, na kterém zahynul jeho velitel námořní kapitán Garside a dalších 17 mužů.

9. července odpoledne odstartovaly torpédové letouny z Eagle, ale nepodařilo se jim zasáhnout žádnou italskou loď.

V 15:13 křižníky svazu A uviděly italskou flotilu a hlavní část bitvy začala.

V 15:22 se když se palba z italských těžkých křižníků začala nebezpečně přibližovat se rozhodl Tovey ustoupit.

Krátce poté byl Neptune zasažen. Byl poškozen katapult a průzkumný letoun. Požáry se podařilo brzy uhasit.

V 15:50 připlul na dostřel svaz B a mezi Giulio Cesare a Warspite začala přestřelka.

V 15:59 byl Giulio Cesare zasažen 381mm granátem. Po tomto zásahu mohl plout rychlostí pouze 18 uzlů.

V 16:01 začaly italské torpédoborce vytvářet kouřovou clonu a italská flotila se dala na ústup k Messině.

V 16:06 byl zasažen 3 granáty křižník Bolzano, ale nebyl vážněji poškozen.

Během další hodiny se obě strany neúspěšně pokoušely o topédové útoky a pak bitva skončila.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Oba britské konvoje během bojů, které na sebe strhly pozornost, propluly nepozorovaně do Alexandrie. Obě strany považovaly své akce za úspěch. A to právě proto, že ochrana konvojů, které měly na starost, se podařila a ani jedna strana netratila žádnou loď. Lehce poškozená bitevní loď Giulio Cesare byla do měsíce opravena.

Literatura[editovat | editovat zdroj]