První bitva u Syrty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První bitva u Syrty
Konflikt: Druhá světová válka
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|]]
Trvání: 17. prosinec 1941
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Syrtský záliv, Středozemní moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Italů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Kingdom of Italy Itálie RN Ensign Velká Británie
RN Ensign Austrálie
Royal Netherlands Navy Ensign Nizozemsko
Velitelé
Angelo Iachino Andrew Cunningham
Síla
4 bitevní lodě, 2 těžké křižníky, 3 lehké křižníky, 19 torpédoborců a 1 torpédovka 6 lehkých křižníků a 10 torpédoborců
Ztráty
0 1 lehký křižník a 1 torpédoborec potopen, 2 lehké křižníky poškozeny, 767 mrtvých
{{{poznámky}}}

První bitva u Syrty byla námořní bitvou druhé světové války ve Středozemním moři. Bitva se uskutečnila v noci 17. prosince 1941 v Syrtském zálivu mezi italským a spojeneckým námořnictvem.

Italské síly[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšných konvojích, které utrpěly velké ztráty a pod silným nátlakem Němců na dodávky do severní Afriky byl Iachino donucen vyslat nový konvoj tentokrát s velmi silným zabezpečením.

Spojenecké síly[editovat | editovat zdroj]

Cunningham se o konvoji včas dozvěděl z rozšifrovaných italských zpráv a vyslal 16. prosince 1942 z Alexandrie svaz B, který měl za úkol jednak napadnout konvoj a jednak chránit rychlou dopravní loď Breconshire plující na Maltu. V polovině cesty měl Breconshire převzít svaz K, který vyplul z Malty.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

17. prosince ráno se oba spojenecké svazy spojily. Zároveň byly zpozorovány průzkumným letadlem poblíž Sidi Barrani. Během celého dne byl Vianův spojený svaz neúspěšně napadán střemhlavými i torpédovými letadly. Po jednom útoku v 17:45 spatřily spojenecký svaz italské lodě (vzdálené krytí), které přilákala spojenecká protiletadlová palba. V 17:53 zahájily italské lodě palbu. Protože spojenecké lodě k soupeři nedostřelily, začaly vytvářet kouřovou clonu. Po asi 10 minutách neúspěšné palby a při vzpomínce na bitvu u Matapanu, se Iachino rozhodl neriskovat noční boj a začal ustupovat k severu. Oba svazy se tak od sebe odpoutaly. Svaz K převzal transportní loď Breconshire a bezpečně ji dopravil na Maltu. Svaz B se vracel do Alexandrie.

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Druhý den 18. prosince zjistilo britské průzkumné letadlo, že italský konvoj opět postupuje k jihu. Bylo rozhodnuto vyslat svaz K složený z lehkých křížníků HMS Aurora, HMS Penelope, HMS Neptune a torpédoborců HMS Kandahar, HMS Lance, HMS Lively a HMS HavockTripolisu s cílem konvoj napadnout. Svazu velel námořní kapitán Rory O'Connor. 19. prosince krátce před 1 hodinou v noci vplul spojenecký svaz do minového pole 20 mil severně od Tripolisu. Na minách se potopily křižník Neptune a torpédoborec Kandahar a poškodily křižníky Aurora a Penelope. Ostatní lodě bez poškození vyvázly.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Po těchto ztrátách i s přihlédnutím na vzrůstající německou leteckou aktivitu, bylo nutné zrušit činnost hladinových lodí z Malty proti italským konvojům. Italský konvoj M 42 v pořádku doplul, ale spotřeba paliva nutná na jeho doprovod byla neúnosná.