Antonín Kratochvíl (fotograf)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Kratochvíl
Narození 12. dubna 1947
Lovosice
Národnost Česká
Povolání Fotograf
Výstava fotografií Antonína Kratochvíla Domovina, Galerie Leica, Praha, kurátor: Scott Thode, 22. června — 9. září 2012

Antonín Kratochvíl (pokřtěn Antonín Bedřich Kratochvíl, * 12. dubna 1947, Lovosice) je český portrétní a reportážní fotograf žijící v USA. Patří mezi zakládající členy fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency)[1]. Věnuje se hlavně dokumentární fotografii, za kterou byl několikrát mezinárodně oceněn.[2] V roce 1999 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.[3]

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1947Lovosicích, kde měl jeho otec Jaroslav Kratochvíl fotoateliér. V roce 1949 byla jeho rodina postižena bojem nového komunistického režimu proti podnikatelům. Byli okradeni o majetek, museli opustit Lovosice a byli násilně přesídleni do pracovního tábora ve Vinoři. Otec byl nucen pracovat v továrně, matka v zemědělství. V roce 1953 byli propuštěni z tábora a přestěhováni do pražského Karlína. Antonín Kratochvíl z politických důvodů nemohl studovat a proto se vyučil stavebním zámečníkem v podniku Pozemní stavby.

V roce 1967 se oženil a ještě před narozením svého syna utekl přes Jugoslávii do Rakouska (syna poprvé spatřil až po osmnácti letech). V Československu byl následně odsouzen v nepřítomnosti na sedm let za nedovolené opuštění republiky a rozšiřování projevů z tehdejšího sjezdu spisovatelů. Prošel uprchlickým táborem Traiskirchen, vězením ve Švédsku, francouzskou cizineckou legií, nakonec skončil v Nizozemsku.[4][5] Na doporučení fotografa Vojty Dukáta vystudoval bakalářský program na umělecké Akademii Gerrita Rietveltdanizozemském Utrechtu. Podruhé se oženil s Američankou a v roce 1972 odjel do USA. Začal pracovat pro prestižní americké noviny a časopisy – Playboy, Penthouse, Vogue, Rolling Stone, Los Angeles Times Magazine nebo Newsweek.

Postupně si získával uznání a fotografoval i mnohé celebrity z uměleckého světa. V roce 1975 jej mohli v USA navštívit rodiče. Třetí žena Jill byla také Američanka.[6] V polovině sedmdesátých let se vydal do východního bloku a dvacet let zachycoval život za železnou oponou i život po jejím pádu. V prosinci 1997 o tom vydal knihu "Broken Dream: Twenty Years of War in Eastern Europe".[1]

Jako žurnalista pracoval na místech válečných konfliktů, zaznamenával genocidu v Zaire a Rwandě, utečence v Bosně i v Afghánistánu, oběti epidemie AIDS v Zimbabwe a pašeráky drog v Guatemale. V posledních letech se věnuje mizející přírodě a kulturám. Za svou dokumentární fotografii byl mnohokrát oceněn (např. obdržel tři ceny World Press Photo).[5] V roce 1997 získal první cenu WPP v kategorii Portrét, v roce 2002 v kategorii hlavní zprávy za snímek obchodníků s narkotiky ve vězení v Barmě. Za fotografii konžské ženy prodávající maso ulovených zvířat získal cenu v kategorii Příroda a životní prostředí.[1]

V roce 2009 si také zahrál ve filmu, když dostal výraznou roli sochaře ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže.

Antonín Kratochvíl je nyní počtvrté ženatý, žije s českou manželkou Gabrielou střídavě v New Yorku a Suchdole. Má celkem tři syny – Michaela, Anthony Waynne Coopera a Gavyna.[7]

A. Kratochvíl (vlevo)

Knihy, výstavy a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2005 vydal knihu Vanishing zachycující ničení přírody, která obdržela ve USA titul nejlepší knihy roku v oblasti dokumentární fotografie. Získal též velmi prestižní americkou cenu Lucie Award 2005. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Kolíně n. L., Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu, Amsterodamu a dalších městech. Fotografie Antonína Kratochvíla jsou také ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži nebo v Muzeu moderního umění v San Franciscu.

V červnu 2010 ve výstavní síni Mánes po čtyřech letech opět vystavoval v České republice. Představil unikátní soubor fotografií Moscow nights (Moskevské noci), ve kterém svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly.[8] K výstavě řekl:

Otevřel jsem dveře, za které se dostanou jen vyvolení. Mně se to podařilo jen proto, že jsem fotil na objednávku pro prestižní magazín Vanity Fair a mladí Rusové chtěli světu předvést své bohatství a moc.[8]
— Antonín Kratochvíl, 2010
Něco takového jsem viděl poprvé v životě – uzavřenou exkluzivní společnost mladých boháčů, kteří dokážou za jednu noc neuvěřitelné věci. Kolem nich společnice, nádherné holky smíchané z různých exsovětských republik – best of Soviet Union bych to nazval – tanečnice, bodyguardi, cigarety, alkohol, drogy…[8]
— Antonín Kratochvíl, 2010

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • KRATOCHVÍL, Antonín. Broken Dream : 20 Years of War in Eastern Europe. New York : Monacelli Press, 1997. ISBN 1-885254-78-4.  
  • Antonín Kratochvíl. Praha : Torst, 2003. ISBN 80-7215-200-9.  
  • Incognito (2001)
  • Supravvivere (2001)
  • Vanishing (2005) o ničení přírody, v USA získala titul nejlepší kniha roku v oblasti dokumentární fotografie

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Incognito (1998)
  • Persona (2006)
  • Domovina, Galerie Leica, Praha, kurátor: Scott Thode, 22. června — 9. září 2012

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Fotografové s podobným jménem:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c http://www.lgp.cz/cz/udalost/workshop/antonin-kratochvil-.html
  2. Profil Kratochvíla na worldpressphoto.org
  3. Kratochvíl vystavuje fotografie s tématem domova
  4. VILGUS, Petr. Antoníne, tohle je umění [online]. Časopis FOTO, nakladatelství Spingwinter, 2012-06-09. Dostupné online. (česky) 
  5. a b ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Z Česka jsem vlastně nikdy neodjel [online]. Český rozhlas, 2008-5-14, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.  
  6. Antonín Kratochvíl – Životopis. Lovosický dnešek [online]. Kulturní středisko Lovosice, 2006-9 [cit. 2009-3-1]. Dostupné online.  
  7. HOZMANOVÁ, Eva. Antonín Kratochvíl – Životopis. muzeumlovosicka.cz [online]. Kulturní středisko Lovosice, 2011 [cit. 2011]. Dostupné online.  (česky) 
  8. a b c http://artalkweb.wordpress.com/2010/06/01/tz-antonin-kratochvil-2/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]