Zvonohlík zahradní
 Zvonohlík zahradní | |
|---|---|
_male.jpg) Samec | |
_female.jpg) Samice
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěnkavovití (Fringillidae) |
| Rod | zvonohlík (Serinus) |
| Binomické jméno | |
| Serinus serinus (Linnaeus, 1766) | |
 Rozšíření zvonohlíka zahradního
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je malý monotypický[2] druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Výrazně menší než vrabec (délka těla 11–12 cm).[2][3] Svrchní strana těla, břicho a boky jsou vždy hustě čárkované; výrazný nadoční proužek se v týle spojuje s proužkem, lemujícím tváře; uprostřed tváře je světlá skvrna. Kostřec je u samce výrazně žlutý, u samice zelenožlutý. Samec má jasně žluté čelo a kresbu na hlavě, samice má tyto partie žlutobílé.[4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Zvonohlík zahradní měl původně mediteránní typ rozšíření, ale během 19. století se expanzivně rozšířil přes Alpy až do střední Evropy a později i dále: na sever až do Polska a jižního Švédska a na východ do Pobaltí, k Černému moři, do Turecka, na Kypr a do Libanonu. Částečně tažný druh, ptáci ze severnějších populací zimují ve Středomoří včetně Afriky.[2][5]
Výskyt v Česku
[editovat | editovat zdroj]V České republice se jako hnízdící druh objevuje až v 1. polovině 19. století. Hnízdí po celém území, nejhojněji v nižších a středních polohách, vystupuje však také vysoko do hor (max. 1250 m n. m.). Jeho početnost je dlouhodobě odhadována na 450–900 tisíc párů.[6]
Přílet na naše území probíhá od poloviny března do dubna, odlet od září do října.[2]
Hnízdí na různých místech se skupinkami stromů.[4]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Hnízdo je obvykle na stromech, zvláště jehličnatých, také na keřích. Staví jej většinou samotná samice ze stonků, listů, kořínků a lýka rostlin, pavučin a lišejníků a zevnitř jej vystýlá rostlinným chmýřím, srstí a peřím. Ročně mívá 2, možná i 3 snůšky po 4 (3–5) špinavě bílých, tmavohnědě až černohnědě skvrnitých a vlnkovaných vejcích o rozměrech 16,5 × 12,2 mm. Jejich inkubace trvá obvykle 13 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–16 dnech. Dalších asi 9 dnů jsou krmena mimo něj, poté se rodina rozpadá. Pohlavně dospívají v 1. roce života.[2]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]V potravě převažují semena a části plevelů i kulturních rostlin, příležitostně požírá také bezobratlé. Potravu sbírá většinou na zemi.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 382–383.
- ↑ a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 352–353.
- ↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zvonohlík zahradní na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Zvonohlík v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Galerie zvonohlík zahradní na Wikimedia Commons
Taxon Serinus serinus ve Wikidruzích
