Zvonohlík zahradní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zvonohlík zahradní

Zvonohlík zahradní (samec)
Zvonohlík zahradní (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: zvonohlík (Serinus)
Binomické jméno
Serinus serinus
(Linnaeus, 1766)
Rozšíření zvonohlíka zahradního (oranžově hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře zimoviště)
Rozšíření zvonohlíka zahradního (oranžově hnízdiště, zeleně celoroční výskyt, modře zimoviště)

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Monotypický druh.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výrazně menší než vrabec (délka těla 11–12 cm).[1][2] Svrchní strana těla, břicho a boky jsou vždy hustě čárkované; výrazný nadoční proužek se v týle spojuje s proužkem, lemujícím tváře; uprostřed tváře je světlá skvrna. Kostřec je u samce výrazně žlutý, u samice zelenožlutý. Samec má jasně žluté čelo a kresbu na hlavě, samice má tyto partie žlutobílé.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Zvonohlík zahradní měl původně středomořský typ rozšíření, ale během 19. století se expanzivně rozšířil přes Alpy až do střední Evropy a později i dále: na sever až do Polska a jižního Švédska a na východ do Pobaltí, k Černému moři, do Turecka, na Kypr a do Libanonu. Částečně tažný druh, ptáci ze severnějších populací zimují ve Středomoří včetně Afriky.[1][4]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice se jako hnízdící druh objevuje až v 1. polovině 19. století. Hnízdí po celém území, nejhojněji v nižších a středních polohách, vystupuje však také vysoko do hor (max. 1250 m n. m.). Jeho početnost je dlouhodobě odhadována na 450-900 tisíc párů.[5]

Přílet na naše území probíhá od poloviny března do dubna, odlet od září do října.[1]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na různých místech se skupinkami stromů.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Hnízdo je obvykle na stromech, zvláště jehličnatých, také na keřích. Staví jej většinou samotná samice ze stonků, listů, kořínků a lýka rostlin, pavučin a lišejníků a zevnitř jej vystýlá rostlinným chmýřím, srstí a peřím. Ročně mívá 2, možná i 3 snůšky po 4 (3-5) špinavě bílých, tmavohnědě až černohnědě skvrnitých a vlnkovaných vejcích o rozměrech 16,5 x 12,2 mm. Jejich inkubace trvá obvykle 13 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14-16 dnech. Dalších asi 9 dnů jsou krmena mimo něj, poté se rodina rozpadá. Pohlavně dospívají v 1. roce života.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě převažují semena a části plevelů i kulturních rostlin, příležitostně požírá také bezobratlé. Potravu sbírá většinou na zemi.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. a b SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha : Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 352-353.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Serinus serinus ve Wikimedia Commons