Olejovice
| Olejovice | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Obec | Vojenský újezd Libavá |
| Okres | Olomouc |
| Kraj | Olomoucký kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°40′46″ s. š., 17°31′52″ v. d. |
| Základní informace | |
| Nadmořská výška | cca 560 m n. m. |
  Olejovice | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 420 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olejovice (německy Ölstadtl[1]) byla obec na území nynějšího vojenského újezdu Libavá v Oderských vrších (subprovincie pohoří Nízký Jeseník) v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Obec zanikla po roce 1946.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Obec ležela u silnice z Města Libavé do Lipníku nad Bečvou na svahovitém katastru nedaleko řeky Odry v nadmořské výšce 560 metrů. Vznikla ve druhé polovině 15. století. Už v letech 1535 a 1545 je ovšem vedena jako pustá ves pod jménem Olstat. V roce 1581 byla obnovena. České jméno Olejovice vzniklo koncem 19. století mylným převodem německého Ölstadt, což byla nářeční podoba původního Altstadt ("Staré město").[2] Obecní katastr byl nejmenší a nejchudší ze všech libavských obcí, nadřízené úřady měly Olejovice v Městě Libavá. V obci byl mlýn v osadě Olejovický Mlýn, dále záložna, hasičský spolek a podobně jako v ostatních libavských obcích zde působil i spolek „Deutscher Kulturverband“ aj. Obecná škola v obci působila od roku 1789, nová budova školy byla postavena roku 1854. Filiální kaple sv. Jana Nepomuckého byla vystavěna roku 1830 z daru 800 zl. místního rodáka Franze Schwartze, malíře a natěrače působícího v Olomouci.[3] Obec byla zničena po vysídlení německého obyvatelstva z Československa v roce 1946 a následném vzniku vojenského prostoru.[4]
| Rok | 1835 | 1900 | 1921 | 1930 |
|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 184 | 173 | 164 | 163 |
| Počet domů | 28 | 30 | 34 | 32 |
Dnešní stav[editovat | editovat zdroj]
Zbytky obce jsou zarostlé v listnatém lese, ruiny budov jsou však dobře patrné, stejně jako kaskáda rybníků. I po půlstoletí je patrné, že domy nezničil zub času, ale dělostřelectvo. Zřetelné jsou zbytky kostela, zemědělských stavení, zachovaly se dvě studny a zbytky kapličky. V místě se nachází mnoho stop po pobytu sovětské armády: nápisy, konzervy a zbytky vypálené munice.[6]
Další informace[editovat | editovat zdroj]
Západně od Olejovic se nachází Součinnostní střelnice Velká Střelná.
Místo je obvykle veřejnosti nepřístupné, ale jedenkrát ročně může být místo a jeho okolí přístupné veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
![kostel[3]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9d/Kostel%2C_Olejovice%2C_vojensk%C3%BD_%C3%BAjezd_Libav%C3%A1.jpg/90px-Kostel%2C_Olejovice%2C_vojensk%C3%BD_%C3%BAjezd_Libav%C3%A1.jpg)
kostel[3] -
hřbitov -
hřbitov -
studna u kostela -
cesta do Města Libavá -
-
-
![kostel[3]](/wiki/Soubor:Kostel,_Olejovice,_vojensk%C3%BD_%C3%BAjezd_Libav%C3%A1.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 626.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 170, 171.
- ↑ a b kaple sv. Jana Nepomuckého v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- ↑ MACHALLA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7.
- ↑ CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 51. Dostupné online.
- ↑ Obec Olejovice na serveru Libavsko. www.libavsko.cz [online]. [cit. 2008-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-02-24.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olejovice na Wikimedia Commons - Olejovice na serveru Zaniklé obce
- Olejovice
