Přeskočit na obsah

Metro v Londýně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Metro v Londýně
Označení stanice londýnského metra
Označení stanice londýnského metra
Základní informace
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
MěstoLondýn
DopravceTransport for London
Délka sítě402 km
Počet linek11
Počet stanic272
Počet cestujících1379 milionů / rok
Datum otevření10. ledna 1863
Linky
Parametry
Typ metraklasické metro
Rozchod koleje1 435 mm
Přívod prouduDvěma napájecími kolejnicemi – svrchní odběr
Napětí630 V (stejnosměrný proud)
Vozy a zázemí
Nasazené typy vozů1972
1973
1992
1995
1996
2009
S7 (134x)
S8 (58x)
DepaStonebridge Park
Queen's Park
Hainault
Ruislip
White City
Hammersmith
Ealing Common
Upminster
Neasden
Stratford Market
Edgware
Golders Green
Highgate
Morden
Cockfosters
Northfields
Northumberland Park
Waterloo
Mapa sítě
Geografická mapa Londýnského metra
Geografická mapa Londýnského metra
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metro v Londýně (anglicky London Underground) je podzemní dráha v oblasti Velkého Londýna a blízkého okolí. Jde o kolejový systém městské hromadné dopravy a navzdory svému názvu vede 55 % jeho tratí na povrchu a pouze zbytek v podzemí.[1] Běžně je označován jménem Tube. Metro v současnosti (2021) zahrnuje 272 stanic a více než 402 km trati.[2] V období let 2004 až 2005 přepravilo metro rekordní počet cestujících 976 miliónů, což představuje 2 670 000 lidí denně.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. První vlaky zde projely 10. ledna 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. První den bylo přepraveno 40 000 cestujících. Vlaky jezdily v odstupech 10 minut. V roce 1880 přepravilo metro 40 miliónů cestujících za rok. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 byla dokončena celá trasa Circle Line.

Tehdejší vlaky byly poháněny parou, což vyžadovalo účinný systém ventilace. Pokrok v elektrické trakci později dovolil umístit dráhu do podzemí (deep-level), hlouběji než původní podpovrchové (cut-and-cover) trasy. První takováto podzemní trasa - City & South London Railway, nyní část trasy Northern Line, byla zprovozněna v roce 1890.

Na počátku 20. století provozovalo různé trasy metra šest nezávislých společností, což působilo potíže cestujícím – v mnoha místech museli vystupovat na povrch aby přešli mezi zastávkami různých společností. Rovněž náklady na provozování tohoto systému byly značné a byly hledány zdroje pro financování rozšíření tras metra na předměstí Londýna a na elektrifikaci tras, kde se doposud využívaly parní vlaky.

Souprava metra vyjíždějící z tunelu poblíž Hendon Central. Obrázek ilustruje důvod použití slova Tube (anglicky roura) pro označení metra.

Nejdůležitějším investorem byl Američan Charles Yerkes, který 9. dubna 1902 založil Underground Electric Railways of London Company Ltd (Underground), která vlastnila mimo jiné – Metropolitan District Railway, rozestavěnou Charing Cross, Euston & Hampstead Railway (později část trasy Northern Line), Great Northern & Strand Railway, Brompton & Piccadilly Circus Railway (později základ trasy Piccadilly Line) a Baker Street & Waterloo Railway (trasa Bakerloo Line). Společnost také vlastnila mnoho tramvajových linek a London General Omnibus Company.

V roce 1933 byla založena společnost London Passenger Transport Board (LPTB). Do její správy byly začleněny Underground Group, Metropolitan Railway, městské a nezávislé autobusové a tramvajové linky, což je zhruba rozsah činností, které zajišťuje současný Transport for London (TfL). Tato společnost vytvořila plán rozvoje městské hromadné dopravy pro léta 1935 až 1940 – plán obsahoval návrh rozšíření některých linek a návrh na převzetí některých provozovatelů dopravy pod LPTB.

Po druhé světové válce se zvyšoval rozsah dopravy. Byla vybudována trasa Victoria Line ve směru severovýchod-jihozápad přes centrum Londýna, která převzala většinu nárůstu poválečné dopravy. Trasa Piccadilly Line byla prodloužena k letišti Heathrow v roce 1977 a Jubilee Line v roce 1979.

Od ledna 2003 je londýnské metro provozováno v rámci veřejnoprávně soukromého obchodního sdružení (Public-Private Partnership - PPP). Zatímco celá infrastruktura je udržována soukromými firmami s 30letými kontrakty, metro vlastní a provozuje TfL. Síť byla rozdělena na tři části JNP (trasy Jubilee, Northern a Piccadilly – udržuje firma Tube Lines), BCV (trasy Bakerloo, Central a Victoria - udržuje firma Metronet) a SSL (podpovrchové trasy District, Metropolitan, East London, Circle a Hammersmith & City - udržuje firma Metronet).

Jízdné

[editovat | editovat zdroj]

Londýnské metro využívá zónový tarif jízdného, který platí nejen pro metro, ale i pro další formy kolejové dopravy, které TfL provozuje. Každá stanice je zařazena do některé z devíti tarifních zón. Zóna 1 představuje centrum města a je zhruba určena vnitřním okruhem linky Circle Line.[3] V rámci zóny 1 je dosažitelná většina známých turistických atrakcí. Zóny 2–6 tvoří soustředné kružnice kolem zóny 1 a dohromady pokrývají celé území Velkého Londýna. Zóna 6 navíc zasahuje i za jeho hranice do hrabství Essex, Hertfordshire a Surrey a zahrnuje i stanice letiště Heathrow. Zóny 7–9 (původně A, B, C a D[4]) se nacházejí mimo Velký Londýn a již netvoří okruhy kolem města. Z metra do těchto zón patří pouze nejvzdálenější stanice na Metropolitan Line, jako například Amersham a Chesham.[3]

Cena jízdného se odvíjí od počtu projetých zón. Všeobecně platí, že čím větším počtem zón probíhá cesta, tím dražší je jízdné. Roli ale hraje také denní doba a den v týdnu.[5] V době dopravní špičky se platí vyšší jízdné („peak fare“), zatímco v ostatních časech je cena nižší („off-peak fare“).[pozn. 1] Jízdné v zóně 1 je dražší než jízdné ve vnějších zónách. Dražší je také jízdné z letiště Heathrow do centra.[pozn. 2] Některé stanice leží ve více zónách (typicky na jejich hranici)[3] a pro potřeby výpočtu jízdného se počítají tak, aby byla cena co nejnižší.[5]

Turnikety ve stanici White City

Většina stanic metra je vybavena turnikety, které cestující pustí dovnitř nebo ven pouze po předložení platné jízdenky. I tak je ale možné potkat revizora. Pokud cestující nepředloží platnou jízdenku, je mu uložena pokuta ve výši 100 £ (k roku 2024). Pokud ji uhradí do tří týdnů, je snížena na polovinu.[7]

Typy jízdenek

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Travelcard a Oyster card.

Papírové jízdenky je možné zakoupit v automatech ve stanicích metra. Jejich cena je ale ve většině případů výrazně vyšší než u všech ostatních typů plateb za jízdné. Například papírová jízdenka na cestu metrem v rámci zóny 1 stojí 6,7 £, zatímco cestující využívající Oyster card nebo bezkontaktní platební kartu zaplatí pouze 2,8 £ (tj. méně než polovinu).[8] Nezkušení obyvatelé města nebo turisté koupí papírových jízdenek velmi často platí víc, než je nutné.[9]

V roce 2003 byla zavedena Oyster card.[1] Jedná se čipovou kartu s RFID čipem. Je na ni možné nahrát dlouhodobé jízdenky a funguje také jako elektronická peněženka, ze které se při cestování strhává příslušný kredit. Karta se setkala s velkým ohlasem. Za prvních deset let provozu bylo vydáno celkem kolem 60 milionů kusů.[10] V té době (2013) byla Oyster card použita při více než 85 % všech cest londýnskou dopravou.[10]

Oyster card je možné zakoupit ve stanicích metra, návštěvnických centrech TfL a také v mnoha londýnských trafikách. Ceny jízdenek jsou nižší než u papírových a navíc existuje denní limit, po jehož překročení již cestující za jízdu nic neplatí.[11] Jízdné za jeden den díky tomu většinou nepřekročí cenu jednodenní jízdenky (často se zastaví i výrazně níže).[12] Obdobný strop existuje i pro jízdné za týden.[11] Při cestování je třeba na začátku i na konci cesty přiložit kartu k terminálu, který se nachází u turniketů ve stanici metra. Jízdné se poté spočítá a strhne automaticky. Pokud cestující při výstupu kartu nepřiloží, je cesta považována za neúplnou a je účtována maximální cena jízdného.[5]

Od září 2014 je možné platit i za využití bezkontaktní platební karty.[13] TfL byl prvním poskytovatelem veřejné dopravy na světě, který tuto možnost zavedl.[14] Systém přijímá také platby mobilním telefonem či pomocí chytrých hodinek (Apple Pay, Google Pay a další).[15] Platba funguje jednoduše. Stačí na začátku i na konci cesty přiložit kartu k terminálu a cena jízdného se poté automaticky strhne z karty. Je ovšem nutné pro vstup i výstup použít stejnou kartu nebo zařízení, jinak je účtována maximální cena jízdného.[15] Stejně jako u Oyster card existuje horní strop jízdného za jediný den a týden.[11] Díky své jednoduchosti si bezkontaktní platba velmi rychle získala oblibu cestujících. V prvním celém roce používání bylo touto formou zakoupeno 25 milionů jízdenek (Oyster card ve stejném roce 99 milionů). V průběhu roku 2019 však bezkontaktní platby v počtu vydaných jízdenek Oyster card překonaly.[16]

Příklady vydávaných jízdenek (stav v roce 2024):

Typ jízdenky Papírové Oyster card Platební karta Verze mimo dopravní špičku[pozn. 1] Poznámka
jedna jízda Ano Ano Ano Ano[pozn. 3] Papírová jízdenka je dražší.
denní jízdenka Ano Ne Ne Ano Levnější verze „off-peak“ je platná v pracovní dny až od 9:30, o víkendu a svátcích celý den.[5]
třídenní jízdenka Ne Ne Ne Ne Od roku 2010 se nevydává.[17]
týdenní jízdenka Ne Ano Ne Ne
měsíční jízdenka Ne Ano Ne Ne Je požadována registrace.
roční jízdenka Ne Ano Ne Ne Je požadována registrace.

Podrobné aktuální informace lze nalézt na oficiálních stránkách TfL.

Srovnání s jinými městy

[editovat | editovat zdroj]

Londýnské metro patří, co se jízdného týče, mezi nejdražší na světě. V roce 2017 bylo metro v Londýně na základě studie provedené Deutsche Bank označeno dokonce za nejdražší na světě.[18] Průzkum v roce 2022 odhalil, že 37 % respondentů z řad obyvatel Londýna považuje jízdné za neúměrně vysoké. To je více než v jiných městech, kde byl průzkum také proveden.[19] V roce 2023 byla zveřejněna studie, která porovnala londýnské metro s 39 světovými metropolemi a znovu jej označila jako nejdražší.[20] Jedním z důvodů vysokých cen je skutečnost, že provozovatel Transport for London je jen částečně dotován z veřejných rozpočtů a musí si na svůj provoz vydělat. Jízdné tak tvoří většinu jeho příjmů.[21] V roce 2023/24 jízdné tvořilo 75 % zisků. Celkem se v tomto roce vybralo přes 5 miliard liber, z čehož zhruba polovinu tvořilo metro.[22]

Infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]

Trasy

[editovat | editovat zdroj]
Zóna číslo 1 londýnského metra

K roku 2021 má londýnské metro 272 stanic.[23]

Trasy metra je možno rozdělit do dvou typů – podpovrchové a podzemní. Jízdní dráhy podpovrchových tras jsou v úrovni cca 5 m pod zemí a vlaky, které na nich jezdí, mají stejný profil jako vlakové soupravy na běžných železnicích, tyto trasy jsou propojeny s příměstskými železnicemi. Některé trasy, které byly původně využívány metrem, jsou nyní součástí systémů příměstské železnice Overground a Thameslink. Podzemní trasy jsou v úrovni cca 20 m pod zemí a vlakové soupravy jezdí v oddělených tunelech. Tunely těchto tras mají průměr 3,56 m, takže rozměry vlakových souprav jsou výrazně menší než u podpovrchových tras.

Trasy obou typů v oblastech mimo centra města vedou na povrchu, s výjimkou trasy Victoria Line, která je celá v podzemních tunelech a Waterloo & City Line, která je příliš krátká (2 km). Z celkové délky metra je v podzemních tunelech pouze 45 %.

Metro je napojeno na mezinárodní vlakové spojení Eurostar ve stanici King's Cross St. Pancras.

Trasa Piccadilly Line spojuje centrum města s letištěm Heathrow. I když je tento způsob dopravy mnohdy přeplněný a pomalejší (cca 52 minut do stanice Green Park) než Heathrow Express, je daleko levnější.

Spojení s letištěm Stansted, zajišťované Stansted Expressem, je dosažitelné ze stanic Liverpool Street (trasy Central, Circle, Hammersmith & City a Metropolitan) a Tottenham Hale (trasa Victoria). Nové spojení se Stansted ze stanice Stratford dosažitelné metrem (trasy Central a Jubilee) a DLR bylo zprovozněno v létě 2005.

Spojení s letištěm Gatwick, zajišťované Gatwick Expressem, je dosažitelné ze stanice Victoria (trasy District, Circle a Victoria).

Tabulka zachycuje trasy metra a jejich barevné označení na mapě londýnského metra, rok otevření první části, délku trasy a počet stanic.

Linky londýnského metra
Jméno linky Barva[3] Otevřeno Typ Délka Počet stanic[3]
Bakerloo Line hnědá 1906 Podzemní 23 km 25
Central Line červená 1900 Podzemní 74 km 49
Circle Line žlutá 1884 Podpovrchová 27 km 36
District Line tmavě zelená 1868 Podpovrchová 64 km 60
Hammersmith & City Line růžová 1863 Podpovrchová 25 km 29
Jubilee Line šedá 1979 Podzemní 36 km 27
Metropolitan Line purpurová 1863 Podpovrchová 67 km 34
Northern Line černá 1890 Podzemní 58 km 52
Piccadilly Line tmavě modrá 1906 Podzemní 71 km 53
Victoria Line světle modrá 1968 Podzemní 21 km 16
Waterloo & City Line tyrkysová 1898 Podzemní 2 km 2

Bezbariérový přístup

[editovat | editovat zdroj]
Sedačka přednostně určená pro pohybově znevýhodněné cestující.

V 19. a 20. století, kdy se většina sítě metra stavěla, nebyl bezbariérový přístup téměř vůbec zvažován. Do roku 1993 z bezpečnostních důvodů do metra ani nesměly invalidní vozíky.[24][25] Většina stanic nejen v centrálním Londýně bezbariérová nikdy nebyla. Stanice jsou často hluboko pod zemí a jejich dovybavení výtahy je velmi komplikované a finančně i časově náročné, obzvlášť v případě složitých přestupních stanic.[25] Například pro zpřístupnění stanice King's Cross St. Pancras, kde se setkává šest linek, bylo potřeba instalovat deset výtahů.[26] První úsek metra, který se stavěl jako bezbariérový, bylo prodloužení Jubilee Line otevřené v roce 1999.[27] Všechny nově otevřené stanice od té doby jsou bezbariérově přístupné. TfL se zpřístupňování stanic intenzivně věnuje a situace se postupně zlepšuje.[24]

Kvůli zakřivenému nástupišti ve stanici Bank musejí cestující překonávat mezeru.

Na standardní mapě metra je vyznačeno, které stanice jsou bezbariérově přístupné.[3] Je navíc barevně odlišeno, ve kterých stanicích je bezbariérový přístup jen na nástupiště, a ve kterých je možné se bez pomoci dostat až do vlaku.[28] TfL rovněž vydává verzi mapy, která obsahuje specifické informace, jako je například výškový rozdíl a šíře mezery mezi nástupištěm a vlakem nebo přítomnost rampy ve stanici.[29] Výškový rozdíl mezi vlakem a nástupištěm může dosáhnout až 12 cm.[29] Navíc v mnoha stanicích jsou nástupiště zakřivená, což způsobuje širokou mezeru mezi vlakem a nástupištěm (až 18 cm[29]). V některých stanicích je část nástupiště vyvýšená pro snadnější nástup cestujících na vozíku. Další možností jsou přenosné rampy, které mohou zaměstnanci na požádání připravit. Ty jsou k dispozici ve více než padesáti stanicích.[30]

Modernější vlakové soupravy disponují celou řadou bezbariérových prvků. Jedná se například o vyhrazené místo pro invalidní vozíky, širší dveřní prostor nebo speciální povrch a barvy podlahy, aby se slabozrací či barvoslepí cestující ve vozidle lépe orientovali. Ve vozech jsou pak některá sedadla přednostně určena pro hendikepované pasažéry, seniory nebo těhotné ženy.[31] Velká část souprav je však stará (nejstarší na Bakerloo line jsou z roku 1972[32]) a bezbariérové prvky byly přidány až později. Nové vlaky pro Piccadilly Line, a poté i další linky, které mají nahradit ty dosluhující, ve svém návrhu přístupnost přímo zohledňují.[33]

K lednu 2025 mělo metro v Londýně 92 bezbariérových stanic, což je více než třetina z celkového počtu 272.[34] V některých případech jsou přístupná jen některá nástupiště a v přestupních stanicích nemusí být zajištěny bezbariérové přestupy mezi všemi linkami.[35] Nejvyšší podíl bezbariérově přístupných stanic mají Waterloo & City Line[pozn. 4], Jubilee Line a Victoria Line. Nejméně přístupných stanic je na Bakerloo Line.[29] V souvislosti s výstavbou Elizabeth Line získalo bezbariérový přístup několik stanic v centru města (například Tottenham Court Road v roce 2017).[36] Samotná Elizabeth Line, ale také DLR, jsou už od výstavby plně bezbariérově přístupné.[34] Na stole je zpřístupnění dalších 12 stanic.[37] V srpnu 2024 bylo oznámeno, že je v plánu zajistit bezbariérový přístup v 50 procentech všech stanic do roku 2030.[37]

Provoz

[editovat | editovat zdroj]

Provoz londýnského metra začíná kolem páté hodiny ráno a končí mezi půlnocí a první hodinou.[38] Během konání důležitých veřejných akcí ve městě může být provoz metra prodloužen, jako se tomu stalo například v roce 2012, kdy se konaly olympijské hry.[39] V nočních hodinách, kdy je provoz přerušen, probíhá údržba, která je vzhledem ke stáří souprav a některých částí sítě nezbytná.[40] Nejvyšší rychlosti až 100 km/h dosahují vlaky na Metropolitan Line.[1] Maximální rychlost v tunelech je kvůli jejich stáří často omezená. Průměrná rychlost metra po započítání zastávek je asi 33 km/h.[1]

Intervaly odjezdů se u jednotlivých linek liší. Ve špičce se intervaly pohybují mezi 2 až 7 minutami, mimo špičku a o víkendech a svátcích metro jezdí méně často. Síť metra se na mnoha místech větví, což způsobuje velké rozdíly mezi intervaly v jednotlivých částech některých linek. V méně významných větvích daleko od centra pak může být interval mimo špičku třeba i půl hodiny.[41]

Night Tube

[editovat | editovat zdroj]
První souprava na Victoria Line v rámci Night Tube (stanice Pimlico)

V roce 2013 byly oznámeny plány iniciativy Night Tube („noční metro“), která by umožnila noční provoz některých linek metra. Původně měl být projekt spuštěn již v září 2015, ale nakonec byl odložen a na linkách Central a Victoria byl spuštěn v srpnu 2016.[42] Na podzim téhož roku byl provoz rozšířen na linky Jubilee, Northern a Piccadilly.[43] Od března 2020 byl noční provoz přerušen kvůli pandemii covidu-19. Obnovován byl postupně a v červenci 2022 již Night Tube fungovalo v plném rozsahu.[44]

Na uvedených linkách běží v rámci projektu celonoční provoz v noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli, většinou s intervalem deseti minut. Do Night Tube jsou některé linky zahrnuty jen částečně. K lednu 2025 konkrétně:[45]

Noční provoz je do roku 2017 dále k dispozici na části East London Line londýnského Overgroundu.[45]

V říjnu 2024 se objevil návrh rozšířit provoz i na noci ze čtvrtka na pátek. Starosta Londýna Sadiq Khan prohlásil, že návrh podporuje, ale finanční možnosti TfL nejsou v dostatečně dobrém stavu.[46]

Vozový park

[editovat | editovat zdroj]
Srovnání rozměrů a profilu podpovrchové soupravy (vlevo) a podzemní soupravy

Na trasách metra se v době jeho historie používaly různé druhy souprav. Původní jednotky byly poháněny parou (zrušené od roku 1908). V současné době jsou v provozu dva druhy souprav.

Na podpovrchových trasách (Sub-Surface) jezdí soupravy, které víceméně svými rozměry odpovídají rozměrům vlaků provozovaných na běžných železničních tratích. Na podzemních trasách (Tube) jezdí jednotky s mnohem menším profilem, svými rozměry přizpůsobené rozměrům tunelů, ve kterých jezdí.

Kompletní přehled vozového parku londýnského metra (anglicky).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dopravní špičku (kdy je vyšší jízdné) TfL definuje jako dobu o pracovních dnech mezi 6:30 a 9:30 a také mezi 16:00 a 19:00. V případě odpolední špičky se navíc rozlišuje, zda cesta vede do centra města, nebo z něj. Konkrétně pokud cesta začíná mimo zónu 1, ale končí v ní, počítá se nižší jízdné „off-peak“.[6]
  2. ↑ Všechny cesty začínající či končící na letišti Heathrow, které zahrnují zónu 1, jsou totiž automaticky považovány za cesty v dopravní špičce („peak“), které jsou dražší.[5][6]
  3. ↑ Pouze Oyster card a platební karta. Papírovou jízdenku „off-peak“ koupit nelze.
  4. ↑ Tato linka se ovšem skládá pouze ze dvou stanic (Waterloo a Bank).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d ATTWOOLL, Jolyon. 150 London Underground facts (including the birth of Jerry Springer in East Finchley station). The Telegraph [online]. 2018-01-25 [cit. 2024-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-31. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  2. ↑ What we do [online]. Transport for London [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f standard-tube-map.pdf [online]. Transport for London [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Zonal Map [online]. Transport for London [cit. 2025-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-12-22. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e Tube and rail fares [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b NEVYHOŠTĚNÝ, Jan. Pátek jako nový víkend. Londýn chce konec pracovního týdne přesunout mimo špičku. Zdopravy.cz [online]. 2024-01-30 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Penalty fares and how to pay them [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-01. (anglicky) 
  8. ↑ IVENS, Fran. Single Tube ticket soars to £6.70 under Sadiq Khan. The Telegraph [online]. 2024-05-03 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. ISSN 0307-1235. 
  9. ↑ London passengers overpay by millions of pounds by buying paper tickets [online]. ITV News, 2019-12-12 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b TfL's famous Oyster card celebrates ten successful years making journeys easier for customers [online]. Transport for London, 2013-07-01 [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c Pay as you go caps [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Adult rate prices 2024 [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Contactless payment on London Underground [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Licencing London's contactless ticketing system [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b Contactless and mobile pay as you go [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ LAUREN, Potts; WAINWRIGHT, Daniel. Oyster card: The growing fortune that remains unclaimed. BBC [online]. 2019-11-11 [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Reminder that new fares for all TfL services will come into effect from Sunday 2 January 2011 [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ London's monthly travel cost 'most expensive in world'. BBC News [online]. 2017-05-04 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ BYRNE, Carl. One in three Londoners ‘put off using public transport by cost’ [online]. londonworld.com, 2023-02-21 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ LYDALL, Ross. London’s Tube has highest metro fares in the world, study reveals. The Standard [online]. 2023-03-21 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ How we are funded [online]. Transport for London [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Annual Report and Statement of Accounts 2023/24 [online]. Transport for London [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ New Northern line stations open today as Tube extends to Battersea Power Station [online]. Transport for London, 2021-09-20 [cit. 2024-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ a b HORIZONS, Disability. The London Underground - An accessible future? [online]. disabilityhorizons.com, 2011-07-24 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b The challenge to make London's Victorian Tube network accessible. BBC News [online]. 2014-10-02 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ King's Cross St. Pancras Tube station is step-free with 10 new lifts [online]. Transport for London, 2010-09-27 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Tube: Jubilee line extension celebrates 25 years. www.bbc.com [online]. BBC, 2024-05-15 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Wheelchair access & avoiding stairs [online]. Transport for London [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b c d Step-free Tube guide including DLR, London Overground, Elizabeth line, London Trams and IFS Cloud Cable Car [online]. Trsnsport for London [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Ramps at stations [online]. Transport for London [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Accessibility Design on London Underground [online]. artsandculture.google.com [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ MARIUS, Callum. The Tube trains that are officially the oldest in the entire country [online]. mylondon.news, 2021-05-26 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Digital Train Solutions with D-Tube London [online]. Siemens [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ a b Step-free access [online]. Transport for London [cit. 2025-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  35. ↑ HOUCHEN, Anna. Only 22% of London's Tube stations have fully accessible trains. South West Londoner [online]. 2023-07-21 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ MURRAY, Dick. Tottenham Court Road station's £500 million revamp completed as entrances open. The Standard [online]. 2017-02-10 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ a b PASHBY, Tom. Next 12 London Underground stations to have step-free accessibility upgrades announced. New Civil Engineer [online]. 2024-08-06 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ First & last Tube [online]. Transport for London [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ London 2012 Olympics: Tube to shut hour later, TfL says. BBC News [online]. 2011-03-30 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ MAYHEW, Aaron. Where Tube trains go at night and what happens when they 'sleep' [online]. essexlive.news, 2021-09-24 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Status definitions [online]. Transport for London [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Night Tube begins in London, bringing 'huge boost' to capital. BBC News [online]. 2016-08-18 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ O'CEALLAIGH, John. Everything you need to know about London's Night Tube. The Telegraph [online]. 2016-08-16 [cit. 2025-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  44. ↑ Full Night Tube service restored for the first time since the start of the pandemic [online]. Transport for London, 2022-07-28 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b The Night Tube [online]. Transport for London [cit. 2025-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-01. (anglicky) 
  46. ↑ VICKERS, Noah. Sadiq Khan: Extending Night Tube to Thursday nights 'under review'. The Standard [online]. 2024-10-10. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Linky metra v Londýně
Londýnská doprava
Transport for London
Jízdenky
Ostatní typy dopravy
Letiště
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metro_v_Londýně&oldid=24533578“