Česká pojišťovna
| Česká pojišťovna | |
| Právní forma | akciová společnost |
|---|---|
| Sídlo | Praha, Česká republika |
| Počet poboček | 4500 |
| Klíčoví lidé | Pavel Řehák |
| Rozsah působení | Česká republika |
| Oblast výroby | pojišťovnictví |
| Provozované služby | pojištění |
| Počet zaměstnanců | 3900 zaměstnanců, 5600 výhradních obchodních zástupců |
| Slogan | Chráníme vaše sny |
| Oficiální web | http://www.ceskapojistovna.cz/ |
Česká pojišťovna a.s. je univerzální pojišťovnou s dlouholetou a bohatou tradicí v životním i neživotním pojištění. Spravuje téměř 9 milionů [1] pojistných smluv a poskytuje jak individuální životní a neživotní pojištění, tak i pojištění pro malé, střední a velké klienty v oblasti průmyslových a podnikatelských rizik.
Česká pojišťovna je součástí Generali PPF Holdingu B.V., který působí ve 14 zemích střední a východní Evropy. Generali PPF Holding spravuje prostřednictvím svých dceřiných společností aktiva ve výši 15 miliard euro a poskytuje v regionu služby více než 13 milionům klientů. Generali PPF Holding má sídlo v Nizozemsku a jeho hlavní organizační pobočka sídlí v České republice v Praze. Generali PPF Holding B.V. je společný podnik Assicurazioni Generali (podíl 51 %) a PPF Group (49 %). [1]
[editovat] Klíčová fakta
Aktuální tržní podíl ČP je 25,4% (22,2% v životním pojištění a 28,2% v neživotním). [2]
Česká pojišťovna spravuje přes 8,7 milionu pojistných smluv. [2]
Celkové předepsané pojistné podle metodiky České asociace pojišťoven v roce 2010 činilo přes 38 miliard korun. [2]
[editovat] Historie
[editovat] Počátky českého pojišťovnictví (1827 – 1847)
Stanovy nejstarší vzájemné požární pojišťovny v Praze s názvem Císařsko královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťovací ústav byly schváleny 27. října 1827. Hlavními zakladateli byli František Josef hrabě z Vrtby a Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu, kteří později stanuli ve funkci generálních ředitelů. Hlavním cílem bylo na základě vzájemnosti zabezpečovat nemovitý majetek svůj i poddaných proti nebezpečí požáru.[3] První škodu zaplatila pojišťovna v roce 1828 panu J. Lipšanskému z Loučic na panství Žehušickém. Upsané pojištěné hodnoty zpočátku činily 11 milionů zlatých, o třináct měsíců později vzrostly na 36 855 500 zlatých.[4]
[editovat] Revoluční rok a jeho následky (1848 – 1872)
Bouřlivý rok 1848, který přinesl zrušení poddanství, nové teritoriální rozdělení země a přenesení veřejné správy do rukou vládních orgánů, znamenal pro První českou řadu těžkých starostí a nutnost změny vnější organizace. Trvalo řadu let, než byla uspokojivě rozřešena otázka součinnosti s veřejnými úřady. Tyto okolnosti byly také hlavní příčinou těžkých obchodních ztrát, které však společnost nepoložily.[4]
[editovat] Hospodářský růst a největší pojistná událost českého pojišťovnictví 19. století (1873 – 1897)
Po stránce hospodářského vývoje se dějiny ústavu v poslední čtvrtině 19. století vyznačovaly stálým vzestupem, který byl jen zčásti zpomalován přechodnými výkyvy méně příznivých let. Trvalá prosperita ústavu v tomto období se projevila zejména v téměř nepřetržitém růstu rezervních fondů. Největší ztrátu v 19. století utrpěla Česká pojišťovna pojistným plněním za škody vzniklé požárem Národního divadla dne 12. 8. 1881 ve výši 297 869 zlatých[5], ale získala si velkou prestiž u českého národa, a tím propagovala nejen sama sebe, ale i české pojišťovnictví vůbec.
[editovat] Rozšiřování nabídky pojištění na větší spektrum rizik (1898 – 1922)
Na valné hromadě v roce 1909 bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti na nová pojišťovací odvětví – pojišťování škod proti krádežím vloupáním a pojištění zákonné odpovědnosti. Bylo rovněž ustanoveno zvláštní oddělení ústavu – požárního zajišťování. Podle tehdejších předpisů nebylo možné připojit životní pojištění k ústavu jako zvláštní oddělení, a tak byl pro tento účel zřízen samostatný ústav, Česká vzájemná životní pojišťovna. Svým ředitelstvím i osobou předsedy správní rady byla však tato společnost úzce spjata s ústavem mateřským.[3]
[editovat] Rozvoj pojišťovny v době první republiky (1923 – 1947)
První česká vzájemná pojišťovna byla členem prakticky všech tarifních i jiných dohod, které byly sjednány v domácím pojišťovacím obchodu. Svůj vliv se snažila posilovat i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hospodářská krize na počátku třicátých let rozlet ústavu přibrzdila, stejně jako nepřehledná situace za druhé světové války, kdy v zemi převzaly vliv německé pojišťovny.
[editovat] Znárodnění a monopolizace (1948 – 1960)
Vyhláškou Ministerstva financí z 25. 5. 1948 bylo pět stávajících pojišťoven sloučeno v Československou pojišťovnu n.p.[5], která se tak stala monopolní pojišťovnou na území ČSR pro pojišťování vnitrostátních i zahraničních rizik a zajišťování. V roce 1950 byly vydány dvě zákonné normy, díky nimž byla poprvé v dějinách československého zákonodárství pojišťovna začleněna do ekonomicko-finančního systému ČSR. Nejrozsáhlejší a společensky nejvýznamnější oblastí činnosti ČP bylo pojištění obyvatelstva, zvláštní kapitolou vnitrostátní pojišťovací činnosti bylo pojišťování socialistických organizací (právnických osob). Kromě poskytování pojistné ochrany měla zákonem uloženo aktivní provádění zábrany škod.[6]
[editovat] Vznik České státní pojišťovny a Slovenské státní pojišťovny (1961 – 1972)
Státní pojišťovna se stala součástí československého finančního systému a její organizační struktura se přizpůsobila státnímu administrativnímu členění s hlavní správou v Ministerstvu financí. Na sklonku šedesátých let došlo k závažné změně: vznikly Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Nové pojistné potřeby se objevily především v souvislosti s přítomností sovětských okupačních vojsk na československém území.[6]
[editovat] Vývoj v období normalizace (1973 – 1988)
Změny se dotýkaly třeba nové koncepce rozvoje pojištění obyvatelstva, která se v sedmdesátých a osmdesátých letech v obou pojišťovnách zakládala na přednostním rozvoji pojištění osob. V roce 1975 vydala obě národní Ministerstva financí Zásady o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění.[6] V 70. letech došlo i k vypracování nové koncepce provozování zábranné činnosti v České státní pojišťovně.
[editovat] Vývoj po roce 1989
Po sametové revoluci byla ČP postupně privatizována. Vláda schválila transformaci na akciovou společnost, 1. května 1992 proběhl zápis do obchodního rejstříku.[7] Patnáct procent akcií bylo nabídnuto v kupónové privatizaci, většina z nich skončila v privatizačních fondech spravovaných společnostmi Harvard Capital & Consulting, První investiční a Spořitelní investiční společnost. Následně došlo k prodeji majoritního podílu polostátním bankám. ČSOB získala 14 %, Komerční banka, Investiční a poštovní banka, Česká spořitelna a Interbanka shodně 10 %, Fond národního majetku si ponechal pouze 30 % podíl.[8]
V polovině devadesátých let měly české banky problémy s klasifikovanými úvěry. Problémy měly nejen banky které držely v ČP majoritní podíl, ale také Kreditní banka Plzeň a Pragobanka, které vlastnila ČP. Tuto situaci využila investiční společnost PPF vedená Petrem Kellnerem. Investiční privatizační fondy spravované PPF odkoupily od České spořitelny a Interbanky jejich podíly. Stav Kreditní banky Plzeň a Pragobanky se rychle zhoršoval a ČP hrozily miliardové ztráty. 19. června 1996 se konala na Ministerstvu financí schůzka akcionářů ČP.[9] [10] Stát zastupovali ministr financí Ivan Kočárník (ODS), šéf FNM Roman Češka (ODA) a guvernér ČNB Josef Tošovský. Byla podepsána dohoda, na základě které skupina PPF převzala řízení samotné ČP a manažeři IPB si vzali na starost problémové banky. Součástí dohody byla opce pro PPF a IPB na odkoupení podílu ČSOB, podmíněná hospodařením ČP za rok 2007 (1997?) v černých číslech a auditorským výrokem bez výhrad. V roce 1998 PPF a IPB odkoupily podíl ČSOB a společně ČP ovládly, FNM a KB měly dohromady pouze 40% akcií.
[editovat] Členství v důležitých organizacích
- Česká asociace pojišťoven
- Česká kancelář pojistitelů
- Asociace penzijních fondů (Penzijní fond ČP)
[editovat] Reference
- ↑ a b Výroční zpráva České pojišťovny za rok 2010
- ↑ a b c Česká asociace pojišťoven
- ↑ a b Dějiny pojišťovnictví v Československu. Díl 1: Dějiny pojišťovnictví v Československu do roku 1918. Miroslav Marvan. 1989
- ↑ a b 180 let České pojišťovny, 2007
- ↑ a b Kapitoly z historie českého pojišťovnictví, Miroslav Marvan, Josef Chaloupecký, 1997
- ↑ a b c Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3.díl. Josef Chaloupecký, Miroslav Marvan. 1997
- ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 45272956
- ↑ Monika Antonová, Kvalitativní analýza příčin problémů českých bank ve světle modelu SCP, 2000, strana 30 (diplomová práce, IES FSV UK, konzultant Roman Matoušek)
- ↑ Tomáš Němeček, Naši oligarchové, Respekt, 19. dubna 2004, strana 13, kopie článku na transparency.cz
- ↑ poslanec Petr Vrzáň, řeč k návrhu novely zákona o bankách pronesená v poslanecké sněmovně 13. května 1998
