Česká pojišťovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Česká pojišťovna
Právní forma akciová společnost
Sídlo Praha, Česká republika
Klíčoví lidé Luciano Cirinà
Rozsah působení Česká republika
Oblast výroby pojišťovnictví
Provozované služby pojištění
Obrat 31,3 mld. Kč (2011)[1]
Výsledek hospodaření 3,1 mld. Kč (2011)[1]
Celková aktiva 178,2 mld Kč (2011)[1]
Základní kapitál 4 mld. Kč (2011)[1]
Počet zaměstnanců 3 845 (2011)[1]
Mateřská společnost CZI Holdings N.V.[1]
Slogan Pomáháme Vám jít dál
Oficiální web http://www.ceskapojistovna.cz/
První česká vzájemná pojišťovna, pobočka Praha 1, Spálená

Česká pojišťovna a.s. je univerzální pojišťovnou s dlouholetou a bohatou tradicí v životním i neživotním pojištění. Spravuje téměř 9 milionů [2] pojistných smluv a poskytuje jak individuální životní a neživotní pojištění, tak i pojištění pro malé, střední a velké klienty v oblasti průmyslových a podnikatelských rizik.

Česká pojišťovna je součástí Generali PPF Holdingu B.V., který působí ve 14 zemích střední a východní Evropy.[zdroj?] V České republice holding krome České pojišťovny vlastní i Generali Pojišťovnu. Generali PPF Holding spravuje prostřednictvím svých dceřiných společností aktiva ve výši 15 miliard euro a poskytuje v regionu služby více než 13 milionům klientů.[zdroj?] Generali PPF Holding má sídlo v Nizozemsku a jeho organizační složka sídlí v České republice v Praze. Generali PPF Holding B.V. je společný podnik Assicurazioni Generali (podíl 51 %) a PPF Group (49 %).[2] V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Assicurazioni Generali a z holdingu si ponechá jeho aktiva v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině.[3]

Klíčová fakta[editovat | editovat zdroj]

Aktuální tržní podíl ČP je 25,4% (22,2% v životním pojištění a 28,2% v neživotním).[4] Česká pojišťovna spravuje přes 8,7 milionu pojistných smluv.[4] Celkové předepsané pojistné podle metodiky České asociace pojišťoven v roce 2010 činilo přes 38 miliard korun.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky českého pojišťovnictví (1827 – 1847)[editovat | editovat zdroj]

Stanovy nejstarší vzájemné požární pojišťovny v Praze s názvem Císařsko královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťovací ústav byly schváleny 27. října 1827. Hlavními zakladateli byli František Josef hrabě z Vrtby a Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu, kteří později stanuli ve funkci generálních ředitelů. Hlavním cílem bylo na základě vzájemnosti zabezpečovat nemovitý majetek svůj i poddaných proti nebezpečí požáru.[5] První škodu zaplatila pojišťovna v roce 1828 panu J. Lipšanskému z Loučic na panství Žehušickém. Upsané pojištěné hodnoty zpočátku činily 11 milionů zlatých, o třináct měsíců později vzrostly na 36 855 500 zlatých.[6]

Revoluční rok a jeho následky (1848 – 1872)[editovat | editovat zdroj]

Bouřlivý rok 1848, který přinesl zrušení poddanství, nové teritoriální rozdělení země a přenesení veřejné správy do rukou vládních orgánů, znamenal pro První českou řadu těžkých starostí a nutnost změny vnější organizace. Trvalo řadu let, než byla uspokojivě rozřešena otázka součinnosti s veřejnými úřady. Tyto okolnosti byly také hlavní příčinou těžkých obchodních ztrát, které však společnost nepoložily.[6]

Hospodářský růst a největší pojistná událost českého pojišťovnictví 19. století (1873 – 1897)[editovat | editovat zdroj]

Po stránce hospodářského vývoje se dějiny ústavu v poslední čtvrtině 19. století vyznačovaly stálým vzestupem, který byl jen zčásti zpomalován přechodnými výkyvy méně příznivých let. Trvalá prosperita ústavu v tomto období se projevila zejména v téměř nepřetržitém růstu rezervních fondů. Největší ztrátu v 19. století utrpěla Česká pojišťovna pojistným plněním za škody vzniklé požárem Národního divadla dne 12. 8. 1881 ve výši 297 869 zlatých[7], ale získala si velkou prestiž u českého národa, a tím propagovala nejen sama sebe, ale i české pojišťovnictví vůbec.

Rozšiřování nabídky pojištění na větší spektrum rizik (1898 – 1922)[editovat | editovat zdroj]

Na valné hromadě v roce 1909 bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti na nová pojišťovací odvětví – pojišťování škod proti krádežím vloupáním a pojištění zákonné odpovědnosti. Bylo rovněž ustanoveno zvláštní oddělení ústavu – požárního zajišťování. Podle tehdejších předpisů nebylo možné připojit životní pojištění k ústavu jako zvláštní oddělení, a tak byl pro tento účel zřízen samostatný ústav, Česká vzájemná životní pojišťovna. Svým ředitelstvím i osobou předsedy správní rady byla však tato společnost úzce spjata s ústavem mateřským.[5]

Rozvoj pojišťovny v době první republiky (1923 – 1947)[editovat | editovat zdroj]

První česká vzájemná pojišťovna byla členem prakticky všech tarifních i jiných dohod, které byly sjednány v domácím pojišťovacím obchodu. Svůj vliv se snažila posilovat i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hospodářská krize na počátku třicátých let rozlet ústavu přibrzdila, stejně jako nepřehledná situace za druhé světové války, kdy v zemi převzaly vliv německé pojišťovny.

Znárodnění a monopolizace (1948 – 1960)[editovat | editovat zdroj]

Vyhláškou Ministerstva financí z 25. 5. 1948 bylo pět stávajících pojišťoven sloučeno v Československou pojišťovnu n.p.[7], která se tak stala monopolní pojišťovnou na území ČSR pro pojišťování vnitrostátních i zahraničních rizik a zajišťování. V roce 1950 byly vydány dvě zákonné normy, díky nimž byla poprvé v dějinách československého zákonodárství pojišťovna začleněna do ekonomicko-finančního systému ČSR. Nejrozsáhlejší a společensky nejvýznamnější oblastí činnosti ČP bylo pojištění obyvatelstva, zvláštní kapitolou vnitrostátní pojišťovací činnosti bylo pojišťování socialistických organizací (právnických osob). Kromě poskytování pojistné ochrany měla zákonem uloženo aktivní provádění zábrany škod.[8]

Vznik České státní pojišťovny a Slovenské státní pojišťovny (1961 – 1972)[editovat | editovat zdroj]

Státní pojišťovna se stala součástí československého finančního systému a její organizační struktura se přizpůsobila státnímu administrativnímu členění s hlavní správou v Ministerstvu financí. Na sklonku šedesátých let došlo k závažné změně: vznikly Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Nové pojistné potřeby se objevily především v souvislosti s přítomností sovětských okupačních vojsk na československém území.[8]

Vývoj v období normalizace (1973 – 1988)[editovat | editovat zdroj]

Změny se dotýkaly třeba nové koncepce rozvoje pojištění obyvatelstva, která se v sedmdesátých a osmdesátých letech v obou pojišťovnách zakládala na přednostním rozvoji pojištění osob. V roce 1975 vydala obě národní Ministerstva financí Zásady o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění.[8] V 70. letech došlo i k vypracování nové koncepce provozování zábranné činnosti v České státní pojišťovně.

Částečná privatizace[editovat | editovat zdroj]

Česká pojišťovna, pobočka Mělník.

Po sametové revoluci byla ČP postupně privatizována. Vláda schválila transformaci na akciovou společnost, 1. května 1992 proběhl zápis do obchodního rejstříku.[9] Patnáct procent akcií bylo nabídnuto v kupónové privatizaci, většina z nich skončila v privatizačních fondech spravovaných společnostmi Harvard Capital & Consulting, První investiční a Spořitelní investiční společnost. Následně došlo k prodeji majoritního podílu polostátním bankám. ČSOB získala 14 %, Komerční banka, Investiční a poštovní banka, Česká spořitelna a Interbanka shodně 10 %, Fond národního majetku si ponechal pouze 30 % podíl.[10]

V polovině devadesátých let měly české banky problémy s klasifikovanými úvěry. Problémy měly nejen banky které držely v ČP majoritní podíl, ale také Kreditní banka Plzeň a Pragobanka, které vlastnila ČP. Tuto situaci využila investiční společnost PPF vedená Petrem Kellnerem. Investiční privatizační fondy spravované PPF odkoupily od České spořitelny a Interbanky jejich podíly. Stav Kreditní banky Plzeň a Pragobanky se rychle zhoršoval a ČP hrozily miliardové ztráty. 19. června 1996 se konala na Ministerstvu financí schůzka akcionářů ČP.[11] [12] Stát zastupovali ministr financí Ivan Kočárník (ODS), šéf FNM Roman Češka (ODA) a guvernér ČNB Josef Tošovský. Byla podepsána dohoda, na základě které skupina PPF převzala řízení samotné ČP a manažeři IPB si vzali na starost problémové banky. Součástí dohody byla opce pro PPF a IPB na odkoupení podílu ČSOB, podmíněná hospodařením ČP za rok 2007 (1997?) v černých číslech a auditorským výrokem bez výhrad. V roce 1998 PPF a IPB odkoupily podíl ČSOB a společně ČP ovládly, FNM a KB měly dohromady pouze 40% akcií.

Pobočka v České Lípě

Ovládnutí PPF[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 získala 31% akcií od IPB, podle pozdějších informací za 5,6 miliardy Kč, k červnu 2000 tak ovládala PPF 53,7%. Transakce byla později napadena u soudu, protože PPF uplatnila vysokou pokutu za pozdní převod části akcií ve výši 1,6 miliardy Kč. Spory se státem i ČSOB, jež získala aktiva zkrachovalé IPB, trvaly až do roku 2006 a nakonec skončily podle informací médií smírem.[13] V roce 2000 vláda Miloše Zemana odmítla nabídku PPF na odkup podílu FNM (asi 30% akcií), v roce 2001 však prodej podílu schválila. Stát získal za jednu akcii 3 750 Kč, celkem 3,9 miliardy korun. Ve stejném roce PPF získala i 10% podíl od Komerční banky za 1,279 miliardy Kč. V roce 2005 PPF rozhodla jako vlastník více než 90% vlastník o provedení squeeze-outu (vytěsnění minoritních akcionářů) za 21 288 Kč za akcii a stala se tak jediným vlastníkem České pojišťovny.[13]

Generali[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 byl stoprocentí podíl PPF převeden do nově vzniklé společnosti CZI Holdings N.V., kam byla převedena i další aktiva PPF z oboru pojišťovnictví z Ruska a Ukrajiny. V roce 2007 PPF a Assicurazioni Generali, že vytvoří společný podnik - Generali PPF Holding, do kterého Generali vloží 1,1 miliardy eur a svá středoevropská aktiva, čímž v holdingu získá podíl 51%; PPF (resp. její dceřiná společnost PPF Co1 B.V.) pak vloží CZI Holding a v holdingu získá podíl 49%. Společný podnik zahájil činnost v lednu 2008.[13]

V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Assicurazioni Generali za 1,286 (2013) a 1,235 (2014) miliardy eur a dále získá dividendy ve výši 352 milionů eur, celkem tedy 2,873 miliard eur (asi 73 miliard Kč). Dále PPF Group z holdingu odkoupí za 80 milionů eur jeho aktiva v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině.[3]

Členství v důležitých organizacích[editovat | editovat zdroj]

  • Česká asociace pojišťoven
  • Česká kancelář pojistitelů
  • Asociace penzijních fondů (Penzijní společnost ČP)

Dceřiné společnosti[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější dceřiné společnosti patří[1]:

a další společnosti a nadace v České republice, Irsku, Bělorusku, Rumunsku a v Rusku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Výroční zpráva České pojišťovny za rok 2011
  2. a b Výroční zpráva České pojišťovny za rok 2010
  3. a b PPF Group: Skupina PPF prodává svůj 49% podíl v Generali PPF Holdingu (“GPH”) společnosti Assicurazioni Generali
  4. a b c Česká asociace pojišťoven
  5. a b Dějiny pojišťovnictví v Československu. Díl 1: Dějiny pojišťovnictví v Československu do roku 1918. Miroslav Marvan. 1989
  6. a b 180 let České pojišťovny, 2007
  7. a b Kapitoly z historie českého pojišťovnictví, Miroslav Marvan, Josef Chaloupecký, 1997
  8. a b c Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3.díl. Josef Chaloupecký, Miroslav Marvan. 1997
  9. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 45272956
  10. Monika Antonová, Kvalitativní analýza příčin problémů českých bank ve světle modelu SCP, 2000, strana 30 (diplomová práce, IES FSV UK, konzultant Roman Matoušek)
  11. Tomáš Němeček, Naši oligarchové, Respekt, 19. dubna 2004, strana 13, kopie článku na transparency.cz
  12. poslanec Petr Vrzáň, řeč k návrhu novely zákona o bankách pronesená v poslanecké sněmovně 13. května 1998
  13. a b c Finanční noviny: Generali odkoupí podíl PPF, zaplatí 2,5 miliardy eur

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]