Čížová (zámek)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čížová
Zámek
Zámek
Základní informace
Slohrenesanční
Výstavba2. polovina 16. století
Přestavba1629
StavebníkDeymové ze Stříteže
Další majiteléDeymové ze Stříteže
Černínové z Chudenic
Lobkovicové
Současný majitelobec Čížová
Poloha
AdresaČížová, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°21′24,05″ s. š., 14°5′36,02″ v. d.
Čížová
Čížová
Další informace
Rejstříkové číslo památky24084/3-2493 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čížová je zámek ve stejnojmenné vesnici severozápadně od Písku v Jihočeském kraji. Založen byl v renesančním slohu ve druhé polovině šestnáctého století rodem Deymů ze Stříteže, kterým patřil až do první čtvrtiny osmnáctého století. Od Deymů Čížovou získali Černínové z Chudenic a od nich Lobkovicové. Za nich zámek sloužil hospodářským účelům. Budova zámku čp. 1 je chráněna jako kulturní památka[1] V přilehlé hospodářské budově funguje pivovar Čížová.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Renesanční tvrz v Čížové byla založena ve druhé polovině šestnáctého století, kdy vesnici roku 1560 koupili Deymové ze Stříteže a učinili z ní centrum menšího šlechtického panství.[2] Zakladatelem tvrze byl buď Jan Deym ze Stříteže nebo jeho nejstarší syn Mikuláš.[3][4] Mikuláš panství vlastnil nejspíše od roku 1589, po něm následoval stejnojmenný syn Mikuláš a jeho vystřídal Jan mladší Deym ze Stříteže. Po potlačení stavovského povstání v letech 1618–1620 byl obviněn z účasti na něm, ale roku 1623 byl v procesu pobělohorských konfiskací zproštěn viny po přestupu na katolickou víru.[3][5] Okolo roku 1629 nechal tvrz rozšířit.[2] Zemřel v roce 1630 a zanechal po sobě syny Mikuláše, Jindřicha a Adama.[3] Z doby pozůstalostního řízení v roce 1630 je dochován popis tvrze, ke statku tehdy patřily dva poplužní dvory a poprvé je zmiňován i pivovar.[6] Po dosažení dospělosti v roce 1636 Čížová připadla Adamovi, který ale brzy zemřel a jeho majetek zdědili bratři. Také Jindřich krátce poté zemřel a Čížovou s tvrzí, dvorem v Bošovicích a jeho příslušenstvím koupil poslední bratr Mikuláš Deym, který už vlastnil Drhovli a Brloh.[3]

Po Mikulášově smrti v roce 1650 přešel majetek do rukou Jindřichových synů Václava Mikuláše a Beneše Maxmiliána Deyma. Ti ho do roku 1659 vlastnili společně, ale nakonec se o něj rozdělili, takže Václavu Mikulášovi připadla Čížová, zatímco Beneš Maxmilián dostal Bošovice. Václav Mikuláš však po bratrovi Bošovice zdědil a svůj majetek odkázal synům Janu Petrovi a Janu Jindřichovi Deymům ze Stříteže. Václav Mikuláš zemřel roku 1683. O dva roky později se dědici rozdělili o majetek. Bošovice dostal Jan Petr a Jan Jindřich si ponechal Čížovou.[3] Podle popisu dědictví k podílu Jana Jindřicha patřila Čížová s patrovou kamennou tvrzí a kaplí, tzv. škola, poplužní dvůr a vsi Zlivice, Skrýšov, Borečnice a Krašovice.[4]

Jan Jindřich Deym (1666–1715) v Čížové sídlil do roku 1690, kdy ji prodal bratru Janu Petrovi (1664–1717). Ten panství roku 1698 rozšířil o Oldřichov a byl pravděpodobně iniciátorem přestavby tvrze do podoby barokního zámku. Vysoké finanční zatížení vedlo v roce 1699 k prodeji Drhovle rodu Morzinům a v roce 1701 nabídl k prodeji i Čížovou knížatům z Eggenbergu, kteří vlastnili sousední dominia Zvíkov a Orlík. Z chystané transakce nakonec sešlo, ale z téhož roku se dochoval podrobný popis panství a zámku.[7] Jan Petr Deym roku 1715 prodal Bošovice, Oldřichov a Kožlí hraběnce Antonii Josefě Černínové z Chudenic, která byla poručnicí svého syna Františka Antonína Černína.[3] Dohoda se předběžně týkala i Čížové, jejíž prodej byl potvrzen novou smlouvou roku 1726. Tu uzavřeli hrabě Václav Ignác Deym ze Stříteže a plnoletý František Antonín Černín. Od té doby Čížová patřila k drhovelskému panství.[4]

Dědičkou Františka Antonína Černína byla jediná dcera Marie Ludmila (1738–1790), která se v roce 1753 provdala za knížete Augusta Antonína z Lobkovic (1729–1803). Těžištěm dědictví Marie Ludmily bylo panství Mělník se sídelní rezidencí v Hoříně, ale pozornost věnovala i svým statkům v jižních Čechách. V Čížové nechala upravit kostel sv. Jakuba, iniciovala vznik hřbitovní kaple sv. Barbory, u kostela byl postaven špitál a ze sousední poustevny byla v roce 1770 zřízena škola. Samotný zámek ale v té době chátral, protože Lobkovicové zde nepobývali a sídlem panské správy byla Drhovle. K určitému obnovení života na čížovském zámku došlo až v roce 1872, kdy sem v rámci decentralizace lobkovických velkostatků byla umístěna lesní správa. V roce 1890 žilo v Čížové 199 obyvatel, z toho polovina bydlela v areálu zámku. Pokud mělničtí Lobkovicové navštěvovali jižní Čechy, využívali pro své pobyty nově postavený novogotický zámek Vráž postavený Jiřím Kristiánem z Lobkovic.[zdroj⁠?] Koncem 19. století zahrnoval velkostatek Drhovle – Čížová 7 682 hektarů půdy s ročním výnosem 11 000 zlatých.[8] Využití zámku po vzniku Československa dokládá popis z roku 1920, který zde uvádí byty a kanceláře zaměstnanců lobkovického velkostatku. V roce 1923 proběhla v Čížové pozemková reforma.[9]

Po smrti automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkowicze zdědila Čížovou jeho sestra Ludmila, provdaná za prince Alfreda z Liechtensteinu. Ludmila do Čížové pravidelně jezdila a na zámku měla vyčleněné pokoje v sousedství kaple. Díky československému státnímu občanství udržela majetek i po druhé světové válce a v Čížové pobývala ještě v roce 1946. Velkostatek se zámkem byl znárodněn v roce 1948 a přešel do majetku organizace Československé státní lesy, která se zavázala ke konzultaci případných stavebních úprav s památkovým ústavem. V zámku byly umístěny kanceláře lesní správy a byty jejích zaměstnanců. V roce 1992 se zámek stal majetkem Pozemkového fondu ČR, v roce 2000 jej koupil Evžen Teršl, který zahájil opravy zámeckých budov.[10] V roce 2013 zámek s pozemky koupila za 3,3 milionu korun obec Čížová a pokračovala v postupné rekonstrukci budovy. Do roku 2016 proběhla oprava kaple a fasád, v nichž byly objeveny lunety. Originály lunet byly zakryty štukem a fasádu rozčlenily jejich kopie.[11] Přilehlou hospodářskou budovu obec dlouhodobě pronajala Pivovaru Čížová, který dosahuje výstavu až tři tisíce hektolitrů piva.[12]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Zámek se dochoval v dispoziční podobě z první poloviny sedmnáctého století, protože úpravy v osmnáctém a dvacátém století se týkaly jen interiérů a vnějších fásád. Jádrem areálu je obdélná jednopatrová budova s rozměry přibližně 35 × 20 metrů. Na jihozápadě z ní vybíhá krátké boční křídlo s průjezdem a kaplí svatého Jana Křtitele.[2] Kaple má valenou klenbu[13] a k jejímu vybavení patřil oltářík z první poloviny osmnáctého století s umělecky nevýznamným novodobým obrazem.[14] Na protějším konci budovy, v jihovýchodním nároží, se nachází polygonální rizalit.[2]

Z první stavební fáze ze šestnáctého století pochází renesanční portál a severovýchodní část budovy, kde se v přízemí nachází místnosti zaklenuté křížovou nebo valenou klenbou s výsečemi. Rozsáhlé sklepy jsou novodobého původu. Dokladem úprav roku 1629 je vstupní portálek v jižním průčelí budovy, kde se dochoval latinský text a erby Jana Petra Deyma a jeho manželky Kateřiny Františky, rozené Jakardovské ze Sudic. Z původních sgrafitových omítek se zachovaly jen fragmenty.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-28]. Identifikátor záznamu 135126 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e Kolektiv autorů. Encyklopedie českých tvrzí. 1. vyd. Díl I. A–J. Praha: Argo, 1998. 272 s. ISBN 80-7203-068-X. Heslo Čížová, s. 100. 
  3. ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Drhovelsku, s. 235. 
  4. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Čížová – zámek, s. 51. 
  5. ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Brno: PhDr. Ivo Sperát, 2021. ISBN 978-80-87542-36-1. S. 72–73. 
  6. ↑ PIXOVÁ, Jaroslava. Zámečky a tvrze jižních Čech aneb jak se na nich žije dnes 2. Putim: Blanice, 2018. 289 s. ISBN 978-80-905501-9-3. Kapitola Zámek v Čížové, s. 164–165. Dále jen Pixová (2018). 
  7. ↑ Pixová (2018), s. 168–169.
  8. ↑ PROCHÁZKA, Johann F. Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen. Prag: Selbstverlag, 1891. 822 s. Dostupné online. S. 352–355. 
  9. ↑ Pixová (2018), s. 173–174.
  10. ↑ Pixová (2018), s. 183.
  11. ↑ KOLÁŘOVÁ, Libuše. OBRAZEM: Čížová si troufla na opravu zámku. Písecký deník.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2023-01-8]. Dostupné online. 
  12. ↑ O nás [online]. Pivovar Čížová [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Čížová, s. 237. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PIXOVÁ, Jaroslava. Zámečky a tvrze jižních Čech aneb jak se na nich žije dnes 2. Putim: Blanice, 2018. 289 s. ISBN 978-80-905501-9-3. Kapitola Zámek v Čížové, s. 157–199. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čížová_(zámek)&oldid=22648854“