Drhovle (zámek)
| Drhovle | |
|---|---|
 Východní část zámku | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | 17. století |
| Přestavba | okolo roku 1700 |
| Stavebník | Hodějovští z Hodějova |
| Další majitelé | Švamberkové Kalenicové z Kalenic Deymové ze Stříteže Morzinové Černínové z Chudenic Lobkovicové |
| Poloha | |
| Adresa | Drhovle Zámek, Drhovle,  Česko |
| Souřadnice | 49°20′13,7″ s. š., 14°2′56,1″ v. d. |
  Drhovle | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41455/3-2506 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Drhovle je zámek v osadě Drhovle Zámek, která je součástí obce Drhovle v okrese Písek v Jihočeském kraji. Zámek vznikl přestavbou tvrze z počátku sedmnáctého století. V jeho vlastnictví se, kromě dalších, vystřídali šlechtické rody Švamberků, Černínů nebo Lobkoviců. Zámek slouží jako domov pro seniory a jeho areál je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vesnice Drhovle se od čtrnáctého století dělila na dvě části označované přívlastky jako Velké a Malé nebo Horní a Dolní. V šestnáctém století obě části patřily ke Řepicím a horní díl vsi byl někdy v té době upraven na hospodářský dvůr. U něj byla na začátku sedmnáctého století postavena tvrz. Jejím posledním majitelem byl Bernard nejstarší z Hodějova, který zemřel roku 1621. Za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byl roku 1622 zkonfiskován majetek, který koupil Jan Vilém ze Švamberka a připojil ho ke kestřanskému panství.[2]
Roku 1630 Drhovli prodala Kateřina z Kalenic svému synovi Mikuláši mladšímu Deymovi ze Stříteže.[3] Mikulášovi synové se rozdělili o dědictví po otci, přičemž Jindřich Mikuláš dostal Brloh a Jan Vilém si ponechal Drhovle. Jan Vilém však bratra přežil a rozdělený majetek opět spojil do jednoho celku. Sám zemřel roku 1685 a majetek odkázal svým synům. Přibík František zdědil Drhovle, zatímco Václav Hynek převzal Brloh. Oba bratři své statky roku 1696 prodali hraběti Františku Mikulášovi Morzinovi.[2] Nový majitel potom okolo roku 1700 přestavěl tvrz na barokní zámek.[3] Od roku 1708 stála před zámkem kaple, ale v devatenáctém století byla zbořena. Roku 1851 ji nahradila mešní kaple svaté Anny u severního konce bočního křídla.[4]
Po Františku Mikulášovi Drhovle zdědil Karel Josef Morzin, který ale zámek musel kvůli velkému zadlužení prodat. Roku 1712 jej koupila ovdovělá hraběnka Antonie Josefa Černínová z Chudenic pro svého syna Františka Antonína Černína.[3] Roku 1715 se panství rozrostlo o Bošovice a v roce 1726 ještě o Čížovou a Sedlici.[2]
Roku 1753 panství získal sňatkem s Černínovou dcerou Marií Ludmilou kníže August Antonín z Lobkovic, jehož potomkům patřilo do roku 1924. Ve druhé polovině dvacátého století zámek vlastnil okresní národní výbor v Písku, který v něm zřídil domov pro seniory, který v něm ve formě Domova pro seniory Světlo existuje i ve 21. století a je zřizován Jihočeským krajem.[5] V rámci přestavby na domov důchodců byla budova v sedmdesátých letech dvacátého století rozšířena o rampu u východního křídla, staré kůlny byly přestavěny na garáže a v areálu vznikla kotelna. V následujícím desetiletí se zřítila původní vjezdová brána a bylo přistavěno nové křídlo s půdorysem písmena L.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Hlavní příjezdová cesta k zámku vede od severu lipovou alejí, v jejíž ose se na protilehlé straně dvora nachází dvoupatrová věž s hodinami. Původní zámecká budova je jednopatrová a má dvě křídla (půdorys písmena T[4]), jejichž fasáda byla sjednocena při barokní přestavbě. V západní části zámku se nachází arkáda, zatímco na východní straně byly arkády zazděny. Z prvního patra východního křídla vede schodiště do parku.[3]
K památkově chráněnému areálu patří lipová alej, čtvercová kamenná kašna s datací 1770–1880 na nádvoří a trojice kapliček zasvěcených svatému Janovi Nepomuckému, svatému Floriánovi a svaté Rozálii.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-17]. Identifikátor záznamu 153566 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Drhovelsku, s. 235, 241.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Drhovle – zámek, s. 62. Dále jen Tříska (1986).
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Domov pro seniory Světlo v Drhovli [online]. Domov pro seniory Světlo [cit. 2023-01-17]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Drhovle na Wikimedia Commons
