Deymové ze Stříteže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Deymové ze Stříteže
Deym-Wappen.png
Deymovský erb
Země Rakouské císařství, Bavorské království
Tituly svobodní páni, hrabata
Zakladatel Jan Deym ze Stříteže
Mýtický zakladatel Oldřich řečený Dým z Dobřemilic (Ulricus dictus Dym de Dobrzemilic)
Rok založení 1385
Současná hlava Leonhard Graf Deym

Deymové ze Stříteže jsou starou jihočeskou vladyckou rodinou, která v 18. století povýšila do hraběcího stavu. Někteří její členové žijí dnes v Bavorsku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

František hrabě Deym ze Stříteže (1838-1903), rakouský diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna

Pochází ze Stříteže severně od Milevska. První zmínky pochází ze 14. století, kde se vyskytuje Oldřich Dým, jehož potomkové Střítež drželi. V 16. století se rod rozdělil na dvě větve podle majetku a to na čimelickou a čížovskou. Po stavovském povstání museli někteří příslušníci rodu emigrovat. Z čížovské větve se vyvinulo několik dalších linií.

Rytíř Jan Šťastný povýšil roku 1733 do panského stavu, avšak neměl potomky a jeho větev jím vymírá. Majitel Vodice, Přestanic, Libětic a domu v Praze, Václav Hynek, obdržel roku 1730 hraběcí titul. Jeho odnož se později uchytila v Bavorsku. Josef se stal královským komořím a získal funkci dědičného říšského rady. Další větev založil František Deym, který roku 1799 koupil Hostinné, po němž se jeho linie nazývala. Další potomci žili v Prusku, Slezsku i u nás, kde členové rodu bydlí dodnes.

Vojtěch Rudolf Deym[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Rudolf Deym, tento nejvýznamnější příslušník rodu, žil v letech 1812-1863, hrabě se stal zemským patriotem a aktivně se zapojoval do národního dění okolo roku 1848. Předsedal Svatováclavskému výboru a působí jako místopředseda Národního výboru, účastnil se také Říšského ústavodárného sněmu. Ke konci života se stáhl do ústraní.

Jan Josef[editovat | editovat zdroj]

Domníval se, že v souboji zabil svého soupeře, kvůli strachu utekl do ciziny, kde žil pod cizím jménem, živil se tvorbou odlitků z vosku, čímž se zalíbil neapolské královně a roku 1796 za své dílo dostal ve Vídni uměleckou cenu. Císař František I. mu udělil milost a umělec se mohl vrátit do vlasti.

Erb[editovat | editovat zdroj]

V erbu vidíme stříbrnou husu v červeném poli. Po přijetí hraběcího titulu znak vylepšili zeleným pahorkem, na kterém stojí původní husa.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Běšiny a Janovci.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Deymové ze Stříteže, s. 40-41.