Vřešťan pláštíkový: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
nový
(Žádný rozdíl)

Verze z 6. 3. 2016, 18:18

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Jak číst taxoboxVřešťan pláštíkový
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
Podřádvyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařádopice (Simiiformes)
Odděleníploskonosí (Platyrrhini)
Čeleďchápanovití (Atelidae)
Rodvřešťan (Alouatta)
Binomické jméno
Alouatta palliata
(Gray, 1849)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vřešťan pláštíkový (Alouatta palliata) je primát z čeledi chápanovití (Atelidae) a rodu vřešťan (Alouatta) pocházející ze Střední a Jižní Ameriky. Druh popsal John Edward Gray roku 1849. Jde o jednu z nejčastěji pozorovatelných nebo slyšitelných opic ve Střední Americe, je také největším primátem této oblasti; samci mohou vážit až 9,8 kg. Ve velkém množství se živí listím. Vzhledem k tomu, že jsou těžko stravitelné a dodají tělu pouze málo energie, vřešťani většinu dne tráví odpočinkem a spánkem. Teritorium si samci vymezují hlasitým křikem, který dovedou vyvolávat díky zvětšené jazylce, vynaloží tak málo energie. Tlupa vřešťanů může mít až čtyřicet jedinců, avšak obvykle je menší. Většina narozených mláďat obou pohlaví opouštěji skupinu ještě než dosáhnou pohlavní dospělosti.

Přestože se jeho populace snižuje kvůli odlesňování, dovede se adaptovat lépe než jiné druhy, kvůli jeho schopnosti konzumovat většinu druhů listí a žít v omezeném prostoru. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) mu přidělil status málo dotčený.

Taxonomie a etymologie

Vřešťan pláštíkový patří do čeledi chápanovití (Atelidae) zahrnující dvě podčeledi: chápany (Atelinae) a vřešťany (Alouattinae), kam se tento druh řadí do rodu vřešťan (Alouatta).[2][3] Binomické jméno zní Alouatta palliata; druhové jméno palliata odkazuje na plášť pallium na základě vnější podobnosti s jeho srstí, jež má na bocích.[4]

Jsou uznávány celkem 3 poddruhy:[5]

Někdy jsou uváděny také dva další poddruhy, avšak ty jsou obecně zařazeny jako subspecie vřešťana panamského (Alouatta palliata). Vřešťani pláštíkoví a vřešťani panamští spolu sdílejí na základě analýzy jejich mitochondriální DNA v roce 2002 velké množství stejného genetického materiálu, více než bylo pozorováno u jiných druhů vřešťanů.[6][5]

  • Alouatta coibensis trabeata; rozšířen v Panamě
  • Alouatta palliata coibensis; rozšířen v Panamě

Výskyt

Vřešťan pláštíkový se vyskytuje v neotropické oblasti,[7] je původním druhem Kolumbie, Kostariky, Ekvádoru, Guatemaly, Hondurasu, Mexika, Nikaraguy, Panamy a Peru.[5] V Hondurasu, Nikarague, Kostarika a Panamě se žije na celém území, zatímco v Kolumbii a Ekvádoru žije v malém prostoru ohrnaičeném Tichým oceánem a pohořím Andy.[5] V Kolumbii navíc žije v malé oblasti u Karibského moře. Guatemaly obývají vřešťani pláštíkoví centrální část, jejich populace sahá až na jihovýchod Mexika k poloostrovu Yucatán.[5] Jižní Mexiko obývají celé.[8] K životu dávají přednost nížinným i horským deštným pralesům včetně regenerovaných lesních stanovišť[9] do výšky 2000 m n. m., přičemž preferují horní třetinu této hranice.[8]

Vřešťan pláštíkový se vyskytuje v řadě národních parků, například v národním parku Manuel Antonio nebo Corcovado.[10][11]

Popis

Vřešťani pláštíkoví jsou velké a zavalité opice[8] s hmotností u samce 4,5−4,8 kg a u samic 3,1−7,6 kg. Průměrná hmotnost se může výrazně lišit mezi jedinci z různých oblastí,[12] dosahuje 3-9 kg.[9] Samci na délku měří 47−63 cm, samice o něco méně, 46−60 cm.[8] Ocas je dlouhý[13] měří u samců 60−70 cm, u samic 55−66 cm. Je na konci olysalý a vřešťani s ním mohou uchopovat předměty.[8] Srst je černá, většina opic má navíc dlouhou žlutou nebo hnědou srst na zádech.[9] Obličej není ochlupený, má černé zbarvení[9] a rostou z něj „vousy”, jenž měří u samců více než u samic.[8] Zbarvení je odlišuje od ostatních druhů vřešťanů, kterým se podobají.[14] Během dospívání samcům zbělá šourek.[15] Tento druh má mohutné špičáky,[16] celkový zubní vzorec je I 2/2, C 1/1, 3/3 PM, M 3/3×2=36.[9] Mozek je k poměru k tělu zhruba o 50,1 g menší než mají jiní drobnější zástupci primátů, například malpa kapucínská.[17]

Potrava

Potrava vřešťanů pláštíkových se skládá především z rostlin, což zapříčinilo několika adaptacím. Stoličky mají vyšší střihovou plochu, aby mohly snáze rozkousat listy.[18] Jejich slinné žlázy jsou velké a pomocí nich dovedou snáze rozložit listy než doputují do střev.[8] Samci mají zvětšenou jazylku u hlasivek, jež zesiluje jejich volání a umožňuje komunikaci s jinými samci bez vynaložení velkého množství energie.[19] Vřešťan pláštíkový preferuje především listy, které tvoří 50 %−75 % jeho rostlinného jídelníčku.[18][10] Potravu si vybírá a konzumuje především mladé lístky, protože ty obsahují méně toxinů a naopak více živin než velké listy, navíc jsou snadněji stravitelné.[18][20] Navzdory tomu, že listy tvoří velkou část jeho potravy, pokud má možnost, konzumuje ve velké míře i ovoce a může přesáhnout i počet listů.[18] Přednostně pojídá listy a plody fíkovníku (Ficus)[19], květy slouží hlavně jako potrava v období sucha.[19][18] Vodu dostává z potravy, v období dešťů pije z děr ve stromech[19] nebo bromélií.[21]

Vřešťani pláštíkové mají barevné vidění na rozdíl od jiných novosvětských opic. Vyvinutí barevného vidění patrně souvisí s druhem potravy, neboť jim umožňuje rozlišit mladé lístky, které mají načervenalé zbarvení.[22][23]

Chování

Denní režim

Vřešťan pláštíkový na stromě

Vřešťan pláštíkový je denní živočich a život tráví na stromech.[15] Po stromech se pohybuje kvadrupédní chůzí, přemosťováním z jedné větve na druhou nebo šplháním, přičemž styl pohybu ve větvích se liší podle pohlaví; samci většinou preferují velké výšky a delší skoky.[9] Jinak se jedná o poměrně neaktivní opici, která prospí celou noc a asi ¾ dne. Většina času je poté věnována krmení a na interakci mezi jednotlivými jedinci zbývá zhruba pouze 4 % času.[24] Při sběru potravy využívá svého olysalého ocasu, za který se může i zavěsit, avšak obvykle se zavěšuje za ocas a dvě končetiny.[25] Bylo zjištěno, že si vřešťani pláštíkoví pomatují cesty k obvyklým místům krmení nebo odpočinku a při cestě k nim využívají konkrétní orientační body.[26]

Hierarchie

Vřešťani pláštíkoví obvykle žijí v tlupách o 10-20 členech,[8] v nichž je obvykle 1 až 3 samci a 5 až 10 samic, některé skupiny však mají více než 40 členů.[18][10] Poměr samic a samců je minimálně 4:1, jakmile klesne, starší samci se mohou začít chovat agresivně k mladším, případně opustí tlupu.[9] Starší členové tlupy mají obvykle nižší společenské postavení než mladí jedinci, nadřazení jedinci naopak mají přednost v krmení a dostávají právo první se pářit.[19] Většina mladých jedinců (79 % procent samců a 96 % samic[9]) opustí tlupu ještě před dosažením pohlavní dospělosti.[18]

Postavení ve společenském žebříčku také utužuje vzájemné probírání srsti, jež je u tohoto druhu časté,[27][28] avšak trvá pouze krátce.[29] Potyčky mezi jednotlivými jedinci nebyly mnohokrát viděny, avšak běžně k nim dochází a nejsou pozorovány především proto, že jsou krátké a tiché.[27]

Každá tlupa vřešťanů si zabírá teritorium o 10-60 ha.[18] Obvykle se domácí rozsahy teritorií tlup překrývají,[19] ale obě skupiny se obvykle snaží vypudit tu druhou z území.[19] Souboje probíhají tak, že se vůdčí samci začnou navzájem překřikovat, přičemž se na to přidají i ostatní opice, až nakonec jedna tlupa ustoupí.[16] V průměru tlupa denně procestuje zhruba 750 m2.[18]

Vřešťani pláštíkoví mají většinou malou interakci s jinými opicemi, může však nastat s malpou kapucínskou (Cebus capucinus), která je k nim většinou agresivní, ale mláďata těchto dvou druhů si spolu někdy hrají. Občas se dohromady také krmí na jednom stromě, ale zřejmě se navzájem ignorují.[30]

Komunikace

Samci vřešťanů pláštíkových si většinou při svítání, soumraku, ale i jakékoli změně[9] značí teritorium řevem, který je hlasitý a nese se do vzdálenosti až několika km.[19] Zvuk zesiluje jazylka, jež má tento druh 25× větší než jiné opice z čeledi Atelidae a volat mohou i samice, avšak jejich řev je tišší než řev samců.[19] Řev umožňuje bezpečnou komunikaci mezi jedinci bez toho, aby riskovali fyzickou konfrontaci.[19] Mimo tohoto řevu mohou vřešťani vydávat další škálu různých zvuků,[21] které slouží k udržování sluchového kontaktu s ostatními členy tlupy.[31]

Mimo to u nich probíhá také neverbální komunikace, například roztírání moči, jestliže jsou v nejisté situaci: mnou si pomočené končetiny, hruď nebo ocas.[21] Otíráním se o větve poté roztírají svůj pach.[15] Pohyby rty a jazyka lákají samičky samce.[21] Barva genitálií prozrazuje různé emoce,[21] hravost značí patrně třesení větvemi.[21] Přítomnost člověka jim nevadí, pokud jsou však podrážděni, mohou na ně z výšky močit nebo kálet; přestože jsou ve stromoví, dovedou mnohdy přesně zasáhnout cíl.[19]

Rozmnožování

Mládě v kostarickém pralese

Vřešťani pláštíkoví jsou polygamie - samci se páří s více samicemi najednou.[21] Většinou se páří především alfa samec, avšak pokud je nepozorný, mnohdy se se samicemi spáří i samci nižšího postavení,[19] v některých tlupách však dostávají tito jedinci pravidelně příležitost zplodit potomstvo.[18][32] Samice mají pravidelný estrální cyklus, jenž trvá asi 16,3 dní a samici během něj zrůžoví genitálie.[9] Páření probíhá po celý rok a samice se obvykle účastní více páření.[9] Samotné páření začíná tím, že samice samci předvadí rytmické pohyby jazyka, které samec začne opakovat; poté samice zvedne zadek, což značí připravenost se spářit.[9][19][21][33] Samotné páření trvá 20 s−1 min.[9] Po cca. 186 dnech těhotenství samice porodí průměrně jednoho potomka.[9] První 2−3 týdny je mládě na matce závislé a pevně se jí drží za srst.[21] Zhruba 3 měsíce po porodu začnou matky své potomky od sebe odtrhávat, avšak stále je nosí do 4−5 měsíců.[21] V 10.−11. týdnu se mláďata vydávají na průzkum potravy a tráví velkou část času nezávisle na matce.[9] Odstav probíhá v roce a půl mláděte.[21] Pohlavní dospělosti samice dosahují po 36 měsících, samci po 42 měsících.[21] Do dosažení pohlavní dospělosti jim nesestoupí varlata.[29] Samice rodí jednou za 19−23 měsíců, ale v případě, že mládě přežilo od odstavu.[18] Pouze 30 % všech mláďat se dožije jednoho roku.[4] Nebezpečí pro mláďata představují jak predátoři (kočkovití, dravci)[19], tak noví alfa samci, jenž přijdou do tlupy; obvykle některá mláďata zabijí, aby samice přišly rychleji do říje a on mohl založit vlastní potomstvo.[18] průměrná délka života vřešťana pláštíkového ve volné přírodě je asi 25 let.[9][4]

Ohrožení

Nejsou známy žádné významné hrozby pro tento druh, avšak je náchylný na ztrátu biotopu. V Kolumbii poddruh Alouatta palliata aequatorialis ohrožuje také lov.[6] Kriticky ohrožená je subspecie A. p. mexicana kvůli roztříštění stanoviště. Jejich populace jsou izolované a mohou vyhynout následkem přírodních katastrof nebo genetickým problémům v důsledku úzkého příbuzenského křížení.[8] Nicméně, vřešťani pláštíkoví snášejí ztrátu přirozeného prostředí lépe než jiné druhy, především kvůli jejich životnímu stylu, při kterém vydají pouze málo energie a schopnosti využívat dostupné zdroje potravy.[34] Vyskytují se také v řadě chráněných území a národních parcích, například v NP Machalilla, NP Cerro Hoya, NP Rio Dulce nebo přírodní rezervaci Manglares Churute.[6] Vzhledem k širokému rozšíření, málo hrozbám a výskytu v chráněných oblastech patří mezi málo dotčené druhy (LC).[6]

V přírodě patří mezi důležité roznašeče semen, která projdou zažívacím traktem opic neporušena a mohou vyklíčit.[19] Jejich trus je důležitým zdrojem potravy pro širokou škálu brouků.[8]

Galerie

  • Vřešťan pláštíkový a stromě
    Vřešťan pláštíkový a stromě
  • Vřešťan pláštíkový, Kostarika
    Vřešťan pláštíkový, Kostarika
  • Dospělec s mládětem
    Dospělec s mládětem
  • Lebka
    Lebka

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mantled howler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ GROVES, Colin. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. USA: Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 149. (anglicky) 
  3. ↑ Chápanovití [online]. biolib.cz [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c HENDERSON, C. Field Guide to the Wildlife of Costa Rica. Texas: Univerzity Texas Press, 2000. ISBN 0-292-73459-X. S. 40-452. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e RYLANDS, A.; GROVES, C.; MITTERMEIER, R. & kol. Taxonomy and Distributions of Mesoamerican Primates. New York: Springer, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-387-25854-6. S. 47-55. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Alouatta palliata [online]. Iucn Red List of Threatened Species [cit. 2016-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Alouatta palliata [online]. Encyklopedia of Life [cit. 2016-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h i j Mantled howler monkey (Alouatta palliata) [online]. Arkive.org [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p SCHOVILLE, Sean. Alouatta palliata [online]. Animal Diversity Web, 2000 [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c REID, F. A Field Guide to the Mammals of Central America and Southeast Mexico. [s.l.]: Oxford University Press, 1998. ISBN 0-19-506401-1. S. 178-183. (anglicky) 
  11. ↑ HUTER, D.; ANDREW, L. Watching Wildlife Central America. Footscray: Lonely Planet Publications, 2002. ISBN 1-86450-034-4. S. 97, 100, 102, 130. (anglicky) 
  12. ↑ GLANDER, K. Average Body Weight for Mantled Howling Monkeys (Alouatta palliata). New York: Springer, 2006. ISBN 978-0-387-25854-6. S. 247-259. (anglicky) 
  13. ↑ Singe hurleur à manteau [online]. animaux.org [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ GLANDER, Ken. Costa Rican Natural. Chicago: University of Chicago Press, 1983. S. 448-449. (anglicky) 
  15. ↑ a b c ROWE, N. The Pictorial Guide to the Living Primates. East Hampton: Pogonia Press, 1996. ISBN 0-9648825-0-7. S. 109. (anglicky) [dále jen Rowe 1996]. 
  16. ↑ a b MARTINOVÁ, Zdena. Nejhlasitější savci světa [online]. abicko.cz, 1.6.2003 [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Rowe 1996, str. 95
  18. ↑ a b c d e f g h i j k l DI FIORE, A.; CAMPBELL, C. The Atelines. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-517133-4. S. 155-177. (anglicky) 
  19. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o WAINWRIGHT, M. The Natural History of Costa Rican. Miami: Zona Tropical, 2002. ISBN 0-9705678-1-2. S. 139-145. (anglicky) 
  20. ↑ GLANDER, K. Poison in a Monkey's Garden of Eden. Upper Saddle River: Prentice Hall, 1977. ISBN 0-13-613845-4. S. 146-152. (anglicky) 
  21. ↑ a b c d e f g h i j k l DEFLER, T. Primates of Columbia. Bogóta: Conservation International, 2004. ISBN 1-881173-83-6. S. 370-384. (anglicky) 
  22. ↑ DAWKINS, R. The ancestor's tale: a pilgrimage to the dawn of evolution. Harcourt: Houghton Mifflin, 2004. ISBN 978-0-618-00583-3. S. 145-155. (anglicky) 
  23. ↑ STONER, K.; RIBA-HERNANDEZ, P.; LUCAS, P. Comparative Use of Color Vision for Frugivory by Sympatric Species of Platyrrhines. American Journal of Primatology. 2005, s. 399-409. DOI 10,1002/ajp.20195. (anglicky) 
  24. ↑ NOWAK, R. Walker's Primates of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1999. ISBN 0-8018-6251-5. S. 103-105. (anglicky) 
  25. ↑ KAVANGH, M. A Complete Guide to Monkeys, Apes and Other. Londýn: Cape, 1983. ISBN 0-224-02168-0. S. 95-98. (anglicky) 
  26. ↑ GARBER, P.; JELINK, P. Travel Patterns and Spatial Mapping. New York: Springer, 2006. ISBN 978-0-387-25854-6. S. 287-306. (anglicky) 
  27. ↑ a b SUSSMAN, R. Primate Ecology and Social Structure Volume 2: New World Monkeys. Boston: Pearson Publ, 2003. ISBN 0-536-74364-9. S. 142-146. (anglicky) 
  28. ↑ JONES, C. Grooming in the Mantled Howler Monkey, Alouatta palliata (Gray). Primates. Duben 1979, s. 289–292. DOI 10.1007/BF02373380. (anglicky) 
  29. ↑ a b KINZEY, W. Allouata. New York: Aldine de Gruyter, 1997. ISBN 0-202-01186-0. S. 184. (anglicky) 
  30. ↑ ROSE, L.; PERRY, S.; PANGER, M., Jack K., Manson J., Gros-Louis J., a Mackinnin K. Interspecific Interactions between Cebus capucinus and other Species: Data from Three Costa Rican Sites. International Journal of Primatology. Srpen 2003, s. 780-785. DOI 10,1023/a:1024624721363. (anglicky) 
  31. ↑ DA CUNHA, R. G. T; BYRNE, R. The Use of Vocal Communication in Keeping the Spatial Cohesion of Groups: Intentionality and Specific Functions. Springer: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-387-78704-6. S. 344-345. (anglicky) 
  32. ↑ DI FIORE, A. Genetic Approaches to the Study of Dispersal and Kinship in New World Primates. Springer: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-387-78704-6. S. 223-225. (anglicky) 
  33. ↑ YOUNG, O. Tree-rubbing Behavior of a Solitary Male Howler Monkey. Primates. 1982, s. 303-306. ISSN 10,1007/BF02381169. (anglicky) 
  34. ↑ GARBER, P.; ESTRADA, A.; PAVELKA, M. Concluding Comments and Conservation Priorities. New York: Springer ISBN 0-387-25854-X. S. 570-571. (anglicky) 

Literatura

  • DI FIORE, A.; CAMPBELL, C. The Atelines. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-517133-4. S. 155-177. (anglicky) 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vřešťan_pláštíkový&oldid=13428894“