Klášter Porta coeli
| Klášter Porta coeli | |
|---|---|
 Areál kláštera Porta coeli se dvěma kostely | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Předklášteří |
| Ulice | Porta coeli |
| Souřadnice | 49°21′13″ s. š., 16°24′3″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Řád | cisterciačky |
| Založení | 1233 |
| Zrušení | 1782, 1950 |
| Obnovení | 1901, 1990 |
| Mateřský klášter | Klášter Marienthal |
| Odkazy | |
| Kód památky | 28276/7-1045 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter cisterciaček Porta coeli (z latiny Brána nebes, Monasterium Cisterciense Porta Coeli) se nachází v obci Předklášteří u Tišnova v okrese Brno-venkov. Je jediným fungujícím ženským cisterciáckým klášterem v ČR, v roce 2015 v něm podle řehole sv. Benedikta žilo pět sester.
Jeho areál s románsko-gotickým kostelem Nanebevzetí Panny Marie a novogotickým konventním kostelem stejného zasvěcení je památkově chráněn,[1] roku 2010 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky.[2]
Historie
Založení kláštera cisterciaček zvažovala Konstancie Uherská společně se svým manželem, králem Přemyslem Otakarem I. K realizaci této myšlenky však došlo až po Přemyslově smrti v roce 1230, vyjasněno bylo také umístění nového konventu – místo Prahy byl zvolen moravský Tišnov. Sestry do klášterního provizoria zřejmě přišly v roce 1232, první zmínka o klášteru pochází z roku 1233. Kromě Konstancie podpořili nový konvent také její synové, český král Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Královna-vdova zde zřejmě dožila, zemřela roku 1240 a byla zde pochována, podobně jako markrabě Přemysl, jenž zemřel o rok dříve.[3] Jejich hroby však dosud nebyly nalezeny.[4]
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1233–1240 v podobě románsko-gotického bazilikálního trojlodí s příčnou lodí, v jeho západním průčelí se nachází zdobený ústupkový portál francouzského typu ve stylu tzv. burgundsko-cisterciácké gotiky. Zřejmě současně a také v dalších letech probíhala stavba navazujícího raně gotického ambitu s kapitulní síní (včetně zachovaného kamenného pulpitu), přičemž celá kvadratura byla zřejmě dokončena v polovině 13. století. V té době byl klášter také obehnán hradební zdí s příkopem a věžemi. S klášterem také souvisí hrádek z 15. století na nedalekém vrchu Čepička. K následujícím výrazným úpravám klášterního areálu patří stavba sídla abatyše (tzv. nové opatství, za presbytářem kostela) na začátku 17. století, po roce 1641 stavba východní kvadratury a roku 1662 nahrazení zastaralé a částečně také již zastavěné středověké hradební zdi novou ohradní zdí kolem celého areálu včetně hospodářských budov. V první polovině 18. století došlo ke stavbě hospodářského dvora a přestavbě proboštství, v letech 1738–1749 byla vybudována severní kvadratura.[3]
Klášter byl zrušen na základě dekretu Josefa II. v roce 1782, tehdy zde žilo 45 sester a sedm novicek. Z konventního kostela se stal farní chrám, zbytek areálu kláštera byl po roce 1786 průmyslově využíván (tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar),[3] od císaře jej měl pronajatý továrník Vilém Mundy.[5]
O obnovu tišnovského kláštera začaly v polovině 19. století usilovat sestry z hornolužického konventu v Marienthalu. Ten v roce 1861 zakoupil celé tišnovské panství a v následujících letech probíhala jednání s vládou, řádovými představiteli a biskupstvím. Protože se nepodařilo získat zpět původní klášterní (od roku 1782 dodnes farní) kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl v letech 1900–1901 vybudován nový konventní kostel stejného zasvěcení v novogotickém stylu. Německé cisterciačky do Předklášteří definitivně přišly v roce 1901, kdy byl konvent obnoven. Klášter fungoval do roku 1950, kdy zde žilo 38 sester, tehdy však byl v rámci akce K zrušen. Některé řeholnice zde mohly zůstat a pracovat na státním statku.
Obnova konventu po roce 1990
K obnově konventu došlo v roce 1990, kdy byl legalizován tajný řeholní život z předchozích desetiletí.[3] V roce 2001 zde žilo 10 sester,[6] o čtyři roky později 11 sester[3] a roku 2013 tu přebývalo 5 sester,[7] stejně jako v roce 2015.[8] Jedná se tak o jediný fungující ženský cisterciácký klášter v Česku[6] a slovanských zemích.
Muzeum
.jpg)
V budově proboštství sídlí jedno z pracovišť Muzea Brněnska – Podhorácké muzeum. Vystavené sbírky zahrnují paleontologickou a mineralogickou expozici s částí věnovanou nalezištím minerálů na Tišnovsku a stálé expozice Dějiny a současnost kláštera Porta Coeli a Minisalon historických motocyklů. Pořádány jsou také příležitostní výstavy, muzeum rovněž zajišťuje pro veřejnost prohlídky románsko-gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a gotického ambitu.
Planetka
Podle kláštera je pojmenována planetka (3276) Porta Coeli objevená 15. září 1982 z hvězdárny na Kleti Antonínem Mrkosem, který se narodil v nedaleké vesnici Střemchoví.
Odraz v kultuře
Areál kláštera posloužil pro natáčení několika audiovizuálních děl: filmu Via Lucis (1992), dílu seriálu Četnické humoresky „Hypnotizér“ (2000) a také televizního filmu Ďáblova lest (2009), v němž samotná Porta coeli hrála významnou roli, především v samotném závěru.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-05-09]. Identifikátor záznamu 139569 : Klášter cisterciaček Porta coeli. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Klášter cisterciaček Porta coeli v Předklášteří (Předklášteří) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 612–619. [Dále jen Foltýn.]
- ↑ ŠTAUD, Václav. Gotický poklad střeží kamenní lvi [online]. Katyd.cz, 2008-09-02 [cit. 2013-05-08]. Dostupné online.
- ↑ Mundy [online]. Novanobilitas.eu [cit. 2013-05-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Foltýn, s. 66–67.
- ↑ STATISTICHE 2013 – Monasteri femminili [online]. Ocist.org [cit. 2013-08-25]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ STATISTICHE 2015 – Monasteri femminili [online]. Ocist.org [cit. 2016-02-23]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ SEYFERT ST., Václav. Tišnovsko kinematografické ... podruhé [online]. Tisnoviny.cz, 2015-12-24 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.
Literatura
- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 612–619.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu klášter Porta coeli na Wikimedia Commons - Oficiální stránky kláštera, portacoeli.cz
- FLÍDR, Aleš. Porta coeli. Brno, 2004. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář dějin umění. Vedoucí práce Milena Bártlová. Dostupné online.
- CACKOVÁ, Marie. Obnovení tišnovského kláštera v roce 1901. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Jiří Hanuš. Dostupné online.
- KOLÁČKOVÁ, Ilona. Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Zbyněk Sviták. Dostupné online.
- SUCHÁNKOVÁ, Silvie. Porta coeli – Listinné originály tišnovského kláštera z let 1283–1309 uložené v MZA v Brně. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Dalibor Havel. Dostupné online.
