Staré Velké Bulharsko
Velké Bulharsko nebo Onogurský chanát (bulharsky Стара Велика България, řecky Η παλαιά μεγάλη Βουλγαρία) byl historický státní útvar, v létech 632–665, který se rozkládal mezi řekou Dněstrem, dolním tokem Volhy a zasahoval též na Krymský poloostrov. Vznikl konsolidaci Protobulharských kmenů na jejichž čele stály 10-Ogurové (taky Onogundurové). Její zakladatelem byl chán Kubrat, a obyvateli byli Protobulhaři a ich jednotlivé kmeny, které byli v tom čase podřízené Avarskému a Západoturkutskému kaganátu.
Vývoj před utvořením prabulharského státu
Asie
Původní kmeny Protobulharů byli pravděpodobně turkoaltajské větve 10-Ogurů, Tie-lejského původu, o čemž se zmiňují Orchonské runové skripta (v mongolsku), a taky čínské kroniky, jenž jejich označení nese název Pu-ku-chun (Bul-gar-chun).
Evropa
Původně sídlily na sever od Kavkazu, poté se postupně přesunuly zejména do oblasti kolem Azovského moře, Předkavkazí a poříčí Dněpru a Dněstru. Již ve svém původním domově se Protobulhaři rozdělily na dva kmeny – Utigury a Kutrigury. Tyto dva kmeny mezi sebou často soupeřily. V 6. století zasáhli do vývoje tohoto etnika Avaři, kteří porazili Utigury a poté společně s Kutrigury táhli dál na západ do panonské nížiny. Utrigurové poté kolem roku 570 upadli do závislosti na Západoturkickém kaganátu s centrem v dnešním Turkestánu (Kaspické moře).[1] Ten se ale létech 628–630 rozpadl a utrigurské kmeny se opět osamostatnily. Někdy v této době začali Utrigurové znovu zvát sami sebe původním jménem Bulhaři.[1] Protobulharské kmeny se poté sjednocují pod vládou chána Kubrata (turkícké historické názvy: Kurt, Kur-bat) do prvního státu známého jako Velké Bulharsko (latinsky Magna Bulgaria).
Kubratova vláda
Největší rozkvět zažilo Velké Bulharsko za chána Kubrata, který prožil část svého života v Byzantské říši. Zde získal řecké vzdělání a během svého pobytu přijal i křesťanskou víru. Po svém nástupu na trůn skoncoval Kubrat za pomoci Byzance[1] s avarskou nadvládou a dokázal uhájit svoji pozici i proti Západoturkickému kaganátu na východě. To se podařilo v letech 630 až 635 hlavně díky sjednocení protobulharských kmenů do silné aliance, která byla dost mocná na to, aby si zajistila svoji existenci bez závislosti na ostatních státech. Hlavním městem říše bylo pravděpodobně město Phanagorie na Tamanském poloostrově. Po smrti Kubrata se stal chánem nejstarší z jeho synů Batbajan.
Úpadek a podrobení Chazary
Záhy po smrti svého otce se ostatní synové začali bouřit. Velké Bulharsko, zmítané boji o moc, se pak stalo snadným terčem Chazarské expanze (668). Rozdělené kmeny, které byly dále vytlačovány Chazary ze svého území, hledaly nová místa, kde se usadit.
Bulhaři vedení Batbajanem (nazývaní též Černí Bulhaři) se pravděpodobně stáhli na Krym, kde později splynuli s Tatary. Existuje teorie, která tvrdí, že potomci Batbajanovy hordy jsou dnešní Balkaři, tedy turkický národ žijící na Kavkaze.[zdroj?]
Část Protobulharů se pod vedením dalšího Kotraga (pravděpodobně mohlo jít o dalšího syna, ale jeho existence není prokázána)[2] vydala po proudu řeky na sever, usadila se u řeky Volhy a vytvořila tam pozdější stát volžských Bulharů.
Asi nejslavnější z Kubratových synů Asparuch vedl více než sto tisíc Bulharů na Balkán a po dobytí Dobrudžy a Moesie zde založil první bulharskou říši.
Posledním z Kubratových synů byl Kuber, který se usadil pravděpodobně v dnešní Makedonii či východní Albánii. Také tito Bulhaři se rychle včlenili do slovanské společnosti a během sto let přijali i zdejší slovanský jazyk.
Odkazy
Reference
Související články
"Velké" koncepty
- Velké Srbsko
- Velká Albánie
- Velké Bulharsko
- Velké Řecko
- Velké Rumunsko
Literatura
- RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1.
