Druhá Bulharská říše

; Vlajka	; Znak
Geografie	; Druhá Bulharská říše v roce 1218 (tmavá), rozšíření za vlády Ivana Asena II. mezi lety 1218–1241 (světle žlutě), území vazalů (pruhovaně)
	; Druhá Bulharská říše v roce 1218 (tmavá), rozšíření za vlády Ivana Asena II. mezi lety 1218–1241 (světle žlutě), území vazalů (pruhovaně)
Hlavní město	Tarnovo (1185–1393); Nikopol (1393–1395); Vidin (1356/1371–1396 jako hl. město Vidinského carství);
Rozloha	208 000 km² km² (rok 1205); 293 000 km² (rok 1230); 107 000 km² (rok 1350)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 500 000–2 500 000 (rok 1230)
Národnostní složení	Bulhaři, Rumuni, Řekové, Romájové, Kumáni, Albánci
Jazyky	střední bulharština, starorumunština, byzantská řečtina, kumánština, albánština
Náboženství	bulharské ortodoxní (státní, 1204–1235 v unii s Římem),; bogomilské (zakázáno)
	Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie (autokracie)
Vznik	1185 – obnovení bulharského státu Petrem II.
Zánik	1393 – dobytí Tarnova osmanskými vojsky; 1422 – připojení zbývajícího území k osmanské říši
	Státní útvary a území
	Byzantská říše v době Komnenovců
	Osmanská říše
	Vidinské carství
	Dobrudžský despotát
	Lovečský despotát
	Valašské knížectví

Druhá Bulharská říše (středobulharsky Ц︢рьство блъгарское, moderně bulharsky Второ българско царство, Vtorо Bălgarskо Tsartsvo), případně Tarnovské carství (zejména v závěrečné fázi), byl středověký bulharský stát, který existoval mezi lety 1185 a 1396 nebo 1422.^[1] Jeho centrem bylo město Tarnovo (dnes Veliko Tarnovo). Byl následnickým státem První bulharské říše a dosáhl svého vrcholu za vlády cara Kalojana a Ivana Asena II., aby poté postupně upadal a nakonec byl dobyt vojsky osmanské říše kolem přelomu 14. a 15. století. Kulturně byla bulharská říše jednou z nejvíce rozvinutých států tehdejší Evropy.^[2] Přes silný vliv byzantské kultury dokázali bulharští architekti a umělci vytvořit svůj vlastní odlišný styl. Největší rozkvět literatury a umění pak přišel ve 14. století. Jeho nástupnickým státem bylo Bulharské knížectví a posléze carství, vzniklé roku 1878.

Historie

Obnova bulharského státu

Druhá Bulharská říše se sousedy na počátku 13. století

Po několika neúspěšných povstáních proti Byzantské říši, které se odehrály během 11. století, získávají vládu nad kraji mezi Dunajem a pohořím Stara planina po úspěšných výbojích v roce 1185 bratři Petr (později známý jako Petr IV. Bulharský) a Asen. Tím jsou položeny základy druhého bulharského státu, jehož metropolí se stalo město Tarnovo. V dobách vlády Petrova i Asenova bratra Kalojana v letech 1197 až 1207 a jejich dalšího potomka Ivana Asena II. v letech 1218–1241 dosahuje tato říše největšího územního rozsahu. A to i přesto, že je nucena bojovat nejen s Byzantskou říší, ale také s Latinským císařstvím. Až do roku 1256 si druhý bulharský stát udržel v oblasti Balkánu dominantní postavení.^[3] Byzantinci byli v několika velkých bitvách poraženi a roku 1205 Bulhaři pod vedením cara Kalojana drtivě zvítězili nad nově vzniklým Latinským císařstvím v bitvě u Adrianopole. Kalojanův synovec Ivan Asen II. zvítězil nad Epirským despotátem a učinil z Bulharska jednu z vedoucích evropských mocností.

Úpadek říše

Ke konci 13. století však říše začala vlivem nájezdů Tatarů, vpádům Byzantinců a Maďarů a také kvůli četným povstáním a nejisté vnitropolitické situaci upadat. Po roce 1242 byl bulharský stát oslaben jednak snahou oblastních správců osamostatnit se, jednak následkem útoků Mongolů, kteří provedli úspěšný vpád do Evropy. Počátkem 14. století se sice bulharská říše osvobodila od této nadvlády, nicméně vstupuje do dalšího konfliktu – tentokrát se sousedním Srbskem, kterému vládne dynastie Nemanjićů. Válka se ale začala vyvíjet ve prospěch Srbů, hlavně po bitvě u Velbudži v roce 1330. Stabilní vnitropolitická situace nastává v Bulharsku až za vlády Ivana Alexandra, který provdal svoji sestru Jelenu za srbského krále Štěpána Dušana a následně byl tak se Srbskem uzavřen mír. Nicméně v této době se objevil zcela nový a nebezpečný nepřítel – Osmanští Turci. Ti začala po roce 1366 ohrožovat všechny balkánské státy včetně Bulharska.

Zánik Tarnovského carství

Po smrti Ivana Alexandra se Bulharsko rozdělilo mezi jeho potomky. Vznikají tak dva menší státy, Tarnovské a Vidinské carství. Tarnovské carství bylo dobyto Osmanskou říší roku 1395, poslední části Vidinského carství pak v roce 1422. Turci tak získávají vládu nad oblastí na dalších zhruba čtyři sta let, čímž končí etapa středověkého bulharského státu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Second Bulgarian Empire na anglické Wikipedii.

↑ TJUTJUNDŽIEV, Ivan, Plamen Pavlov. Bǎlgarskata dǎržava i osmanskata ekspanzija 1369–1422. Veliko Tǎrnovo: [s.n.], 1992. (Bulharsky)
↑ Fresky Bojanského kostela – předchůdci evropské renesance. www.travel-bulgaria.com [online]. [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10.
↑ Bulharská historie. www.world66.com [online]. [cit. 09-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-11-2009.

Literatura

RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1.
DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.
ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá bulharská říše na Wikimedia Commons

Související články

Vidinské carství – útvar Druhé Bulharské říše
Dějiny Bulharska
Bulharské knížectví – obnovený bulharský stát v roce 1908
První Bulharská říše
Bulharské carství
Byzantská říše
Byzantsko-bulharské války
Seznam bulharských panovníků

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[tjupavl-1] TJUTJUNDŽIEV, Ivan, Plamen Pavlov. Bǎlgarskata dǎržava i osmanskata ekspanzija 1369–1422. Veliko Tǎrnovo: [s.n.], 1992. (Bulharsky)

[2] Fresky Bojanského kostela – předchůdci evropské renesance. www.travel-bulgaria.com [online]. [cit. 2009-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-10.

[3] Bulharská historie. www.world66.com [online]. [cit. 09-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-11-2009.

[1]

[2]

[3]