Byzantská řečtina
| Byzantská řečtina (Ἑλληνική) | |
|---|---|
| Rozšíření | Byzantská říše, východní Středomoří |
| Počet mluvčích | zaniklý jazyk |
| Písmo | řecké písmo |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | Byzantská říše |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | grc (T) |
| ISO 639-3 | grc (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) |
| Ethnologue | (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) grc (zahrnuje všechny varianty řečtiny do roku 1453) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byzantská řečtina nebo také středověká řečtina, případně střední řečtina, je označení pro vývojové období řečtiny zhruba od pátého či šestého století našeho letopočtu do pádu Konstantinopole v roce 1453. Označení středověká odkazuje k tomu, že dané období se zhruba shoduje se středověkem, označení byzantská k tomu, že se jedná o období, kdy řečtina vzkvétala v rámci byzantské říše, která se po pádu západořímské říše v roce 476 stala klíčovou evropskou velmocí a jíž byla od roku 610 úředním jazykem.
V rámci vývoje řečtiny navazovala byzantská řečtina především na koiné, neboli novozákonní řečtinu, s výraznějšími vlivy attičtiny, a jejím nástupcem se stala novořečtina.
Zvuková podoba[editovat | editovat zdroj]
Předpokládá se, že k většině fonetických změn mezi klasickou starořečtinou před obdobím helénismu a moderní řečtinou došlo nejpozději právě během éry byzantské řečtiny, případně už v rámci novozákonní řečtiny. To se týká zejména přechodu z tonálního přízvuku na přízvuk důrazem. Zároveň se počet samohlásek ustálil na menším počtu, přičemž se ztratilo rozlišení délky a zmizely dvojhlásky.
Samohlásky[editovat | editovat zdroj]
| Type | přední | zadní | |
|---|---|---|---|
| nezaokrouhlená | zaokrouhlená | zaokrouhlená | |
| zavřená | /i/ ι, ει, η | (/y/) υ, οι, υι | /u/ ου |
| polootevřená | /e̞/ ε, αι | /o̞/ ο, ω | |
| otevřená | /a/ α | ||
Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]
Zejména v počátcích byzantské říše přejala byzantská řečtina množství slov z latiny. Příkladem jsou slova Αὔγουστος (Augustus), ταβέρνα (tavern) a φλάσκα (flasco). Méně častá, ale rovněž zastoupená jsou i slova z jiných jazyků, s kterými byla byzantská říše ve styku, mj. z francouzštiny, z albánštiny, z turečtiny, arabštiny i ze slovanského jazykového okruhu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Medieval Greek na anglické Wikipedii.
