Petr Deljan
| Petr Deljan | |
|---|---|
 Skylitzova kronika, Madridský rukopis | |
| Narození | 1001 Uhersko |
| Úmrtí | 1041 (ve věku 39–40 let) Konstantinopol |
| Otec | Gabriel Radomír |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petr Deljan (jiná jména: Petr II., krátce Deljan; bulharsky Петър Делян, Petăr Deljan, starořecky Πέτρος Δολιάνος / Δελεάνος, Petros Dolianos/Deleanos; ?– po 1041, Konstantinopol) byl vůdce bulharské vzpoury proti Byzantské říši za vlády Michala IV. v letech 1040–1041.[1] Jeho původ je nejasný, podle Skylitza byl otrokem v Konstantinopoli, odkud utekl do Bulharska.[2] Sám o sobě mezi Bulhary prohlašoval, že je synem[1][2][3]/vnukem (Skylitzes)[4] cara Samuila. Byzantský kronikář Ioannes Zonaras jej pokládal za nelegitimního syna komitopula Árona. Deljanovo jméno slovansky znamená vítěz,[2] byzantský historik Michael Psellos však jeho jméno demagogicky změnil na Dolianos a spojil jej tak s řeckým slovem dolios (lstivý).[5]
Deljanovo povstání[editovat | editovat zdroj]
.svg)
Příčinou vzpoury bylo značné zhoršení hospodářské situace v Bulharsku, které nastalo poté, co byla na místní obyvatelstvo Ioannem Orfanotrofem uvalena daň aerikon, což znamenalo, že obyvatelstvo neodvádělo nadále daně v podobě naturálií, jak bylo zvykem za První bulharské říše a Basileia I., ale podle byzantského zvyku v peněžní podobě. Povstání vypuklo v Bělehradě, odkud Deljan vtrhl do Nišu a Skopje. Povstání se brzy rozšířilo do velké části bývalé Samuelovy říše a k vzbouřencům se dokonce přidaly byzantské jednotky z Them v Dyrrhachionu a Nikopolis. Dyrrhachionská vojska během povstání zvolila za bulharského panovníka Tichomíra, avšak po tom, co se obě povstalecké jednotky setkaly, Deljan docílil Tichomírova sesazení a ukamenování.[2] Významným prvkem vzpoury byla podpora bulharských bojarů. Krátce po vypuknutí se do Bulharska dostal syn posledního bulharského cara Ivana Vladislava Alusianos a Deljanovi nezbývalo, než legitimního následníka bulharského carského rodu přijmout jako spoluvládce.[1] Povstání se mezitím rozšířilo do značné části Balkánu a v Řecku proniklo až k městu Théby. Při pokusu o dobytí Soluně však bylo povstalecké vojsko poraženo a Alusianos pro záchranu svého života nechal Deljana uvěznit, oslepit a poslal jej do Konstantinopole. Tam byl pak Deljan veden v triumfálním průvod před městským lidem a následně popraven.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Deljan na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d VAVŘÍNEK, Vladimír; BALCÁREK, Petr. Encyklopedie Byzance. 1. vyd. Praha: Libri; Slovanský ústav AV ČR, 2011. (Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada; sv. 33). ISBN 978-80-7277-485-2, ISBN 978-80-86420-43-1. S. 126.
- ↑ a b c d Alexander P. Kazhdan. The Oxford Dictionary of Byzantium. 1. vyd. New York: Oxford University Press, 1991. 2338 s. Dostupné online. ISBN 0-19-504652-8. S. 601. (anglicky)
- ↑ DELJAN, PETER. In: Historical Dictionary of Byzantium. 1. vyd. New York: Oxford University Press, 2001. 536 s. Dostupné online. ISBN 978-0810839793, ISBN 0810839792. S. 114. (anglicky)
- ↑ ZÁSTĚROVÁ, Bohumila. Dějiny Byzance. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8. S. 211–212, 509.
- ↑ PSELLOS, Michal. Byzantské letopisy. 2. vyd. Praha: Odeon, 1982. S. 306–307.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Deljan na Wikimedia Commons
| Vládce Bulharska (de facto) | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Michael IV. Paflagoňan |
1040–1041 Petr Deljan |
Nástupce: Michael IV. Paflagoňan |