Zuoz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zuoz
Pohled na obec v zimě
Pohled na obec v zimě
Zuoz – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška1716 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresMaloja
Zuoz
Zuoz
Zuoz, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha65,78 km²
Počet obyvatel1 199 (31.12.2020)
Hustota zalidnění18,2 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.zuoz.ch
PSČ7524
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zuoz (německy zastarale Zutz či Zuz, italsky zastarale Zozzio) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Nachází se v údolí Engadin, asi 15 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1 716 metrů. Má přibližně 1 200 obyvatel a je centrem oblasti zvané La Plaiv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tradiční architektura v obci

Na kopci Chastlatsch (1848 m n. m.) se nacházelo sídliště kultury Laugen-Melaun z pozdní doby bronzové a doby železné. Zuoz byl pravděpodobně pozdně římskou a raně středověkou zastávkou na síti alpských obchodních stezek.

Ve středověku vlastnil biskup z Churu statek Dorta (dnes součást obce) a pozemkovou vrchnost v horním Engadinu. V letech 1137–1139 získal od jihoněmeckých hrabat z Gamertingenu další pozemkový majetek, velký statek a kostel svaté Luzi (z rozsáhlé farnosti La Plaiv). Farní kostel sv. Luzi byl přestavěn kolem roku 1200, z něhož se dnes zachovala loď a spodní část věže. V roce 1244 jmenoval biskup Volkart Andrease Plantu ze Zuozu kancléřem horního Engadinu, čímž byla založena nadvláda rodu Plantů, která trvala až do roku 1798. Po roce 1288 byla v rukou této churské ministeriální dynastie až do počátku 16. století také nižší jurisdikce v horním Engadinu. V roce 1367 se tehdejší pukrmistr Thomas Planta připojil ke Gotteshausbundu. Neustálé spory se Samedanem vedly v roce 1438 k rozdělení hornoengadinské soudní obce – nikoli však vrchního soudu – na soudy Sur Funtauna Merla a Suot Funtauna Merla, který odpovídal farnosti La Plaiv. První konstituce dvorské obce je z roku 1462. Prodej posledních biskupských příjmů obci se uskutečnil v roce 1492. Farní kostel svaté Luzi byl přestavěn v pozdně gotickém slohu v roce 1507, vedlejší kostel sv. Kateřiny, rozšířený v roce 1438, pak v roce 1509. V roce 1526 ztratil biskup podle Ilanzských artikulů svrchovaná práva. Během švábské války obyvatelé zapálili své městečko, aby donutili nepřítele k ústupu. Od poloviny 15. století došlo k oddělování dříve závislých obcí a odtrhly se od ní postupně S-chanf (1518), La Punt Chamues-ch (1528) a Madulain (1534).

Hlavní náměstí v Zuozu

Místní občan a humanista Gian Travers byl prvním politickým publicistou, který od roku 1527 publikoval v hornoengadinském nářečí Putér, a působil také jako dramatik. V roce 1534 měla na náměstí v Zuozu premiéru jeho hra La Histoargia dal bio patriarch Josef („Životní příběh patriarchy Josefa“). Teprve v roce 1554 se Zuoz obrátil k reformaci; prvním protestantským reformovaným pastorem byl Ulrich Campell ze Susch. Obchod, doprava a dobytí Valtelliny v roce 1512 vedly k hospodářskému a intelektuálnímu rozkvětu, který se projevil založením latinské školy, výše zmíněnými počátky rétorománského spisovného jazyka, náboženského i profánního divadla a sborového zpěvu. Stavebním odrazem tohoto vývoje byly mohutné zámky a měšťanské domy, které zároveň zůstaly statky. Vedle starých šlechtických rodů Plantů, Juvaltů a Salisů se objevila nová vládnoucí vrstva, z níž někteří byli císařem nobilitováni a zbohatli díky obchodu a politickým úřadům – setkáváme se tak s novými šlechtickými jmény Travers, Schucan, Raschèr, Jecklin, Wietzel, Danz a Geer.

V letech 1618–1639, kdy v Graubündenu vypukly nepokoje, Zuoz příliš neutrpěl a začalo ekonomicky motivované vystěhovalectví. V důsledku zrušení politických privilegií v roce 1798 se Zuoz vrátil ke statusu tradiční zemědělské vesnice.

Ještě před rozšířením údolní silnice, které bylo zahájeno v roce 1836, byl stav silnic v horním Engadinu poměrně dobrý. Výraznější vzestup nastal až po vybudování silnic přes průsmyky Albula a Flüela. V roce 1903 byla obec napojena na Rhétskou dráhuBeveru a v roce 1913 byla otevřena trať Bever – Zuoz – Scuol-Tarasp. Od roku 1900 se obec rozvíjela jako klimatické lázně a hospodářské středisko výstavbou hotelů a přestavbou bývalého obecního hostince na malý hotel. Založením lycea Alpinum v roce 1904, otevřením hygienické školy Bellaria v roce 1909 a společné střední školy pro oblast La Plaiv se obec stala regionálním školským centrem. Od 50. let 20. století se stavělo více hotelů, rekreačních domů a lyžařských vleků, cestovní ruch nabýval na významu a dnes je nejdůležitějším odvětvím hospodářství. V zemědělství, které do té doby dominovalo, došlo v rámci jeho mechanizace k výraznému úbytku farem a jejich přesunu na okraj obce. Prázdné stodoly byly přestavěny na obytné domy při zachování historického vzhledu vesnice. V roce 1980 bylo uděleno občanství všem rodinám, které v obci žily déle než padesát let.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Zuoz leží na severovýchodním okraji okresu Maloja, v horním Engadinu. Nadmořská výška území obce se pohybuje od 1 657 do 3 414 metrů (Piz Kesch). Okrajem obce protéká řeka Inn.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
Rok 1781 1850 1900 1930 1941 1950 1960 2000 2005 2010 2012 2014 2019
Počet obyvatel 378 423 425 969 693 779 1 001 1 353 1 263 1 310 1 277 1 244 1 177

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé Zuozu mluví hlavně hornoengadinským dialektem rétorománštiny, zvaným Putér, a němčinou (graubündenským dialektem). Mluví se zde taktéž italsky (zhruba desetiprocentní menšina), a díky přistěhovalcům také portugalsky. Až do 19. století mluvili všichni obyvatelé rétorománsky. V roce 1880 to bylo ještě 85 %, v letech 1910 a 1941 56 %. Při sčítání obyvatelstva v letech 1970 a 1980 měla obec pouze relativní rétorománsky mluvící většinu (1970: 469 z 1165 obyvatel = 40 %; 1980: viz níže). Od 80. let 20. století se němčina stále více prosazuje.

Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích:

Jazyky v Zuozu
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 457 38,53 % 547 45,62 % 720 53,22 %
Rétorománština 461 38,87 % 407 33,94 % 349 25,79 %
Italština 183 15,43 % 144 12,01 % 133 9,83 %
Počet obyvatel 1 186 100 % 1 199 100 % 1 353 100 %

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • André Gorz (1923–2007), sociální filozof českého původu, studoval v Zuozu v letech 1939–1941

Sport a turismus[editovat | editovat zdroj]

Zuoz je dnes významným turistickým střediskem a leží na trase Engadinského lyžařského maratonu. Zuoz má pět lyžařských vleků a golfové hřiště. Na území obce je řada zařízení pro další sporty.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Zuoz leží na železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha.

Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol), vedoucí obchvatem okolo obce se sjezdem do jejího centra.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuoz na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]