Zeravinec japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZeravinec japonský
alternativní popis obrázku chybí
Zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď cypřišovité (Cupressaceae)
Rod zeravinec (Thujopsis)
Siebold et Zucc. 1844
Binomické jméno
Thujopsis dolabrata
(Thunb. ex L. f.) Siebold et Zucc. 1844
Synonyma
  • Platycladus dolabrata
  • Thuja dolabrata
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladý jedinec

Zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata) je nevysoký, stálezelný, jehličnatý, jednodomý strom pocházející z Japonska, jediný druh rodu zeravinec. Byl prvně popsán roku 1817 německým lékařem, přírodovědcem a sběratelem Sieboldem.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ve své japonské domovině se vyskytuje ve dvou varietách:

Bývá součásti jehličnatých i smíšených lesů na hornatých pobřežích v oblastech s chladným a vlhkým klimatem. Jen zřídka vytváří jednodruhové porosty, a to nejčastěji v případě severské odrůdy 'hondae'. Obvykle roste rozptýleně ve stínu mohutných jedlovců nebo buků a zde se uplatňuje jeho tolerance k zastíněnému stanovišti. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 400 po 2100 m.

Jeho japonská populace je rozesetá po velkém území, Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je považována za dlouhodobě stabilní a zeravinec tudíž za málo dotčený (LC) druh.[2][3][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelené, široce kuželovité, až 15 m vysoké stromy nebo nižší keře s hrubými, šupinovitými jehlicemi. Kůra kmene je tenká, šedá nebo červenohnědá a odlupuje se v dlouhých pruzích. Jednostranně ploché větve vyrůstají v přeslenech zprvu téměř vodorovně a pak jsou vystoupavé a vidlicovitě se dělí. Větvičky rostou v rovině a jsou asi 5 mm tlusté. Lícní listy (jehlice) ve střídavých párech jsou přitisklé, šupinovité, široce obvejčité, postranní jsou vystoupavé, vejčitě kopinaté, vrcholek mají tupý a slabě zakřivený. Listy jsou obvykle 4 až 7 × 1,5 až 2,5 mm velké, svrchu tmavozelené a zespodu mají bílý stomatální pruh.

Samčí šištice jsou válcovité a vyrůstají jednotlivě na koncích větví. Samičí jsou kulaté, velké 1 až 2 cm, mají 6 až 10 párů šupin a z nich jsou dva až tři střední plodné. Obvykle se vyvine čtyři až pět semen, která jsou elipsoidní, smáčknutá, až 5 mm dlouhá a mají úzká křidélka po obou stranách.

Množení dovezeným semenem není spolehlivé, často jsou semena neschopná klíčit. Úspěšnější je množení řízky z postranních výhonů, zakořenění však trvá dlouho. Případný semenáč však vytvoří brzy silný střední výhon a rychle roste.[2][3][4][6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku patří mezi pět zvlášť vybraných stromů, které v minulosti směly být využívány jen pro potřebu císaře. Jeho dřevo je lehké, měkké, trvanlivé a používá se pro stavbu mostů, budov, zhotovování nábytku i na řezbářské práce. Prvý živý exemplář se dostal do Evropy roku 1853, ale až rostliny z další zásilky z roce 1860 se rozrostly. Druh se postupně z Japonska šířil do parků a zahrad jiných zemí a dnes bývá pěstován na mnoha místech v mírném podnebném pásmu. Mladší stromy jsou ceněny pro okrasné vlastnosti, nápadný je kontrast mezi horní leskle zelenou a spodní bíle pruhovanou stranou listů.

Zeravinec japonský středoevropské klíma spolehlivě snáší, většinou však netvoří kmen a vzpřímeného růstu se dosahuje pouze umělým zásahem, nemívá plodná semena. Používá se jako solitéra nebo ve skupinách, je využíván i pro tvarování bonsají.[3][4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. a b c Dendrologie.cz: Zeravinec japonský [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 09.06.2007 [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Thujopsis dolabrata [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 27.11.2012 [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c IUCN Red List of Threatened Species: Thujopsis dolabrata [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2016 [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Thujopsis dolabrata [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FUTÁK, Ján. Flóra Slovenska II: Tujovka japonská [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1966 [cit. 2016-11-04]. S. 307. Dostupné online. (slovensky) 
  7. FU, Liguo; YU, Yongfu; ADAMS, Robert P. et al. Flora of China: Thujopsis dolabrata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]