Zebřička pestrá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZebřička pestrá
alternativní popis obrázku chybí
Zebřička pestrá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďastrildovití (Estrildidae)
Rodzebřička (Taeniopygia)
Binomické jméno
Taeniopygia castanotis
Vieillot, 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zebřička pestrá (Taeniopygia castanotis)[2] , též zebřička šedá nebo také pásovník šedý je dnes nejrozšířenějším a nejznámějším druhem astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie. Je velmi populární také jako klecový pták.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hlasový projev zebřičky pestré

Ozývá se zvuky připomínajícími pískání hračky. Dorůstá 10 cm, samec je pestře zbarven, má rezavé tváře, jemně vlnkovanou hruď oddělenou od bílého bříška černou podkovou a kaštanové boky s jemnými bílými tečkami. samice je oproti němu méně pestrá. Obě pohlaví mají černobílou uzdičku, černobíle pruhovaný ocas a oranžově červený zobák a nohy. Mladí jsou zbarveni jako samice ale mají černý zobák a nohy. Byla vyšlechtěna řada barevných mutací, například bílá, černolící nebo stříbrná.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje po celém australském kontinentě pouze s výjimkou nejchladnějších a příliš vlhkých oblastí na severu a jihu.[3] Člověkem však byla zavlečena i na Portoriko a do Portugalska. Obývá širokou škálu krajin, nejhojněji se však vyskytuje ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů[4], často zasahuje také do těsné blízkosti lidských obydlí.[5] Žije v hejnech a dlouho se obejde bez vody.

Příbuzný druh zebřička ostrovní (Taeniopygia guttata)[6][7] dříve považována za poddruh zebřičky pestré obývá Malé Sundy a pravděpodobně se vyvinula ze zebřiček žijících v Austrálii, které sem byly z pevniny odváty přes oceán během Pleistocénu.[8]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Pro chov zebřiček jsou vhodné jak voliéry tak klece, jedná se o snášenlivý a nenáročný druh vhodný i pro začínající chovatele. Minimální rozměry klece pro pár jsou 70×40×50 cm. Venkovní voliéra by měla mít vnitřní zálet pro úkryt před nepřízní počasí, kam se mohou zebřičky ukrýt na noc. Vzhledem k jejich družnosti by se nikdy neměly chovat jednotlivě, vždy minimálně ve dvojici.

Jako krmení zebřiček se hodí různé druhy prosa a předložené klasy běžných obilovin a trav z nichž si samy vyloupou semena. Další důležitou součástí jejich stravy je ovoce a zelenina, zejména jsou to jablka, salátová okurka, strouhaná mrkev, banány, hrozny, hlávkový salát. Nenahraditelným zdrojem minerálů jsou rozdrcené vaječné skořápky kura domácího. Dále mají v oblibě ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, sedmikrásku a kokošku pastuší tobolku, dále pomněnku, řeřišnici, jitrocel, řebříček, šťovík a pelyněk černobýl. U většiny zmiňovaných rostlin sbíráme pouze semeníky s polozralými semeny.

Ke hnízdění je vhodné předložit pletenou kukaň nebo budku o rozměrech 15×15×15 cm a materiál na stavbu hnízda jako například seno a bavlněná vlákna. Samice snese nejčastěji 5 vajec[9], na kterých sedí 14 - 16 dní.[10] Mladé zebřičky opouští hnízdo po 17 - 18 dnech[4], jsou schopny samy přijímat potravu ve věku 35 dní a jsou stále sociálně závislá na rodičích do věku 36 - 50 dní kdy se vyvíjí šat dospělých.[11] Páry tvoří ve věku 80 dnů kdy také pohlavně dospívají.[11] Obvykle žijí 5 - 9 let, ale mohou dosáhnout věku až 12 let. [12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Zebra Finch na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. CLAYTON, N.S.; BIRKHEAD, T. Consistency in the Scientific Name of the Zebra Finch. Auk. 1989, s. 750. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zann 1996, s. 19
  4. a b PAYNE, R. Australian Zebra Finch (Taeniopygia castanotis) [online]. Redakce del Hoyo Josep. Barcelona, Spain: Lynx Edicions, 2018 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Zann 1996, s. 27
  6. IOC World Bird List 12.1 [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. DOI 10.14344/ioc.ml.12.1. (anglicky) 
  7. OLSSON, Urban; ALSTRÖM, Per. A comprehensive phylogeny and taxonomic evaluation of the waxbills (Aves: Estrildidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2020-05-01, s. 106757. Dostupné online. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2020.106757. (anglicky) 
  8. Zann 1996, s. 9–10
  9. Zann 1996, s. 335
  10. HAUBER, Mark E. The Book of Eggs: A Life-Size Guide to the Eggs of Six Hundred of the World's Bird Species. Chicago: University of Chicago Press, 1 August 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-226-05781-1. S. 640. (anglicky) 
  11. a b ZANN, Richard; RUNCIMAN, David. Survivorship, dispersal and sex ratios of zebra finches Taeniopygia guttata in southeast Australia. Ibis. 2008, s. 136–143. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1994.tb01077.x. (anglicky) 
  12. White, R.; FRASER, A. Taeniopygia guttata [online]. University of Michigan, 2007 [cit. 2009-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]