Wikipedista:David Kennedy/Archiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedista:David Kennedy/Archiv
Historické obdobíStudená válka
CílJohn F. Kennedy
prezident USA
Výsledeksmrt J. F. Kennedyho
Datum22. 11. 1963
MístoDallas, stát Texas (USA)
Pravděpodobný pachatel
Lee Harvey Oswald
Použité zbraněpuška Carcano M91/38
Kauza dnesne zcela vyřešena

Atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek, 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12:30 místního času (18:30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně zasažen ostřelovací puškou Carcano M91/38 když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connaly, ten však atentát přežil.

Vyšetřování Warrenovy komise (1963-1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (1976-1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Oficiální vyšetřování Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (ang. HSCA) z let 1976–1979, dospěla k závěru, že vražda prezidenta Kennedyho byla výsledkem rozsáhlého spiknutí.[1] Tento závěr je v rozporu s vyšetřováním Warrenovy komise, podle které byl prezident Kennedy zavražděn „osamělým“ útočníkem. V závěrečné zprávě HSCA je navíc dodatek, který tvrdí že: „Warrenova komise selhala, když nebyla schopna dostatečně prošetřit možnost, že za atentátem na prezidenta Kennedyho stojí spiknutí.“[2]

Během následujících čtyř desetiletí po atentátu byly publikovány různé teorie, které tvrdily, že v pozadí atentátu stojí organizované spiknutí jako například režim kubánského prezidenta Fidela Castra, kubánských kumunit na území USA,[3][4]. Podezříván byl i prezident Lyndon B. Johnson,[5] Mafie,[6] FBI,[6] CIA,[6] Sovětský Svaz aj. Mezi další spekulace patří teorie o nevinně Lee H. Oswalda, která tvrdí, že Oswald mohl být skutečně jen obětním beránkem, jehož osobní údaje byly zneužity k zametení stop.[7] Oswald, který byl dva dny po svém zadržení zavražen, navíc nikdy nepřiznal jakoukoliv spojistost s atentátem na prezidenta Kennedyho. Teorie o spiknutí má též poměrně velkou podporu u americké veřejnosti; Průzkum provedený ABC News ukázal, že 70% dotázaných věří, že za atentátem stojí promyšlené spiknutí.[8]

Atentát vyvolal celosvětový ohlas potvrzený kondolencemi přicházejícími od mnoha státních činitelů. Dne 23. listopadu zaslal československý prezident Antonín Novotný zprávu novému prezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi, ve které vyjářil soustrast a přesvědčení, že: „se Kennedy stal obětí kriminálního spiknutí“.[9] Dne 24. listopadu otiskl deník Rudé Právo článek s odzkazem na americkou pobočku ČTK, ve kterém uvedl, že: „kolují různé protichůdné zvěsti o silách stojících za atentátem a existují dohady, že za tím stojí FBI a CIA.[9] Bez povšimnutí tato událost nezůstala ani v tehdejší SSSR. Boris Ivanov, tehdejší předseda KGB, který v době atentátu pobýval v New Yorku, se měl zmínit o svém přesvědčení, že se spíše jednalo o čin organzivané skupiny než o čin osamocené osoby.[10] První zprávy o atentátu byly odvysílány Domácím Rádiem 22.11. v 19:28 UT. 24. listopadu zveřejnila Неделя (Nědělja), týdenní příloha deníku Известия (Izvěstija), velkou fotografii prezidenta Kennedyho s titulkem o jeho smrti.[9] Záběry z místa tregédie byly také přenášeny z Washingtonu přímo do Moskvy pomocí první telekomunikační družice Telstar.[9]

Zákulisí návštěvy[editovat | editovat zdroj]

Prezident Kennedy zvolil Dallas pro svou návštěvu ze tří hlavních důvodů:

  • zajistit další finance na svou předvolební kampaň pro prezidentské volby v listopadu 1964
  • začátek volební kampaně jako takové
  • začít s kampaní ve městě, kde v prezidentských volbách v roce 1960 získal velmi malou podporu
Přivítání prezidentského páru na dallasském letišti Love Field

Rozhodnutí o listopadové návštěvě Dallasu padlo během setkání Kennedyho s viceprezidentem Johnsonem a texaským guvernérem Johnem Connalym 5. června 1963.

Ohledně návštěvy Dallasu vznikly jisté obavy o bezpečnost prezidenta především poté, co byl Vyslanec Spojených států Amerických při OSN Adlai Stevenson, dne 26. září 1963, fyzicky i slovně napaden během své návštěvy v Dallasu. Možnost útoku skrytého snipera byla též znepokojující. Finální podoba průjezdu prezidentské kolony Dallasem byla popsána již 19. listopadu 1963 Dallaskými novinami, přičemž plánek trasy byl zveřejněn o dva dny později.[11]

Bylo naplánováno, že prezidentská kolona započne svou cestu z letiště Love field, projede předměstím Dallasu a zastaví v parku Dealey Plaza, kde prezident v Dallas Trade Mart přednese svou řeč. Automobil, ve kterém John F. Kennedy cestoval byla speciálně upravená limuzína Lincoln Continental typ. 1961 s otevřenou střechou, s kódovým označením SS-100-X.

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Plánek trasy jízdy prezidentské kolony

Chvíli před 12:30 místního času, vjela prezidentská limuzína do prostoru parku Dealey Plaza a pomalu se blížila k Texas School Book Depository. Nellie Connaly, manželka guvernéra, se otočila ke Kennedymu, který seděl na zadním sedadle a řekla mu: „Pane prezidente, rozhodně nemůžete říct, že by Vás Dallas nemiloval“, což prezident s potěšením uznal.[12][13] Poté co limuzína projela kolem budovy Texas School Book Depository a začala vjíždět do ulice Elm street, byly vypáleny střely na prezidenta Kennedyho; velká většina svědků vyslechnutých po atentátu uváděla, že padly celkem tři výstřely.[14] V případě první střely, která Kennedyho nezasáhla, bylo podle nich v davu velmi těžké určit směr, ze kterého byla vypálena a mnoho svědků později uvedlo, že první ránu považovali za nějaký ohňostroj nebo také ránu vyšlou z výfuku nějakého staršího auta.[15] John F. Kennedy a John Connaly, kteří seděli po boku svých manželek (viz foto zcela nahoře), se hned po první střele začali zmateně ohlížet kolem sebe. Connaly poznal, že se jedná o zvuk pušky velmi silného kalibru. V tu chvíli vykřikl: „Oh, ne, ne, ne“, otočil se hodně doprava a poté se ohlédl za sebe, aby se podíval na prezidenta sedícího za ním.[16]

Pohled na Elm street ze 6. patra budovy Texas School Book Depository

Ze zpráv Warrenovy komise[17] a HSCA vyplynulo,[18] že ve chvíli, kdy prezident mával davům po své pravici, vnikla mu kulka (pozn. druhá ze tří střel) do vrchní části temene, prošla jeho krkem a vyšla ven jícnem. Poté zvedl své ruce, chytil si krk a zavrávoral nejprve směrem dopředu a poté doleva, když jej jeho manželka Jacqueline v šoku objala svými pažemi. Guvernéra Connalyho však podle teorie jedné kulky (Single Bullet theory) zasáhla tatáž kulka jako druhého, projela mu zády, hrudníkem, pravým zápěstím a levým stehnem. Poté vykřikl slova: „Můj bože, oni nás všechny zabijí!“[19][20] Poslední střela vyšla z pušky ve chvíli, když prezidentská limuzína míjela betonový plot zahrady Johna Neely Bryana. Jakmile byla zaslechnuta třetí střela, rozletěla se pravá část Kennedyho hlavy, ze které kulka vytrhla kus o velikosti lidské pěsti (foto),(foto z pitvy). Kapota kufru limuzíny a policista jedoucí jako doprovod za autem byli pokryti krví a částmi mozkové tkáně.[21]

Fotografie pořízená Mary Moormanovou zlomek sekundy po fatálním zásahu prezidentovy hlavy

Tajný agent Clint Hill stál na levé boční stojací plošině doprovodného auta jeducího hned za prezidentskou limuzínou. Chvíli poté, co byl prezident zasažen první střelou, seskočil Hill z auta a rozběhl se k limuzíně.[22] Poté, co byl prezident fatálně zasažen do hlavy, vylezla paní Kennedyová na zadní kapotu limuzíny, na což později neposkytla konkrétní vysvětlení, proč tak učinila.[23] Hill se však domníval, že se snažila sebrat kus odstřelené části Kennedyho lebky.[24] Hill vyskočil na kufr limuzíny, sestrčil paní Kennedyovou zpět na sedadlo a přitlačil se na kapotu auta, které začalo rychle unikat z Dealey Plaza směrem k nemocnici Parkland Memorial Hospital.[25]

Ostatní zraněné osoby[editovat | editovat zdroj]

Guvernér Connaly, který jel společně s prezidentem byl též vážně zasažen, ale přežil. Lékaři později uvedli, že jeho manželka, která ho po zásahu strhla do svého klína, nevědomky pomohla zatlačit zranění na jeho hrudníku, čímž mohl vzduch proudit přímo do funkční poloviny plic – druhá část plic totiž po zásahu selhala.

James Tague, příhlížející svědek atentátu, byl lehce zraněn na pravé tváři, když stál ve vzdálenosti 82 m směrem vpřed od místa, kde byl prezident zasažen. Zranění bylo způsobeno odraženou kulkou, nebo její částí, která trefila obrubník chodníku.[26]

Dozvuky události v Dealey Plaza[editovat | editovat zdroj]

Ve chvíli fatálního zásahu projížděla limuzína kolem travnatého pahorku v severní části Elm street. Jakmile kolona opustila Dealey Plaza, rozběhli se policejní důstojníci a svědci z onoho travnatého pahorku a dále svědci z nedalekého železničního přejezdu, a všichni se snažili dostat za 1,5 m vysoký plot, který pahorek odděloval od parkoviště. Zde však sniper zpozorován nebyl.[27] S. M. Holland, který sledoval průjezd kolony z železničního přejezdu dosvědčil, že se okamžitě po vystřelení tří ran rozběhl kolem rohu, kde se přejezd napojoval na zmíněný plot, ale neviděl nikoho, kdo by z daného místa prchal.[28]

Snímek Dealey Plaza − zcela vlevo je vidět železniční přejezd odkud událost sledoval S. M. Holland. Uprostřed je vidět travnatý pahorek a bílá část betonové zídky odělující Dealey Plaza od parkoviště

Lee Bowers, zaměstnanec železnice (posunovač), sedící ve dvoupatrové kontrolní věži, měl čistý výhled na oblast za plotem obklopujícím travnatý pahorek. Viděl celkem čtyři muže v oblasti mezi věží a Elm street: muže středního věku s mladším mužem stojící 3 až 5 m od přejezdu, kteří se jevili, že se navzájem neznají a jednoho či dva muže z obsluhy parkoviště. V době střelby prý viděl v oblasti travnatého pahorku „něco neobvyklého, záblesk a někoho, kdo se pohyboval dost chaoticky“, ale nebyl schopen přesnější specifikace. S jistotou ale žádného střelce neviděl. Bowers uvedl, že ti dva muži (možná jeden) tam stále byli i poté, co policista Clyde Haygood přelezl plot u pahorku.[29] V interview, které Bowers poskytl roku 1966, uvedl, že dva zmínění muži které viděl, byli na opačné straně plotu (z jeho pohledu) a že nikdo nestál přímo u plotu během střelby.[30]

Howard Brennan sedící naproti Texas School Book Depository, písmeno A znamená okno, ve kterém viděl střílejícího muže s puškou

Mezitím však Howard Brennan, instalatér potrubí, který seděl naproti budově Texas School Book Depository sdělil policii, že sledoval projíždějící kolonu a najednou uslyšel ránu přicházející shora. Podíval se tedy směrem, odkud rána vyšla a uviděl muže s puškou, jak vystřeluje další náboj z rohového okna v 6. patře. Tohoto muže prý viděl několik minut předtím, jak se z inkriminovaného okna rozhlíží.[31] Brennan předal policii popis muže, který byl ve 12:45, 12:48 a 12:55 rádiově odvysílán všem Dallaským policejním jednotkám.

Když Brennan po atentátu mluvil s jedním z vyšetřujících policistů, připojili se k nim Harold Norman a James Jarman, Ml.,[32] zaměstnanci Texas School Book Depository, kteří sledovali průjezd kolony z jihovýchodního okna v 5. podlaží budovy.[33] Tyto dvě osoby uvedly, že ještě společně s kolegou Bonnie Ray Williamsem najednou uslyšeli tři výstřely přicházející ze směru přímo nad jejich hlavami a ze stropu nad nimi se odloupla část omítky.[34] Norman též slyšel zvuky nabíjení pušky a pád vystřelených patron na podlahu nad nimi.[35]

Odhady času, kdy Dallaská policie zablokovala vchody do budovy Texas School Book Depository se pohybují v rozmezí od 12:33 do 12:50.[36][37]

Ze 104 svědků stojících na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely, 56 (53.8%) uvedlo, že výstřely přicházely od budovy Texas School Book Depository, 35 (33.7%)se domnívalo, že zvuk přicházel od travnatého pahorku nebo železničního přejezdu, 8 (7.7%) se zdálo, že zvuk vycházel buďto od travnatého pahorku nebo Texas School Book Depository a 5 (4.8%) nedokázalo směr přesně specifikovat.[14]

Lee Harvey Oswald[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Lee Harvey Oswald.

Lee Harvey Oswald, hlavní podezřelý ze spáchání atentátu, jehož pohřešování bylo nahlášeno Dallaské policii jeho kurátorem,[38] byl zadržen 1 hodinu a 20 minut po atentátu za zabití dallaského policisty J.D. Tippita, který ho viděl jít po ulici a chtěl ho zadržet. Oswald byl zanedlouho zadržen v nedalekém kině, kde se snažil vzdorovat střelbou na policisty, kteří se ho snažili zadržet a musel být zatčen s použitím situaci přiměřené síly. V noci byl obviněn z vraždy policisty Trippita a prezidenta Johna F. Kennedyho.[39] Oswald však odmítl svou spojitost s jakoukoliv vraždou a řekl o sobě, že je pouhým obětním beránkem policie.[40][41][42] Oswaldův případ se však nikdy nedostal k soudu neboť o dva dny později, během převozu do Dallaské okresní věznice, byl za přítomnosti televizních štábů zastřelen[43] Jackem Leonem Rubinsteinem (zvaným „Jack Ruby“), majitelem místního stryptýzového baru.[44] Rubinstein policii odůvodnil svůj čin tak, že: „chtěl ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela“.[44] Většina komentátorů se ale domnívala, že Rubyho úkolem bylo pouze odstranit Oswalda, aby nevyšla najevo skutečná pravda o atentátu.[44] Rok po svém odsouzení, se Ruby ve vězení označil též za oběť a v exkluzivním inteview uvedl že:

„Svět se nikdy nedozví pravdu o atentátu: jinými slovy, moje pravdivé motivy...naneštěstí mě ti lidé, kteří tím tolik získali a kteří měli silný motiv mne dostat do této situace nikdy nedovolí, aby skutečná pravda spatřila světlo světa.“[45]

Puška Carcano[editovat | editovat zdroj]

Puška italské výroby, Carcano M91/38 (někdy nesprávně nazývaná Mannlicher-Carcano), ráže 6,52 x 52 mm (foto), byla nalezena v 6. patře budovy Texas School Book Depository policisty Seymourem Weitzmanem a Eugenem Boonem zanedlouho po spáchání atentátu na prezidenta Kennedyho.[46] Nález zbraně byl nafilmován Tomem Alyea, reportérem z televizní stanice WFAA-TV.[47] Zbraň nafilmovaná během nálezu je shodná s typem Mannlicher-Carcano, a během podrobných analýz provedených HSCA bylo potvrzeno, že se jedná o stejnou zbraň, jež byla použita k atentátu.[48] Kulka vytažená z těla guvernéra Connalyho byla porovnána s nalezenou zbraní a bylo s jistotou prokázáno, že byla vystřelena z nalezené zbraně.[49] Zmíněná zbraň byla zakoupena v březnu předchozího roku Lee Harvey Oswaldem pod falešným jménem "Alek Hidell"[50] a doručena do P.O. Boxu v Dallasu.[51] Podle zprávy Warrenovy komise byl navíc na pažbě inkriminované zbraně nalezen částečný otisk dlaně Lee Harveyho Oswalda.[52][53]

Úmrtí prezidenta Kennedyho[editovat | editovat zdroj]

Personál traumatologického oddělení nemocnice Parkland Memorial Hospital zjistil, že stav prezidenta Kennedyho je takřka neslučitelný se životem, čímž bylo míněno, že ani v případě okamžitého zásahu lékaře hned na místě atentátu, by neměl šanci na přežití. Dr. George Gregory Burkley uvedl,[54][55] že příčinou smrti bylo devastující zranění hlavy (foto z pitvy). Dr. Burkley tedy vystavil úmrtní list prezidenta Kennedyho.[56]

Lyndon B. Johnson skládá prezidentskou přísahu na palubě Air Force One v Dallasu

Ve 13:00 hod odpoledne (19:00 UTC) došlo k úplné zástavě srdeční aktivity, knězem bylo provedeno poslední pomazání a prezident byl prohlášen za mrtvého. Jeden ze zasahujících doktorů sdělil že: „Nikdy jsme neměli naději na záchranu jeho života“.[57] Kněz, který prováděl poslední pomazání sdělil deníku The New York Times, že byl prezident mrtev již při příjezdu do nemocnice a musel prezidentovi sundat z tváře pokrývku obličeje, aby mohla být zajištěna svátost posledního pomazání. Oficiální prohlášení o Kennedyho smrti bylo učiněno tiskovým mluvčím Bílého Domu Malcolmem Kilduffem[58] ve 13:33 odpoledne (19:33 UTC).[59]

Několik minut po 14:00 hod (20:00 UTC), po konfrontaci Dallaské policie s agenty tajné služby bylo Kennedyho tělo umístěno do rakve a převezeno na palubu Air Force One. Rakev s tělem byla do letadla naložena zadními dveřmi a byla uložena do zadní části oddělení pro cestující do místa, které bylo uvolněno odmontováním několika sedadel.

Viceprezident Lyndon B. Johnson, který jel v koloně ve druhém autě za prezidentskou limuzínou se stal po Kennedyho smrti prezidentem Spojených států Amerických, stalo se tak ve 14:38 hod na palubě Air Force One.

Pitva[editovat | editovat zdroj]

Záběr na zadní část hlavy prezidenta Kennedyho během pitvy

Poté, co Air Force One přistál na Andrews Air Force Base nedaleko Washingtonu D.C., bylo tělo prezidenta Kennedyho převezeno do nemocnice Bethesda Naval Hospital k okamžité pitvě. Pitva trvala přibližně od 20:00 do 23:00 (22. listopadu), poté bylo v době cca 23:00 až 04:00 provedeno balzamování a kosmetické úpravy na pohřeb.

Pitva prezidentova těla, provedená třemi patology určila, že zranění prezidentovy hlavy bylo smrtelné a kulka:

„Vstupem do prezidentovy hlavy vytvořila malý otvor v její zadní části na pravé straně...východ kulky, nebo jejích fragmentů, způsobil rozsáhlý laterální defekt pravé temenní kosti v oblasti nad uchem“.[60]

Zranění na krku bylo v pitevní zprávě přisouzeno druhé střele, která „zasáhla prezidenta dozad na rozhraní ramen a krku, prošla svaly ve spodní části krku, poškodila vrchní cíp pravé plíce aniž by jí prošla a nakonec vyletěla přední částí krku“, což vedlo k vytvoření pseudotracheotomické jizvy.[61] Toto zjištění však nebylo potvrzeno prezidentovým osobním lékařem, Dr. Burkleym, který do úmrtního listu uvedl, že kulka zasáhla Kennedyho přibližně na úrovni 3. krčního obratle, (viz úmrtní list). Toto tvrzení podporuje díra po kulce v Kennedyho košili, kterou měl na sobě (foto) a dále díry v kabátě (foto), které se nacházejí mezi 12,5-15 cm pod límcem (foto). Fotografická analýza záznamu prezidentské kolony, která zkoumala i nově zvěřejněný (2006) film zachycující dobu těsně před atentátem (barevný film), ukázala, že prezidentův kabát byl zmačkán pod úrovní krku a nevisel tedy volně podél jeho kůže, takže tehdejší průzkumy oblečení byly podrobeny historické kritice a označeny za nevěrohodné co se objasnění přesného místa zranění prezidentových zad týče.[62] Diagram z pitevní zprávy Dr. Thorntona Boswella je někdy používán jako důkaz o zranění v nižší části zad (foto). V roce 1966 ovšem Dr. Boswell uvedl, že tento diagram nebyl nikdy zamýšlen jako zcela přesné měřítko a pro deník The Baltimore Sun jej dne 25. listopadu 1966 překreslil a zakřížkoval bod výše na diagramu (foto). Boswell konstatoval, že jeho měření, která lokalizovala zranění do vzálenosti 14 cm od krku a ucha, nesouhlasí s nálezem, který tvrdí, že byl poškozen 3. krční obratel.[63] Mimoto, všichni tři členové pitevního týmu z nemocnice Bethesda zveřejnili fotografie z pitvy, kde je vidět zranění po vniku kulky v místě 6. cervikální vertebry, na spodním okraji krku, což souhlasí s úrovní určenou během vyšetřování HSCA na základě fotografické a rentgenové dokumentace z pitvy.

Později některé agentury jako např. Assassination Records Review Board,[64] kritizovaly pitvu v několika rovinách a to např. fakt, že byly spáleny originální náčrty a poznámky Jamese Humese z pitvy a také neschopnost zajistit veškeré nálezy a důkazy řádným způsobem.[65]

Pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Rakev uložená ve východní části Bílého Domu

Tělo prezidenta Kennedyho bylo po pitvě převezeno do jedné z místností Bílého Domu, kde bylo po 24 hodin uloženo v uzavřené rakvi. Privátně jej ale mohla vidět rodina a nejbližší přátelé. V neděli následující po atentátu byla rakev přikrytá americkou vlajkou převezena do Kapitolu Spojených států amerických. Za účelem shlédnout rakev hlídanou čestnou stráží stály tisíce lidí dlouhé fronty.[66]

Pohřbu prezidenta Johna Fitzgeralda, který se konal 25. listopadu 1963, se zúčastnilo přes 90 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Po smutečním obřadu byla rakev převezena na speciálním voze na Arlingtonský národní hřbitov ke konečnému pohřbu.

Záznamy atentátu[editovat | editovat zdroj]

Žádná televizní ani radiová stanice nezachytila atentát v přímém přenosu, neboť místo, kde se udál, nebylo považováno za jakkoliv důležité. Většina členů mediálních štábů ani nedoprovázela prezidentskou kolonu, namísto toho čekala u Dallas Trade Mart na příjezd Kennedyho kolony. Ti členové štábů, kteří přeci jen kolonu doprovázeli, byli zcela v její zadní části.

Pohled směrem na jih, plot a travnatý pahorek jsou za zády fotografa: bílý symbol X na silnici značí místo, kde byl prezident fatálně zasažen do hlavy (foto pořízeno v červnu 2006)

Dallaská policie zaznamenávala svůj radiový provoz ve dvou kanálech. První komunikační kanál byl používán pro rutinní policejní komunuikaci, druhý kanál byl vyhrazen přímo pro potřeby prezidentské kolony. Až do chvíle atentátu sestávala komunikace na kanálu 2 pouze z hlášení polohy. Poslední vteřiny života prezidenta Kennedyho byly natočeny na němý 8 mm film v rozsahu 26,6 vteřin a zachycují chvíle těsně před, během a těsně po atentátu. Tyto záběry byly pořízeny amatérským kameramanem Abrahamem Zapruderem a tento film tedy později vyšel ve známost jako Zapruderův film [67][68][69][70][71][72] Zvětšené výřezy ze Zapruderova filmu byly zanedlouho po atentátu zveřejněny v časopisu Life. Od roku 1975 byly jeho záběry opakovaně vysílány televizí, přičemž mnohdy vynechaly záběr fatálního zásahu a roztříštění části Kennedyho hlavy.

Zapruder ovšem nebyl jediným, kdo pořídil záběry atentátu. Na Dealey Plaza bylo v tu chvíli celkem 32 fotografů. Amaterské záběry, které zachycují fatální zásah byly pořízeny také Orvillem Nixem,[73] Marií Muchmoreovou a Charlesem Bronsonem (pozn. nejedná se o slavného herce - shoda jmen!), ovšem z mnohem větší dálky než je tomu u Zapruderova filmu. Další filmy, které zachycují Dealey Plaza okolo doby atentátu byly pořízeny Robertem Hughesem, F. Markem Bellem, Elsie Dormanovou, Johnem Martinem Ml., Patsy Paschallovou, Tinou Townerovou, Jamesem Underwoodem, Davem Wiegmanem, Malem Couchem, Thomasem Atkinsem a neznámou ženou v modrých šatech stojící na jižní straně Elm street.[74] Statické fotografie pořídili Phillip Willis, Mary Moorman, Hugh W. Betzner Jr., Wilma Bond, Robert Croft a mnoho dalších. Jediným profesionálním fotografem přítomným na Dealey Plaza byl Ike Altgens z dallaského Associated Press.

Neidentifikovaná žena, výzkumníky přezdívaná jako Babushka Lady, pravděpodobně zblízka filmovala prezidentskou kolonu v době atentátu, což dokazují záběry jiných fotografů, na kterých je vidět.

Dlouho neznámé, barevné snímky[75] pořízené v den atentátu Georgem Jefferiesem, byly zveřejněny 20. února 2007 muzeem Sixth Floor[76] (Dallas, Texas). Na záběrech není zachycena doba střelby, jelikož byly pořízeny zhruba 90 vteřin po prvním výstřelu několik bloků od Dealey Plaza. Jediný detail relevantní pro účely vyšetřování je zřetelný záběr prostřeleného Kennedyho obleku hned pod límcem, což vedlo k odlišným kalkulacím o tom, jak nízko dozad byl Kennedy zasažen první střelou.

Oficiální vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Dallaská policie[editovat | editovat zdroj]

Po zatčení Oswalda a zajištění důkazů z místa činu, držela dallaská policie Oswalda na policejní centrále, aby mohly být provedeny výslechy. Oswald byl mezi 22. až 24. listopadem vyslýchán v celkovém úhrnu ±12 hodin a otázky směřovaly především k objasnění vraždy policisty Tippita a atentátu na Johna F. Kennedyho.[77] Oswald však během výslechu neustále odmítal jakoukoliv spojitost s těmito vraždami.[77] Většinu otázek kladl kapitán Fritz, vyšetřovatel oddělení vražd, který si z výslechu zapisoval jen velmi zevrubné poznámky.[78] Fritz tedy napsal závěrečnou zprávu o výsleších na základě poznámek, které sepsal „zpaměti“ o několik dnů později.[79] Během výslechů navíc nebyly pořizování žádné zvukové ani těsnopisné záznamy. Výslechů byli přítomni i příslušníci FBI a amerických tajných služeb, kteří též příležitostně kladli otázky.[80] Někteří agenti FBI, kteří byli přítomni, si zapisovali průběžné poznámky z výslechu.[81]

Během večera 22. listopadu byly Oswaldovi provedeny parafínové testy rukou a práve líce, aby bylo potvrzeno, zda skutečně střílel ze zbraně.[80] V případě rukou byly výsledky pozitivní, v případě pravé líce však nikoliv.[80] Z důvodu značné nespolehlivosti těchto testů však Warrenova komise při svém šetření nebrala na jejich výsledky ohled.[80]

Oswald poskytl během výslechu na policii jen velmi málo informací. Většinou byl konfrontován s důkazy a zjištěními, které nijak neobjasnil a uchyloval se k tvrzením, která se později ukázala jako nepravdivá.[80] Další výslechy již nebylo možné provést, neboť byl Oswald o dva dny později zavražděn.

Vyšetřování FBI[editovat | editovat zdroj]

Federální úřad vyšetřování byl jako první pověřen kompletním vyšetřením okolností atentátu. 24. listopadu 1963, několik hodin po zavraždění Oswalda, sdělil John Edgar Hoover, tehdejší ředitel FBI, že: „chceme získat evidentní důkaz, který veřejnost přesvečí o vině L. H. Oswalda“.[82] 9. prosince 1963, 17 dnů po atentátu, vydal FBI závěrečnou zprávu, kterou následně předal Warrenově komisi. Následně FBI zůstal pro komisi hlavní vyšetřovací autoritou.

FBI konstatoval, že byly vypáleny pouze 3 střely; s počtem střel Warrenova komise souhlasila, neshoda vznikla pouze v tom, která ze střel zasáhla Kennedyho a která guvernéra Connalyho. Zpráva FBI tvrdila, že první ze střel zasáhla Kennedyho, druhá guvernéra Connalyho a třetí smrtící opět Kennedyho. Tento závěr je v rozporu s názorem Warrenovy komise, která dospěla k názoru, že první střela cíl minula, druhá zasáhla Kennedyho a zranila i Connalyho a třetí zasáhla Kennedyho fatálně do hlavy.

Kritika vůči FBI[editovat | editovat zdroj]

Vyšetřování Federálního úřadu vyšetřování bylo v roce 1979 revidováno výborem HSCA, který dospěl k závěru, že:

  • FBI dostatečně prošetřil Oswaldovy motivy ke spáchání atentátu a správně zhodnotil jeho pohnutky k záměrnému ohrožení národní bezpečnosti.
  • FBI vedl řádné a profesionální vyšetřování týkající se spojitosti Oswalda s atentátem.
  • FBI selhal v prošetření možnosti, že by za atentátem na prezidenta mohlo stát spiknutí.
  • FBI dostatečně nespolupracoval s ostatními vyšetřujícími orgány, se kterými nesdílel svá zjištění.[83]

FBI byl navíc sám o sobě podroben vyšetřování z důvodu možného spojení agenta Jamese Hostyho s osobou Oswalda, v jehož adresáři bylo nalezeno Hostyho jméno. FBI poskytl Warrenově komisi nejprve přepis ručně psaného Oswaldova adresáře, kde bylo Hostyho jméno vymazáno. Dva dny před atentátem se měl Oswald setkat s Hostym v jeho kanceláři a když zjistil, že Hosty není přítomen, Oswald mu zde zanechal obálku s dopisem. Dva dny poté, co byl Oswald zastřelen Jackem Rubym, byl Hostyho nadřízený pověřen zničením zmíněného dopisu, což učinil roztrháním a spláchnutím do toalety.[84] O několik měsíců později, když Hosty vypovídal před Warrenovou komisí, nepřiznal žádnou spojitost s Oswaldem. Informace o této možné spojitosti byla zveřejněna až později během vyšetřování HSCA.[84]

Kritika vůči tajným službám[editovat | editovat zdroj]

Seržant Davis z oddělení vražd dallaského policejního oddělení se domníval, že zajistil dostatečně přísná bezpečnostní opatření k ochraně prezidentské kolony. Agent tajné služby Winston Lawson, zodpovědný za plánování bezpečnostních opatření sdělil dallaské policii, že není nutné nasazovat obvyklý doprovod prezidentské limuzíny sestávající ze zkušených agentů oddělení vražd. Takové opatření bylo obvyklé při návštěvách důležitých osobností a politiků.[85] Policejní velitel Jesse Curry později uvedl, že pokud by měl své muže na místě, mohlo být zabráněno útočníkovi v provedení atentátu, jelikož bývají vyzbrojeni samopaly a puškami za účelem okamžitého zneškodnění případného utočníka.[85]

Warrenova komise[editovat | editovat zdroj]

Warrenova komise představuje svou zprávu prezidentu Johnsonovi.

První vyšetřovací komise byla ustanovena prezidentem Johnsnem 29. listopadu 1963, týden po spáchání atentátu. V čele této komise stanul Earl Warren, nejvyšší soudce Spojených států. Z tohoto důvodu byla tato komise (neoficiálně) nazývána Warrenova komise.

Na konci září 1964, po desetiměsíčním vyšetřování, byla zveřejněna závěrečná zpráva Warrenovy komise. Uvedla v ní, že nezjistila žádnou spojitost atentátu s domácím, či zahraničním spiknutím, ani zapojení žádných jiných osob či skupin do atentátu. Komise dospěla ka závěru, že Oswald jednal sám, a že Jack Ruby Oswalda zabil též „na vlastní pěst“. Komise potvrdila, že byly všechny tři střely vypáleny Lee Harvey Oswaldem z budovy Texas School Book Depository, která se v té době nacházela v zádech prezidentské kolony. Komise též stanovila časové rozmezí, během kterého byly vypáleny všechny tři střely. Toto rozmezí mělo činit 4,8 až 7 vteřin.[86]

Komise dále uvedla že:

  • jedna ze střely pravděpodobně minula cíl
  • první „úspěšná“ střela zasáhla Kennedyho dozad v místě rozhraní mezi krkem a zády, vyšla ven přední částí krku a dále zranila guvernéra Connalyho
  • poslední ze střel zasáhla Kennedyho, čímž mu způsobila fatální zranění hlavy
Dráha střely podle teorie jedné kulky (směr střely na obrázku je zleva doprava

Výše již bylo zmíněno, že byly v budově Texas School Book Depisitory nalezeny tři prázdné patrony a použitá zbraň, 6,5x52 mm Model 91/38 Carcano, byla nalezana ukrytá poblíž místa činu. Komise vysvětlila zranění guvernéra Connalyho tak, že stejná kulka, která Kennedyho poranila na krku způsobila i všechna zranění Connalyho. Tato teorie vešla ve známost jako teorie jedné kulky.

Warrenova komise také zkoumala ostatní okolnosti atentátu a vyslovila kritiku nad nedostatečným zajištěním bezpečnosti prezidenta Kennedyho. Další dokumenty, chráněné lhůtou pro zveřejnění, aby nedošlo k poškození práv nevinných osob zainteresovaných do případu, mají být zveřejněny v nejbližší době.”[87]

Rockefellerova komise[editovat | editovat zdroj]

Roku 1975, za vlády prezidenta Geralda Forda, byla ustanovena Komise prezidenta Spojených států pro aktivity CIA na území Spojených států (ang. U.S. President's Commission on CIA activities within the United States) s úkolem prošetřit aktivity CIA prováděné na území USA. Komise byla vedena viceprezidentem USA Nelsonem Rockefellerem.

Část komise byla určena přímo k prošetření okolností atentátu na Johna F. Kennedyho. Pracovala především na analýze Zapruderova filmu a zjišťovala jednání a možnou přítomnost agentů CIA v Dallasu, E. Howarda Hunta and Franka Sturgise, v době spáchání atentátu.[88] Komise došla k závěru, že ani jeden z agentů nebyl v době atentátu v Dallasu a zásah prezidentovy hlavy nemusel být nutně způsoben střelou vypálenou zezadu.[89]

Vyšetřování HSCA[editovat | editovat zdroj]

Šestnáct let po spáchání atentátu, zrevidoval Zvláštní výbor pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů, zkráceně nazývaný HSCA, závěrečnou zprávu Warrenovy komise a zprávu FBI, ze které zpráva HSCA z velké části vycházela. HSCA vyslovila kritiku vůči oběma zprávám, neboť prý dostatečně neprověřily možnost, že byl Oswald článkem spiknutí proti prezidentovi Kennedymu.[90]

Zpráva komise dále konstatovala, že:

  • FBI silně podcenila možnost spiknutí proti Kennedymu. Přístup FBI k aspektům spiknutí byl velmi omezený a dostupné důkazy a zdroje byly v tomto kontextu nedostatečně prověřeny.
  • Warrenova komise v tomto ohledu též selhala: „Subjekt, kterému měla být věnována největší pozornost během vyšetřování, Oswaldovi, jeho úloze v případu a možnému zapojení do spiknutí, nebyl dostatečně proveřen“
  • Dle HSCA též Warrenova komise dostatečně neprošetřila, zda Oswald jednal sám nebo v rámci nějaké skupiny nebo zda nebylo Oswaldovo jednání vyústěním aktivit CIA.

HSCA též konstatovala, že Lee Harvey Oswald skutečně vypálil tři střely na prezidenta Kennedyho. Podle komise zasáhly prezidenta střely č. 2 a 3. HSCA uvedla domněnku, že v pozdaí atentátu stálo spiknutí. Podle HSCA padly během atentátu celkem čtyři výstřely, Oswald měl vystřelit první, druho a čtvrtou (smrtelná) a neznámá osoba, nacházející se v oblasti travnatého pahorku, měla vystřelit třetí střelu, která ovšem Kennedyho minula.

Teorie o spiknutí[editovat | editovat zdroj]

    Hledaný pro velezradu.
„Spiklenecký“ leták, který koloval ulicemi Dallasu dne 21. listopadu 1963, tedy den před atentátem.

Vyšetřování Warrenovy komise (1963-1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (1976-1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Po ukončení služby se Oswald, inklinující ke komunismu,[91] rozhodl odejít do Sovětského svazu,[92] kde žil mezi lety 1959–1962.

Hlavní podezřelý však nikdy nestanul před soudem, protože byl dva dny po zatčení zastřelen Jackem Leonem Rubinsteinem. Atentát tak zapříčinil vznik mnoha podezření a různých konspiračních teorií. Za jeden z možných motivů je považováno určité nepřátelství mezi Kennedym a CIA, datované od neúspěšného vylodění v Zátoce sviní. Svůj negativní postoj vůči CIA Kennedy potvrdil výrokem: „Nejraději bych CIA rozbil na tisíc kousků a rozfoukal ji po větru“.[93] Od neúspěchu v Zátoce sviní se odvíjí i další motiv a to odpor vůči Kennedymu ze strany proti–castrovských kubánských exilových komunit, u kterých Kennedy upadl v nemilost[94] kvůli svému rozhodnutí nepodnikat žádné další vojenské akce vůči Castrovu režimu.[95] Další možné vysvětlení poskytl bývalý člen Sovětské rozvědky Ion Mihai Pacepa, v současnosti žijící ve Spojených státech, který podal svědectví o svém rozhovoru s Nicolaem Ceauşescu.[96] Ceauşescu se měl zmínit o seznamu pro Kreml nepohodlných světových politiků, k nimž patřili např.: Imre Nagy, Rudolf Slánský, Jan Masaryk nebo také John Fitzgerald Kennedy. Podle výpovědi Pacepa měly být tyto osoby odstraněny pomocí KGB.[96]

Reakce veřejnosti na atentát[editovat | editovat zdroj]

Atentát byl nejen pro Severní Ameriku, ale i pro zbytek světa velkým šokem. Školy po celých Spojených Státech a Kanadě propustily ten den své žáky dříve domů,[97] a 54% američanů zanechalo svých běžných denních aktivit.[98] Mnozí lidé v následujících dnech pociťovaly silný smutek, nevolnost, nervozitu a měli problémy se spánkem.[99] Tato událost šokovala mnoho lidí. Říká se, že si v podstatě každý pamětník události vzpomene, kde právě byl, když zaslechl zprávu o atentátu na prezidenta Kennedyho.[100]

Dolňující informace[editovat | editovat zdroj]

Sestava vozů v prezidentské koloně[editovat | editovat zdroj]

Kolona vozů sestávavala z celé řady automobilů, policejních vozů a autobusů pro novináře:

  • Pilotní automobil, bílý Ford sedan: členové dallaského policejního sboru George L. Lumpkin, detektivové Billy L. Senkel a F.M. Turner, a podplukovník George Whitmeyer, velitel místní vojenské rezervní posádky[101]
  • Tři policejní motocykly vedené seržantem S. Q. Bellahem
  • Pět důstojnických policejních motocyklů.
  • Velitelský vůz, neoznačený policejní Ford sedan: velitel dallaské policie Jesse Curry (řidič), agent americké tajné služby Winston Lawson (vpravo vpředu), šerif Bill Decker (vzadu vlevo) a agent Forrest Sorrels (vpravo vzadu).[102]
  • Policejní motocykl seržanta Stavise "Steve" Ellise.[103]
  • Prezidentská limuzína, označovaná kódem SS-100-X (s poznávací značkou District of Columbia GG 300); tmavě modrý Lincoln Continental 1961 se stahovací střechou: agent Bill Greer (řidič), agent Roy Kellerman (vpravo vpředu), Nellie Connallyová (uprostřed vlevo), texaský governér John Connally (uprostřed vpravo), Jacqueline Kennedyová (vlevo vzadu), President Kennedy (vpravo vzadu).
  • Eskorta čtyř policejních motocyklů, dva na každé straně prezidentské limuzíny: Billy Joe Martin a Robert W. “Bobby” Hargis (vlevo) a James M. Chaney a Douglas L. Jackson (vpravo).[104]
Prezidentská kolona projíždějící jednou z hlavních dallaských ulic (pořízeno z 2. automobilu pro fotografy)
  • Halfback (kódové označení), černý Cadillac convertible 1955: agent Sam Kinney (řidič), agent Emory Roberts (vpravo vpředu), agent Clint Hill (levá přední boční stojací plocha), agent Bill McIntyre (pravá přední boční stojací plocha), agent John D. Ready (levá zadní boční stojací plocha), agent Paul Landis (pravá zadní boční stojací plocha), asistenti prezidenta Kenneth O'Donnell (vlevo uprostřed) a David Powers (vpravo uprsotřed), agent George Hickey (vlevo vzadu), agent Glen Bennett (vpravo vzadu).[105]
  • Čtyřdvéřový, světle modrý Lincoln 1961 convertible: Hurchel Jacks z dálniční hlídky (řidič), agent Rufus Youngblood (vpravo vpředu), senátor Ralph Yarborough (vlevo vzadu), lady Bird Johnsonová (uprostřed vzadu), vice-President Lyndon B. Johnson (vlevo vzadu).[106]
  • Varsity (kódové označení), žlutý Ford Mercury 1964 s pevnou střechou: Joe H. Rich z texaské dálniční hlídky (řidič), asistent viceprezidenta Cliff Carter (vepředu uprostřed), agenti tajné služby Jerry Kivett (vpravo vepředu), Warren W. "Woody" Taylor (vlevo vzadu) a Thomas L. "Len" Johns (´vpravo vzadu).[107]
  • Bílý Ford Mercury Comet 1963 convertible: člen dálniční hlídky Milton T. Wright (řidič), dallaský primátor Earle Cabell s manželkou Elizabeth a konresman Ray Roberts.[108]
  • Automobil Americké národní společnosti pro tisk, šedomodrý Chevrolet Bel Air 1960 sedan: řidič; asisten tiskového mluvčího Bílého Domu Malcolm Kilduff (vpravo vepředu); Merriman Smith z United Press International (uprostřed vepředu); Jack Bell - Associated Press; Robert Baskin z Dallas Morning News; Bob Clark z ABC News (vzadu).
  • Automobil pro kameramany, žlutý Chevrolet Impala 1964 Convertible: Texas Ranger (řidič); David Wiegman Jr. z NBC; Thomas J. Craven Jr. ze CBS; Thomas "Ollie" Atkins - fotograf Bílého Domu; John Hofan - zvukový technik stanice NBC; Cleveland Ryan - osvětlovací technik.
  • Druhý automobil pro kameramany: Frank Cancellare z UPI; Cecil Stoughtonová - fotografka Bílého Domu; Henry Burroughs Associated Press; Art Rickerby z magazínu Life; Donald C. “Clint” Grant z Dallas Morning News.
  • Eskorta dvou policejních motocyků: H.B. McLain a Marion L. Baker.
  • Třetí automobil pro kameramany, Chevrolet convertible: řidič Texas Department of Public Safety; fotograf Robert H. Jackson z The Dallas Times Herald; fotograf Tom Dillard z Dallas Morning News; Jimmy Darnell z televizní stanice WBAP-TV, Fort Worth; Mal Couch z ABC [2]; James R. Underwood z KRLD-TV.[109]
  • První auto kongresmenů.
  • Druhé auto kongresmenů.
  • Třetí auto kongresmenů.
  • VIP automobil s asistenty guvernéra Connalyho a prezidentovými asistenty pro armádu a letectvo.
  • Eskorta motocyklů dallaské policie: J.W. Courson a C.A. Haygood.
  • Tiskový autobus Bílého Domu: Mary Barelli Gallagherová - osobní sekrétářka Jacqueline Kennedyové; Pamela Turnure - tisková sekretářka Jacqueline Kennedyové; Marie Fehmer Chiarodová - sekretářka viceprezidenta; Liz Carpenterová - personální vedoucí lady Bird Johnsonové; Jack Valenti; Robert MacNeil z NBC News; a několik dalších osob.[110]
  • Automobil se čtyřmi reportéry z Dallas Morning News.
  • Druhý tiskový autobus Bílého Domu.
  • Motocyklová eskorta dallaské policie: R. Smart and B.J. Dale.
  • Chevrolet sedan: Evelyn Lincoln - prezidentova osobní sekretářka; Dr. George Burkley - prezidentův osobní lékař.
  • Černý Ford 1957 s pevnou střechou: dva členové z Western Union.
  • Bílý Chevrolet Impala 1964: policista Art Bales z White House United States Army Signal Corps; důstojník Armády spojených států Ira Gearhart.
  • Chevrolet Impala 1964 s bílou střechou a tmavou karosérií.
  • Třetí tiskový autobus Bílého Domu: personál a členové Demokratické strany Spojených států Amerických.
  • Černobílý policejní Ford 1963.
  • Motocyklová eskorta dallaské policie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John F. Kennedy assassination na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nález Select Committee on Assassinations Závěrečná zpráva HSCA, str. 3-4.
  2. ↑ Nález Select Committee on Assassinations Závěrečná zpráva HSCS, str. 3-4.
  3. ↑ James Chace, "Betrayals and Obsession", NY Times, 25. říjen, 1987, on Joan Didion's book MIAMI
  4. ↑ Joan Didion, "MIAMI", New York, Simon & Schuster, 238pp. 1987
  5. ↑ McClellan, Barr, Blood, Money & Power: How L.B.J. Killed J.F.K., Hannover House 2003. ISBN-10: 0963784625
  6. ↑ a b c Brown, Madeleine D., Texas in the Morning: The Love Story of Madeleine Brown and President Lyndon Baines Johnson, Conservatory Press 1997. ISBN-10: 0941401065
  7. ↑ POPKIN, Richard. The Second Oswald [online]. [cit. 2008-08-20]. Dostupné online. (Anglicky) 
  8. ↑ ABC News:JFK assassination public opinion overview
  9. ↑ a b c d GRIGGS, Ian. WORLD REACTION TO THE KENNEDY ASSASSINATION [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (Anglicky) 
  10. ↑ JFK Assassination Records Review Board Releases Top Secret Records [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (Anglicky) 
  11. ↑ Changed Motorcade Route in Dallas?
  12. ↑ Warrenova komise - výpověď Nellie Connallyové, vol. 4, p. 147.
  13. ↑ Warrenova komise - výpověď Johna B. Connallyho, vol. 4, pp. 131–132.
  14. ↑ a b Dealey Plaza Earwitnesses
  15. ↑ Ačkoli někteří svědci uvedli, že limuzína v době první střely zpomalila až téměř zastavila, Warrenova komise došla na základě Zapruderova filmu k závěru, že automobil ujel průměrnou rychlostí 11,2 mil/h více než 186 stop ulicí Elm street a útok byl posádkou vozu zaznamenán hned po fatálním zásahu prezidentovy hlavy Zpráva Warrenovy komise, kapitola 2, str. 49. Jiný výzkum založený na Zapruderově filmu uvádí, že rychlost limuzíny se pohybovala v rozmezí 8,3 mph až 14,4 mph. Viz notace rychlosti na Roberdeaova mapa - Dealey Plaza ve chvíli atentátu.
  16. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Johna Connallyho. Warrenova komise - slyšení, Výpověď Jacqueline Kennedyové. Connaly později domníval, že uvedenou větu vykřikl poté, co byl zasažen druhou střelou.
  17. ↑ Warren Commission Report, Chapter 1: Summary and Conclusions, str. 18–19.
  18. ↑ Zpráva HSCA, str. 41–46.
  19. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď guvernéra Johna Connallyho.
  20. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Dr. Shawa.
  21. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Bobbyho Hargise. Interview s Abrahamem Zapruderem, WFAA-TV, Dallas, Texas, 22. listopad, 1963.
  22. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Clintona J. Hilla.
  23. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Jacqueline Kennedyové.
  24. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. II, str. 140, Výpověď Clintona J. Hilla.
  25. ↑ Kronika 20. století. Praha: Fortuna Print ISBN 80-7321-069-X. S. 929. (Česky) 
  26. ↑ William M. Goggins, James Tague: Unintended Victim in Dealey Plaza.
  27. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Clyda Haygooda.
  28. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. 6, str. 244–245, Výpověď S. M. Hollanda. Fotografie železničního přejezdu a zadní části plotu.
  29. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Lee E. Bowerse, Jr.
  30. ↑ Dale K. Myers, Secrets of a Homicide: Badge Man – The Výpověď Lee E. Bowerse, Jr.
  31. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Howarda Brennana.
  32. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. 17, str. 209, CE 494, Fotografie Jamese Jarmana, ukazující jeho pozici v 5. patře budovy Texas School Book Depository.
  33. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. 17, str. 202, CE 485, Fotografie Harolda Normana, Bonnie Ray Williamse, and Jamese Jarmana, Jr. zobrazující jejich pozici během průjezdu kolony kolem Texas School Book Depository.
  34. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Bonnie Ray Williams. Warrenova komise - slyšení, Výpověď Jamese Jarmana, Jr.
  35. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Harolda Normana.
  36. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Welcome Eugene Barnetta.
  37. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď Forresta V. Sorrelse.
  38. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. III, str. 230, Výpověď Roye Trulyho
  39. ↑ Tippit murder affidavit: text, cover. Kennedy murder affidavit: text, cover.
  40. ↑ Warrenova komise - slyšení, vol. 20, str. 366, Kantor Exhibit No. 3 — ručně psané poznámky Setha Kantora popisující události kolem atentátu.
  41. ↑ Lee Oswald claiming innocence (film), YouTube.com.
  42. ↑ Lee Oswald's Midnight Press Conference, YouTube.com.
  43. ↑ The Killing Of Lee Harvey Oswald [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (Anglicky)  - kompletní a komentovaný záznam zastřelení Oswalda v „přímém přenosu“
  44. ↑ a b c Kronika 20. století. Praha: Fortuna print ISBN 80-7321-069-X. S. 930. (Česky) 
  45. ↑ Výňatek z televizního interwiev s Jackem Rubym [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (Anglicky) 
  46. ↑ John F. Kennedy Assassination Homepage :: Warren Commission :: Report :: Page 645
  47. ↑ Tom Alyea, "Facts and Photos"
  48. ↑ Dodatek HSCA ke slyšením, vol. VI, str. 66–107.
  49. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 3. - Kulka
  50. ↑ Fotografie falešného průkazu se jménem Alek Hidell, který Oswald použil k nákupu pušky
  51. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4. - Zakoupení zbraně
  52. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4. - Otisk dlaně
  53. ↑ Warren Commission Hearings, Výpověď plukovníka J.C. Daye.
  54. ↑ Dobové interview se zasahujícími lékaři (YouTube) [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (Anglicky) 
  55. ↑ http://www.arlingtoncemetery.net/ggburkle.htm Biographical sketch of Dr. George Gregory Burkley, Arlington the back of the President
  56. ↑ History Matters Archive - MD 6 - White House Death Certificate (Burkley - 11/23/63), pg
  57. ↑ Výpověď Dr. Roberta Nelsona Mcclellanda
  58. ↑ http://www.arlingtoncemetery.net/mmkiluffjr.htm Biographical sketch of Malcolm MacGregor Kilduff, Jr., Arlington National Cemetery
  59. ↑ Kilduff zastupoval vedoucího tiskového zástupce, Pierra Salingera, který byl v tu chvíli na služební cestě do Japonska.
  60. ↑ http://jfkassassination.net/russ/jfkinfo3/exhibits/ce386.jpg
  61. ↑ http://www.aarclibrary.org/publib/jfk/wc/wcvols/wh16/pdf/WH16_CE_387.pdf
  62. ↑ Was Kennedy's Jacket Bunched When He Was Hit in the Back? - 2
  63. ↑ The JFK Assassination Single Bullet Theory
  64. ↑ Final Report of the Assassination Records Review Board
  65. ↑ Závěrečná správa Assassination Records Review Board, kapitola 6, část II
  66. ↑ Kronika 20. století. Praha: Fortuna Print ISBN 80-7321-069-X. S. 931. (Česky) 
  67. ↑ ZAPRUDER, Abraham. Atentát na prezidenta Kennedyho - Zapruderův film na (YouTube.com) [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné online.  - kompletní verze Zapruderova filmu zachycující atentát
  68. ↑ Zapruderů Film atentátu na JFK. Vyžaduje Flash Player
  69. ↑ Stabilizovaná verze Zapruderova filmu. Založeno na okéncích “Costella 2003”. Vyžaduje QuickTime viewer z apple.com. Jedná se o zpomalený výňatek z filmu.
  70. ↑ Stabilizované verze Zapruderova filmu. Výzkumná kvalita. Založeno na okéncích “Costella 2006”. Vyžaduje QuickTime viewer z apple.com. Celý film sestává ze 6 “fixed camera” videoklipů, plus jeden “stabilized pan” videoklip. Reálná rychlost.
  71. ↑ Galerie všech 486 snímků ze Zapruderova filmu (pozn. faátlní zásah je na snímku č. 313. Okénka “Costella 2006”. Výkumná kvalita
  72. ↑ [1] Stabilizovaná verze umožňující prohlížení rámeček po rámečku.
  73. ↑ NIX, Orville. Film Orvilla Nixe [online]. Museum sixth floor [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (Anglicky) 
  74. ↑ V tomto případě se však jedná o jinou osobu než takzvanou "Babushka Lady".
  75. ↑ Film George Jefferiese [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. 
  76. ↑ Oficiální web Muzea Sixth floor [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. 
  77. ↑ a b Zpráva Warrenovy komise str. 181
  78. ↑ Warrenova komise - slyšení, Výpověď J.W. Fritze. Kapitán Fritz sdělil Warrenově komisi, že: “Nezapisoval jsem tehdy žádné poznámky” z několika jeho výslechů Oswalda (4 H 209). O několik let později byly ovšem nalazeny necelé tři strany z jeho zápisníku ručně psané zápisky v National Archives. Fritz toto zdůvodnil tak, že “o několik dnů později” si zapsal mnohem podrobnější poznámky z výslechu (4 H 209).
  79. ↑ Zpráva Warrenovy komise, Zpráva kapt. J.W. Fritze, Oddělení dallaské policie, str. 13.
  80. ↑ a b c d e Zpráva Warrenovy komise, Otázky kladené Oswaldovi během vazby.
  81. ↑ Zpráva Warrenovy komise, Zprávy agentů FBI.
  82. ↑ Zpráva HSCA, str. 244.
  83. ↑ Nález HSCA
  84. ↑ a b Nález - zničení dopisu
  85. ↑ a b Warrenova komise - slyšení, Výpověď Jesse Edward Curryho.
  86. ↑ Zpráva Warrenovy komise, Chapter 3.
  87. ↑ Pracovník národního archivu USA, Dr. Robert Bahmer, interview v New York Herald Tribune, 18. prosinec 1964, str.24
  88. ↑ Zpráva Rockefellerovy komise.
  89. ↑ Byli spiklenci v aféře Watergate též atentátníci?
  90. ↑ Zpráva HSCA, Nálezy — FBI.
  91. ↑ Warren Commission Hearings, CE 2240, FBI transcript of letter from Lee Oswald to the Socialist Party of America, Oct. 3, 1956.
  92. ↑ Lee Harvey Oswald v Rusku, Cesta z USA do SSSR na Russian Books
  93. ↑ Novinový článek v New York Times str. 20 [online]. New York Times, 25.4. 1966 [cit. 2008-08-22]. 
  94. ↑ Zpráva HSCA [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (Anglicky) 
  95. ↑ Janda, Berry, Goldman. The Challenge of Democracy - Government in America (second edition). Boston, USA: Houghton Mifflin Company, 1989. ISBN 0-395-43292-8. Kapitola 11, s. 430. (Anglicky) 
  96. ↑ a b "The Kremlin’s Killing Ways", Ion Mihai Pacepa, National Review Online, 28. listopad, 2006
  97. ↑ BBC ON THIS DAY | 22 | 1963: 'Stunned into silence' by JFK's death
  98. ↑ Historical Perspectives - Americans' reactions to Kennedy assassination, September 11 terrorist attacks, charted - Brief Article - Statistical Data Included | American Demographics | Find Articles at BNET.com
  99. ↑ Mourning population: Some considerations of historically comparable assassinations - Death Studies
  100. ↑ Abigail Van Buren (Pauline Phillips), Andrews Mcmeel Pub. Where Were You When President Kennedy Was Shot?: Memories and Tributes to a Slain President. [s.l.]: [s.n.], 1993. ISBN 978-0836262469. (Anglicky) 
  101. ↑ Warrenova komise - výpověď F.M. Turnera, 3. duben 1964. Příjmení detektiva Senkela je ve zprávě Warrenovy komise zkomoleno na „Shekel“.
  102. ↑ Sdělení Winstona G. Lawsona, Dec. 1, 1963. Warrenova komise - slyšení Forresta V. Sorrelse, 7. květen 1964.
  103. ↑ Interview se Stavisem Ellisem, reportér Larry A. Sneed, No More Silence: An Oral History of the Assassination of President Kennedy, University of North Texas Press, 2002, str. 144.
  104. ↑ Warrenova komise - výpověď B.J. Martina, 3. duben, 1964. Warrenova komise - výpověď Bobbyho W. Hargise, 8. duben, 1964. Gary Savage, JFK First Day Evidence, Shoppe Press, 1993, p. 363. ISBN 0-9638116-5-7.
  105. ↑ Sdělení Emoryho P. Robertse, 29. listopad, 1963. Sdělení Samuela A. Kinneyho, 30. listopad, 1963.
  106. ↑ [Statement of Hurchel Jacks], Nov. 28, 1963. Sdělení Rufuse W. Youngblooda, 29. listopad, 1963.
  107. ↑ Sdělení Joa Henryho Riche, Nov. 28, 1963. Sdělení Jerryho D. Kivetta, 29. listopad, 1963. Sdělení Thomase L. Johnse, 29. listopad, 1963. Report of Clifton C. Carter, 20. květen, 1964.
  108. ↑ Sdělení Miltona T. Wrighta, Nov. 28, 1963. Warren Commission Testimony of Earle Cabell, 13. červenec, 1964.
  109. ↑ Warrenova komise - výpověď Roberta Hilla Jacksona. Warren Commission Testimony of Tom C. Dillard, duben, 1964.
  110. ↑ Transcript, Marie Fehmer Chiarodo Oral History Interview II, 17. srpnen, 1972, Joe B. Frantz, Internet Copy, Lyndon B. Johnson Library.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KYNCL, Karel. 63 dní do Dallasu. Praha: Vydav. čas. min. nár. obrany, 1966. 
  • SUMMERS, Anthony. Konspirace : poslední kniha o atentátu na J.F.K. : dramatická svědectví, nové důkazy. Rudná u Prahy: JEVA, 1993. ISBN 80-85797-08-9. (Česky) 
  • BROŽ, Ivan. Na mušce prezident. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004. ISBN 80-7181-880-1. (Česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:David_Kennedy/Archiv&oldid=15805227“