Vojtěch Adamec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akad. soch. Vojtěch Adamec
Vojtěch Adamec (v roce 2007)
Vojtěch Adamec (v roce 2007)
Narození 4. července 1933
Hulín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. března 2011 (ve věku 77 let)
Hradec Králové
ČeskoČesko Česko
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání sochař
Příbuzní Akad. soch. Marie Adamcová (manželka);
Vojtěch (syn)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Adamec (4. července 1933, Hulín28. března 2011, Hradec Králové) byl český sochař. Je znám především pro svoji sakrální tvorbu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Sousoší svatých Vojtěcha a Radima v Libici nad Cidlinou

Vystudoval reálné gymnasium v Hulíně. Pro kulacký původ mu bylo znemožněno studovat na vysoké škole a mít trvalý pobyt v rodném okrese. Svůj kádrový posudek si vylepšil jako brigádník na stavbě Nové huti Klementa Gottwalda. Na základě jeho mimořádného talentu mu prof. Otakar Španiel svým vlivem zajistil přijetí na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ač to odporovalo tehdejším ideologickým zásadám. Studoval tam mezi lety 1952–1960, nejprve v atelieru kresby a politické karikatury prof. Antonína Pelce, následně přešel do sochařského ateliéru prof. Josefa Wagnera, a k prof. Janu Bauchovi, u něhož studoval malbu. Roku 1961 získal stipendium. Po studiích se živil sekáním náhrobků, vlivem prašného prostředí a tíživé situace byl po 4 roky těžce nemocen. V nemoci mu byla oporou manželka Marie Adamcová, která se o něho na úkor své vlastní sochařské tvorby starala. Syn Vojtěch Adamec mladší je kamenosochař - restaurátor.[1]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V raném období obdivoval Augusta Rodina, Josefa Mařatku, Gianlorenza Berniniho, ale také Henri Moora. Své vzory poznal z autopsie až při cestě do Francie roku 1967. Tragické vize projektoval do figurální tvorby (Podobizna otce, Vzepětí, Pád). Dále spolupracoval na sochařských projektech Vincence Makovského. V různých stylových polohách si vyzkoušel novou figuraci, strukturální i geometrickou abstrakci.

Věnoval se především volné figurální plastice, malbě a kresbě. Kromě figury či jejího torza, a portrétních bust, čerpal inspiraci v přírodě a vytvořil skupinu plastik s motivy včel, brouků a motýlů, připravenou nejdříve sérií kreseb. V monumentálním měřítku pak realizoval bronzovou plastiku Příroda pro nemocnici v Olomouci (1991-1992).

Oficiálním sakrálním zakázkám, které jej učinily veřejně známým, se více věnoval až v posledních dekádách života. Jde především o sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, sochu Jana Pavla II. v Hradci Králové, Vzkříšení v křížové cestě u Kuksu a busty královen v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. K oblíbeným materiálům V. Adamce patřil kámen, cement či bronz.

Svými díly je zastoupen státních sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Muzea umění v Olomouci, Galerie umění v Karlových Varech, v galeriích v Roudnici nad Labem, v Hořicích i jinde; ze soukromých sbírek převážně v Česku a v Německu.[2]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Praha, Divadlo S. K. Neumanna
  • 1964 Praha, Divadlo Semafor
  • 1967 Vídeň, Galerie Junge Generation
  • 1967 Krakov, Výstava mladých
  • 1968 Stockholm, Výstava mladých
  • 1981 Mělník, Galerie Ve Věži
  • 1984 Praha, Galerie Vincence Kramáře
  • 1987 Karlovy Vary, Galerie umění
  • 1987 Cheb, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 1991 Praha, Galerie Nová síň
  • 1993 Praha, Hotel Jalta
  • 1994 Hradec Králové, Galerie moderního umění
  • 1999 Kroměříž, Muzeum Kroměřížska
  • 2009 Ostrava, Galerie Magna
  • 2013 Praha, Galerie Navrátil
  • 2016 Grabštejn, Státní hrad Grabštejn [3]

Kolektivní výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1961 Praha, Stipendisté 61
  • 1963 Rychnov nad Kněžnou, Rychnov 63
  • 1965 Praha, ÚLUV, Výstava mladých
  • 1966 Praha, Výstava k otevření Nové síně;
  • 1966 Bologna
  • 1967 Krakov
  • 1969 Praha, U Hybernů, II. pražský salon
  • 1972 Praha, Mánes
  • 1979 Praha, Výtvarní umělci dětem, GVŠ
  • 1980 Praha, Přírůstky GHMP
  • 1988 Praha, Holešovická tržnice, Forum 88
  • 1988 Praha, Čs. komorní plastika
  • 1988 Praha, Park kultury a oddechu Julia Fučíka
  • 1989 Trenčín, GU, Čs. komorní plastika
  • 1991 Klatovy-Klenová, Galerie u bílého jednorožce, Šedá cihla
  • 1992 Praha, Mánes
  • 2019 Poděbrady, Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, Živý tok - Sochy Vojtěcha Adamce st., Obrazy Vojtěcha Adamce ml. [4]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Adamec: portrét Hugo Haase

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAMEC, Vojtěch. Sochy/kresby. Praha: Sursum, 2009. ISBN 8073231786.
  2. ADAMEC, Vojtěch. Sochy/kresby. Praha: Sursum, 2009. ISBN 8073231786.
  3. DRURY, Richard, ODCHÁZEL, Vojtěch. ŽIVÝ TOK Sochy Vojtěcha Adamce st., Obrazy Vojtěcha Adamce ml. Poděbrady: Lázně Poděbrady, 2019, 36 s.
  4. DRURY, Richard, ODCHÁZEL, Vojtěch. ŽIVÝ TOK Sochy Vojtěcha Adamce st., Obrazy Vojtěcha Adamce ml. Poděbrady: Lázně Poděbrady, 2019, 36 s.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAMEC, Vojtěch. Sochy/kresby. Praha: Sursum, 2009. ISBN 8073231786. 
  • DRURY, Richard, ODCHÁZEL, Vojtěch. ŽIVÝ TOK Sochy Vojtěcha Adamce st., Obrazy Vojtěcha Adamce ml. Poděbrady: Lázně Poděbrady, 2019, 36 s.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9. 
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M, editor Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 17.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]