Vladimír Škranc
| Vladimír Škranc | |
|---|---|
| Narození | 7. října 1922 Rohozná nebo Rohozná |
| Úmrtí | 1. června 1999 (ve věku 76 let) Kroměříž |
| Místo pohřbení | Kroměříž |
| Národnost | Češi |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | malíř, grafik a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimír Škranc (7. října 1922 Rohozná u Poličky – 1. června 1999 Kroměříž) byl český malíř a grafik.[1] Věnoval se zejména figurální malbě, navrhoval a realizoval sgrafita a vitráže především v Kroměříži, v Gottwaldově/Zlíně a na Hodonínsku.[2][3]
Dětství, studium
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny obchodníka se smíšeným zbožím v Rohozné, která se v roce 1924 přestěhovala do Kroměříže. V období 1934–1941 studoval na kroměřížské reálce, kde maturoval. Současně, mezi roky 1939–1941 se vyučil obchodníkem u svého otce.
V letech 1941–1942 navštěvoval jednoroční kurz I. Soukromé školy užitých umění v Praze u akad. arch. Josefa Svobody a akad. malíře Bohumila Stanislava Urbana. V roce 1942 byl přijat ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze na Speciální školu pro užité malířství a výtvarné práce sklářské Jaroslava Václava Holečka, kde strávil jeden semestr. V témže roce, od září do konce války byl totálně nasazen, nejdéle v kroměřížské továrně „Magneton“.
Od roku 1945 pokračoval ve studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole, která se stává školou vysokou (VŠUP), ve Speciální škole užité malby a skla prof. Josefa Kaplického, kde absolutoriem v roce 1949 získal titul akademický malíř. Během studia pracoval pro Pražské vzorkové veletrhy a podílel se výtvarně na kroměřížské výstavě „100 let českého národního života“ (1948).
Profesní kariera
[editovat | editovat zdroj]V letech 1949–1951 dvakrát dlouhodobě hospitalizován v plicním sanatoriu v Třebotově. V letech 1952 – 1954 pracoval jako vedoucí propagačního oddělení n. p. Závody přesného strojírenství (ZPS) v Hulíně. Ve volné tvorbě se tehdy zabýval zejména olejomalbami květinových zátiší a dětských motivů.
V letech 1955–1962 působil jako samostatný výtvarník. V tomto období vznikla sgrafitová výzdoba „sorelových“ sídlišť v Rožnově a Kroměříži[4] (domovní znamení) a figurální portál a folklórní cyklus v interiéru pro tehdejší kroměřížský Závodní klub ROH Pal-Magneton (dnes Starý pivovar)[5][6][7] v duchu „alšovského“ realismu. Kompozice Hanácká svatba pro zdejší restauraci „U labutě“ na Kojetínské ulici (1957) tento styl opustila; další práce zachycují zřetelně „bruselský“ trend: malovaná okna pro kroměřížský hotel Haná, figurální skupina pro smuteční síň na zdejším hřbitově, figurální sgrafito pro nájemní dům na náměstí v Bílovci a zejména nástěnné malby s motivem vinobraní pro tehdejší zámeckou restauraci „Pod šable“ v Gottwaldově/Zlíně a kulturním domě v Dubňanech a dětské figurální vlysy v nové základní škole v Luhačovicích (vše s Vlastou Čančíkovou). Ve volné tvorbě v letech 1955–1960 rozvíjel neoimpresionismem inspirované olejové motivy kroměřížského náměstí a Podzámecké zahrady ve větších formátech.
V roce 1962 měl první samostatnou výstavu v síni ČFVU Dílo v Gottwaldově/Zlíně s novými, převážně figurálními, expresivně pojatými současnými náměty, malovanými barevnými tušemi (katalog Michal Plánka st.). Byl přijat jako odborný asistent pro výuku kresby Detašovaného ateliéru tvarování strojů a nástrojů v Gottwaldově/Zlíně, který byl součásti pražské VŠUP, pod vedením akad. sochaře Zdeňka Kováře. Zavedl zde výuku barevného řešení uměleckoprůmyslových návrhů. V roce 1963 spolupracoval na oslavách 700. výročí města Kroměříže, zejména úpravou a ilustracemi publikace „Okouzleni městem“.[8] Období let 1963 až 1965 bylo ve znamení realizací plošných nástěnných maleb v restauraci v Dubňanech a vytvořil první olejovou kompozici plošně stylizované Kroměříže, jež se vrací v jeho další malířské i grafické tvorbě.
V období let 1965–1969 spolupracoval s Ing. arch. Františkem Crhákem na sérii interiérů obřadních síní místních národních výborů na Hodonínsku – Strážnice, Bzenec, Čejč, Žarošice. Využíval formu prosvětlených barevných panelů a vitrín, nejprve malovaných, pak s nalepovanými barevnými acetátovými fóliemi; motivy se pohybují od stylizovaného folkloru k ojedinělé čisté geometrické abstrakci. Roky 1970 – 1975 věnoval zejména tvorbě dekorativních kompozic z barevných fólií na skle Země-voda-vzduch pro interiér koleje Technologické fakulty v Gottwaldově/Zlíně, Odlétající motýl pro smuteční obřadní síň v Hulíně a vitráží z barevných skel pro interiér obřadní síně radnice v Kroměříži[9] (s Františkem Crhákem a Karlem Kaškou). V roce 1974 vznikl také návrh velkého sgrafitového figurálního triptychu pro boční průčelí školky ve Zborovicích, realizovaného až v roce 1977. V tomto období vystavoval pouze jednou, a to sérii obrazů kombinujících malbu se stříkanou technikou v aule kroměřížské pedagogické školy (s Jaroslavem Hurtem, 1971).
V roce 1976 ukončil ze zdravotních důvodů pracovní poměr na VŠUP. Po několikaleté tvůrčí pauze vytvořil početnou sérii kroměřížských nokturen v kombinovaných technikách tempery, kvaše a pastelu. Samostatně vystavoval v gottwaldovském/zlínském Díle (1982) a Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1982, 1993, 1998). V letech 1987–1988 vytvořil poslední větší dílo – interiérové sgrafito a 4 dekorativní obrazy s kroměřížskými motivy pro zasedací místnost kroměřížské pobočky České státní pojišťovny (s arch. Arnoštem Kubečkou).
Městský úřad v Kroměříži v roce 2002 umístil jeho pamětní desku[10] na domě na Riegrově náměstí, kde měl od roku 1966 po tři desetiletí ateliér. V den odhalení se v sále Muzea Kroměřížska uskutečnil vzpomínkový večer „Malíř a hudba“ pod patronací KPVU.
Velká část monumentálních a dekorativních prací Vladimíra Škrance byla zničena v důsledku asanací, modernizací interiérů, přestaveb a zateplování budov. Z 50. let jsou dochována sgrafitová domovní znamení v Rožnově a Kroměříži a figurální sgrafito v Bílovci, ze 60. let jsou na místě pouze panó v Žarošicích, ze 70. let vitráže ve smuteční síni v Hulíně a obřadní síni radnice v Kroměříži, z 80. let panó „Děti a příroda“ v základní škole v Kvasicích a výzdoba pojišťovny v Kroměříži. Část dochovaných návrhů a prováděcích kartonů je uložena v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a ve sbírce architektury Muzea umění v Olomouci, kompletní pozůstalost obrazů a dokumentů v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži.
Vladimír Škranc zemřel v roce 1999 a je pohřben na hřbitově v Kroměříži.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vladimír Škranc. ABART [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2022-01-06]. Dostupné online.
- ↑ SOBOTKA, Richard. Výzdoba sídliště Záhumení v Rožnově pod Radhoštěm – aneb Jan Kobzáň vers. Vladimír Škranc – jak to bylo a jak to je.. Oko Besklyd [online]. Magazín Richarda Sobotky, 26.5.2021 [cit. 2022-1-4]. Dostupné online.
- ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2006. sv. XVI. Šan – Šta.. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2006. 376 s. Dostupné online. ISBN 80-86171-25-6.
- ↑ ŘÍHOVÁ, Vladislava; MACHAČKO LUBOŠ. Sgrafito 50. let 20. století. Mapování výskytu, stavu, autorství a okolností realizací sorelových sgrafit, Průzkumy památek XXV, 2018, Databáze děl. S. 51–64. Sochy a města [online]. 2018 [cit. 2022-1-4]. Čís. 2, s. 51–64. Dostupné online.
- ↑ ROZEHNAL, Ivo. Starý pivovar Expozice Karla Kryla. Hrady.cz [online]. 2016 [cit. 2022-1-4]. Dostupné online.
- ↑ DIVIAKOVÁ, Nikol. Pivo se tu už dávno nevaří, pivovar ale hostí kulturní dění. kromerizsky.denik.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a. s, 30.8.2014 [cit. 2022]. Dostupné online.
- ↑ PURKERT, Jan. Klub Starý pivovar. Databáze divadel [online]. EUROPEAN THEATRE ARCHITECTURE [cit. 2022-1-4]. Dostupné online.
- ↑ FUCHS, Aleš. Okouzleni městem (sborník). Ilustrace Jiří Novák a Vladimír Škranc. první. vyd. Kroměříž: Měst. NV, 1963. 63 s. Dostupné online.
- ↑ RYBKA, Daniel; Surový Ondřej. Škranc Vladimír: Vitraj - Kolébka, Strom života a Ptačí rok Čeština. Vetřelci a volavky [online]. [cit. 2022-01-06]. Vitráže umístěné v Obřadní síni městského úřadu v Kroměříži, rok instalace 1975. Dostupné online.
- ↑ MERCOVÁ., MARKÉTA. Paměť města Kroměříže na tabulkách a pamětních deskách.. první. vyd. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2007. 142 s. ISBN 978-80-8693-128-9.
- ↑ Evidence hrobových míst správy kroměřížského hřbitova
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PLÁNKA, Michal: Nad obrazy Vladimíra Škrance. Vladimír Škranc – obrazy a kresby. Gottwaldov, Galerie ČsFVU 15. 11. – 12. prosince 1962.
- AG: Nová cesta Vladimíra Škrance. Rovnost, 77, 1962, 11. XII., s. 2.
- ŽIVNÝ, Miloš: V ateliéru kroměřížského malíře Vladimíra Škrance. Zpravodaj města Kroměříže, 1971, s. 50–52.
- ŠKRANC, Pavel: Vladimír Škranc – obrazy a kresby. Muzeum Kroměřížska, prosinec 1982.
- NOVÁK, Jiří: Nad výstavou Vladimíra Škrance. Kroměřížská jiskra, 33, 1982, č. 7, s. 3.
- ŠKRANC, Pavel: Kroměříž v malbě a grafice. Zpravodaj města Kroměříže, 1987, č. 11, s. 206.
- NOVÁK, Jiří: Jubileum malíře. Týdeník Kroměřížska, 3, 1992, č. 41, s. 3.
- ZÁBRANSKÁ, Ľubica: Výstava obrazů Vladimíra Škrance. Hanácké Athény, 1998, č. 2, s. 4; Týdeník Kroměřížska, 9, 1998, s. 5.
- -red-: Okamžiky radosti i melancholie zaznamenává malíř na plátně. HIT, 3, 1998, č. 7, s. 5.
- NOVÁK, Jiří: Za Vladimírem Škrancem. Týdeník Kroměřížska, 10, 1999, č. 23, s. 1.
- -jil- : Vzpomínání na malíře Vladimíra Škrance. HIT/Týdeník Kroměřížska, 1, 2002, č. 47, s. 6
- NOVÁK, Jiří: Dílo zůstává. Kroměřížský zpravodaj, 2004, č. 6, s. 23.
