Vilém Přibyl
| Vilém Přibyl | |
|---|---|
| Narození | 10. dubna 1925 Náchod |
| Úmrtí | 21. července 1990 (ve věku 65 let) Brno |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
| Povolání | operní pěvec, tenorista a hudební pedagog |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1969) národní umělec (1977) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vilém Přibyl (10. dubna 1925 Náchod – 21. července 1990 Brno) byl český operní pěvec–tenorista a pedagog. Byl představitelem postav hrdinného a lyrického oboru s osobitou barvou hlasu, citem pro frázování a vyspělou pěveckou technikou. Jeho domovskou scénou bylo Národní divadlo v Brně. V roce 1977 mu byl udělen titul národní umělec.
Život[editovat | editovat zdroj]
Dětství a mládí prožil v Náchodě a Hradci Králové, kam se rodina přestěhovala v roce 1935. Už tehdy účinkoval spolu s rodiči v ochotnickém divadle. V roce 1939 byl otec zatčen za odbojovou činnost, a proto se Vilém musel vzdát myšlenky na studium na lesnické škole. [1] Vyučil se elektromechanikem a topenářem. Od roku 1943 studoval na Strojní průmyslovce v Praze. Během studií se stal členem studentského pěveckého souboru Víta Nejedlého. Po maturitě v roce 1947 nastoupil vojenskou prezenční službu do Armádního uměleckého souboru. [2][3]
Po vojně se oženil a pracoval jako projektant v různých průmyslových podnicích v Hradci Králové. Od svých 25 let soukromě studoval zpěv u profesorky Marie Jakoubkové, která měla velký podíl na jeho pozdější pěvecké kariéře.[4] Od roku 1952 zpíval v opeře, nejprve tomu tak bylo čistě amatérsky v místní ochotnické Lidové opeře. Vystoupil například v roli Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Rusalce, Cania v Komediantech, dona Josého v Carmen. V roce 1958 zpíval titulní roli na premiéře opery Osudy dobrého vojáka Švejka skladatele Roberta Kurky v New Yorku.[2] [3]
V roce 1959 ve věku 34 let získal své první profesionální angažmá v operním souboru v Ústí nad Labem, kde působil dva roky. Přitom však nadále bydlel v Hradci králové a vykonával zaměstnání technika.[5] V roce 1961 odešel zpívat jako sólista do Brna do brněnské opery (dnešní Národní divadlo v Brně), kde už zakotvil natrvalo. Později se za ním přistěhovala i manželka se dvěma syny. Během tohoto svého angažmá také v letech 1962–1966 vystudoval zpěv na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně.[3][6][7] Kromě řady hlavních tenorových rolí v českých operách (Jarek v Čertově stěně, Šťáhlav v Libuši, Dalibor v Daliborovi, Jeník v Prodané nevěstě, Lukáš v Hubičce, Princ v Rusalce, Manolius v Řeckých pašijích, Boris v Káti Kabanové, Laca v Její pastorkyni) zpíval i v dílech světových skladatelů. Jeho lyrickodramatický projev vynikl zejména v roli Lohengrina ve stejnojmenné opeře Richarda Wagnera. [8]
Často také hostoval v pražském Národním divadle a nahrával na gramofonové desky. Vystoupení v roli Dalibora na hudebním festivalu v Edinburghu roku 1964 mu otevřelo dveře na mezinárodní scénu.[2] Jeho druhou takřka domovskou scénou byl Royal Opera House Covent Garden v Londýně. Zde se proslavil zejména rolí Florestana v opeře L. v Beethovena Fidelio, kterou později zpíval i v Hamburku, Bonnu, Norimberku, Athénách, Amsterdamu a Parmě. V zahraničí hostoval i v rolích českého repertoáru. [3][9] Se svou mateřskou scénou uskutečnil více než 20 turné po Evropě. V letech 1970–1975 se zúčastnil pěti zahraničních zájezdů opery Národního divadla Praha. [10]
Významná byla jeho koncertní činnost. Zpíval pod taktovkou těch nejvýznamnějších dirigentů v koncertních síních četných zemí v Evropě (Ankara, Barcelona, Frankfurt nad Mohanem, Budapešť, Lucemburk) i zámoří (Asie, Afrika, USA). K jeho nejúspěšnějším koncertním číslům patřila interpretace tenorového sóla v Mahlerově Písni o zemi a Janáčkův Zápisník zmizelého.[2][3]
Trpěl těžkou cukrovkou. Od poloviny 80. let již nemohl vystupovat, neboť trpěl následky mozkové mrtvice. Přesto se až do konce života věnoval pedagogické činnosti na JAMU. [2][3] Vilém Přibyl zemřel v Brně 21. června 1990 ve věku 65 let.
Za svou uměleckou činnost získal mnoho ocenění. V roce 1969 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1977 národním umělcem za pěvecké výkony v Janáčkových a Smetanových operách a za prezentaci českého umění v zahraničí.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FUKAČOVÁ, Jitka. Vilém Přibyl. Praha: Supraphon, 1984. S. 7.
- ↑ a b c d e WEIMANN, Mojmír. Zůstal věrný Brnu. Elektromechanik, jehož tenoru aplaudovala Covent Garden [online]. Opera Plus, 2015-04-10 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Fukačová, str. 9
- ↑ Fukačová, str. 14-15
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 153.
- ↑ Fukačová, str. 25
- ↑ KLEPAL, Boris. Ušlechtilý hrdina Vilém Přibyl. Brno město hudby [online]. C.E.M.A., 2014-07-22 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Fukačová, str. 22-23
- ↑ Fukačová, str. 34
- ↑ Fukačová, str. 50
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jitka Fukačová: Vilém Přibyl., Editio Supraphon, Praha, 1984
- DRÁBEK, Václav. Z deníku pěvce - Vilém Přibyl. [s.l.]: H+H (H&H), 1994. 87 s. ISBN 80-85787-63-6.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Přibyl
- Vilém Přibyl v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Ušlechtilý hrdina Vilém Přibyl – článek na portálu Brno – město hudby
- Vzpomínka na Viléma Přibyla - článek v Pozitivních novinách
- árie Lohengrina v podání V.Přibyla (youtube)
