Viktor Kopal
| c. k. plk. Viktor von Kopal | |
|---|---|
 | |
| Jiná jména | Victor von Kopal |
| Narození | 25. července 1836 Jevišovice |
| Úmrtí | 2. ledna 1892 (ve věku 55 let) Hřebeny |
| Místo pohřbení | Kostelní Bříza |
| Titul |  Baron |
| Ocenění |  Řád železné koruny Řád rumunské hvězdy Řád Karla III. |
| Choť | Marie Kopalová (Henn von Henneberg-Spiegel) |
| Děti | Františka Kopalová |
| Rodiče | Karel Kopal Marie Terezie von Kopal (von Spiegel) |
| Rod | Kopalové |
| Příbuzní | Karel Kopal (bratr) Robert Kopal (bratr) Viktorína Brand (sestra) Arnoštka Henn (sestra) Gottlieb Henn (švagr) Ludvík Brand (švagr) Karel Brand (synovec) Viktor Brand-Kopal Bohumil Brand-Kopal Josef Kopal Wilhelm Kopal Františka Auerspergová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Viktor Kopal (německy Victor von Kopal, 25. července 1836 Jevišovice – 2. ledna 1892 Hřebeny) byl český šlechtic, příslušník rodu Kopalů, syn Karla von Kopala a Marie Terezie von Spiegel[1] (25. prosince 1797 Kostelní Bříza – 5. září 1846 Kostelní Bříza).[2] Byl bratrem c. k. generálmajora Karla Kopala, c. k. nadporučíka Roberta Kopala, Viktoríny Brand a Arnoštky Henn a otcem Františky Kopalové. Užíval šlechtický titul baron.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Dne 24. dubna 1846 byl jeho otec Karel Kopal jmenován plukovníkem a velitelem 10. praporu polních myslivců se základnou v Miláně. Začátkem roku 1846 se Viktorova matka musela ze zdravotních důvodů vrátit do rodného města, Kostelní Břízy. Spolu s ní cestovali Viktorovi sourozenci Viktorína, Arnoštka a Robert. Zde v rodinném sídle na zámku v Kostelní Bříze Marie Terezie v průběhu roku 1846 zemřela. Starší bratr Karel vstoupil v této době na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Viktor zůstal se svým otcem v Itálii. Během březnového pochodu z Varese do Milána v roce 1848 musel z bezpečnostních důvodů zůstat v Saronnu. Poté, co se Kopalův prapor s armádou stáhl směrem k Veroně, byl 12letý Viktor rebely unesen do Milána. Koncem dubna 1848, pravděpodobně poté, co za něj jeho otec zaplatil výkupné, mohl s falešnými doklady uprchnout k rodině do českých zemí. Dne 21. září 1848 se stejně jako jeho starší bratr zapsal na Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.[3][4]
Povýšení do šlechtického stavu[editovat | editovat zdroj]
Dne 27. listopadu 1848 byl Viktorův otec za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy[5] jmenován in memoriam rytířem Řádu Marie Terezie. Na základě císařského diplomu z 11. ledna 1852 byl Viktor spolu s dalšími členy rodiny povýšen do stavu svobodných pánů (baronů).[6]
Slavnostní odhalení Kopalova památníku ve Znojmě[editovat | editovat zdroj]
Spolu s významnými osobnostmi Znojma a celé Moravy, s přáteli a spolubojovníky Karla von Kopala, se 16. října 1853 účastnil slavnostního odhalení empírového památníku vztyčeného na počest otce. Památník a posléze i celé náměstí byly pojmenovány po plukovníkovi Karlu von Kopalovi.[7][8]
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Z vojenské akademie byl vyřazen v roce 1855. Dne 21. června 1859 byl povýšen na nadporučíka, 15. září téhož roku byl přesunut k 10. praporu polních myslivců. Dne 1. srpna 1866 byl povýšen na setníka 2. třídy a 1. listopadu 1871 na setníka 1. třídy.[9] Dne 12. prosince 1878 byl jmenován křídelním pobočníkem u generálního inspektora Rakousko-uherské armády polního maršála arcivévody Albrechta. Dne 1. května 1879 byl povýšen na majora a 1. listopadu 1883 na podplukovníka. Dne 17. března 1884 převzal velení nad 10. praporem polních myslivců. V roce 1885 byl zmíněn jako podplukovník 10. praporu polních myslivců v posádce Hainburg.[3] Dne 1. května 1887 byl povýšen na plukovníka, 1. listopadu téhož roku odešel do výslužby.[4]
Panství Hřebeny a Josefov[editovat | editovat zdroj]
Viktor se 9. září 1882[4] na Hřebenech oženil s Marií Henn von Henneberg-Spiegel,[10][11] dědičkou velkostatku a zámku Hřebeny v západních Čechách.[12] Panství Hřebeny (zahrnovalo mimo jiného Hrzín, Krajkovou, Lesnou, Lomničku a Nový Dvůr) a Josefov se tak dostalo do vlastnictví rodu Kopalů. Měli spolu dceru Františku, která byla poslední šlechtickou majitelkou panství.[13]
Hasičský sbor v Hrádku u Sušice[editovat | editovat zdroj]
V září roku 1889 byl v Hrádku ustaven Řád hasební, v říjnu 1890 byl zřízen hasičský sbor. Jedním z 6 zakládajících členů byl Viktor Kopal.[14]
Panství Kostelní Bříza[editovat | editovat zdroj]
Panství Kostelní Bříza bylo přes jeho matku, manželku a sestru Arnoštku provázáno s rodem Kopalů. Viktor Kopal byl v roce 1892 pohřben na místním hřbitově.[15]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád železné koruny – III. třída s válečnými dekoracemi, udělen 30. června 1859 za mimořádně statečný výkon v bitvě u Palestra
Řád rumunské hvězdy – III. třída s meči, udělen 3. října 1879[16]
Řád Karla III. – IV. třída, udělen 3. října 1883[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Theresia von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Anekdota z Kostelní Břízy – Muzeum Novojičínska. www.muzeumnj.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-08.
- ↑ a b Oberst Karl von Kopal. www.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d SVOBODA, Johann. Die Theresianische Militär-akademie zu Wiener-Neustadt und ihre Zöglinge. Wien: Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, 1894. Dostupné online. S. 277. (německy)
- ↑ Das Kopalgrab in Sankt Pölten. www.kopaljaeger.at [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Heraldisch-genealogische Zeitschrift: Organ d. Heraldisch-genealogischen Vereins "Adler" in Wien, Band 1. [s.l.]: Braumüller, 1871. Dostupné online. S. 51. (německy)
- ↑ Das Kopaldenkmal in Znaim. kopaljaeger.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ SMOLA, Daniel. Sarkofág skrýval přes sto padesát let starý pergamen. Znojemský deník. 2009-05-02. Dostupné online [cit. 2021-02-20].
- ↑ Hodnosti rakouské armády za koaličních válek. www.primaplana.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Kopal, Marie von, svobodná paní, 1860–1913. provenio.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-04.
- ↑ Rodinný archiv Kopalů, Hřebeny (dodatek 1) 1873–1888. www.inventare.cz [online]. Státní oblastní archiv v Plzni – 5. oddělení. Dostupné online.
- ↑ Historie | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-05-30]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠOVÁ, Marie. Prameny hospodářské provenience z fondů Rodinný archiv Auerspergů, Hřebeny a Ústřední správa Auerspergů, Hřebeny a možnosti jejich využití pro dějiny žen [online]. Ročenka Státního oblastního archivu v Plzni 2008. S. 85–92. Dostupné online.
- ↑ ČECHOVÁ, Martina. Česko-německý dialog v životě a díle vlastence, kněze a vychovatele Františka Pravdy [online]. České Budějovice: JU v Č. Budějovicích, Pedagogická fakulta, Historický ústav, 2012. Dostupné online.
- ↑ Náhrobní kámen c. a k. plukovníka Viktora svobodného pána z Kopalů (1836–1892). kostelnibriza.cz [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ ÖSTERREICH ARMEE. Kaiserlich-königliches Armee-Verordnungsblatt: Band 29. Wien: Kaiserlich-Königliche Hof- und Staatsdruckerei, 1880. Dostupné online. S. 464. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOTĚŠOVEC, Václav: Za císaře pána… aneb o rodu Kopalů z Hartenberka, Sokolovský deník, roč. 1, čís. 183, 1.12.1994, s. 10.
- MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Hřebeny. České památky 14, 2003, č. 2, s. 8–9.
- STRACK, Josef: Das Kopal-Denkmal in Znaim und das k.k. 10. Feld-Jäger-Bataillon von der Errichtung bis zur fünfzigjährigen Jubelfeier, kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien, 1864.
- ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9, s. 389.