Hrzín (Nový Kostel)
| Hrzín | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Nový Kostel |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°12′8″ s. š., 12°25′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 57 (2021)[1] |
| Katastrální území | Hrzín u Nového Kostela (4,91 km²) |
| PSČ | 351 36 |
| Počet domů | 12 (2011)[2] |
  Hrzín | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 107689 |
| Kód k. ú. | 707686 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrzín (dříve Hörsin či Höschin)[3] je osada, která leží zhruba 5,5 kilometru jižně od Lubů. Spadá pod obec Nový Kostel. Je rozložena v malém údolí, kterým protéká potok Plesná. V roce 2011 zde trvale žilo 51 obyvatel.[4]
Původ názvu[editovat | editovat zdroj]
Její původní německý název je Hörsin. Název Hrzín podle dr. Antonína Profouse vznikl z německého výrazu Harigis, který pak byl Čechy zkrácen. Harigis bylo osobní jméno, které např. používal langobardský kníže v 8. století. Tento výraz se skládá ze slov „hari“ ve významu „vojsko“ a výrazu „gis“ (prostý tvar slova „gisel“), což znamená rukojmí.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hrzín patří k velmi starým chebským sídlištím. Patřil původně klášteru ve Waldsassenu a první zmínka o něm nese datum 1185 (některé zdroje však uvádějí až rok 1257[5]). Klášter však nebyl jejím držitelem dlouho, ve 13. století již byla majetkem Markvarta z Vokova. Roku 1257 byla však z jeho strany „ves zvaná Hrzín“ darována zpět do majetku kláštera. V jeho vlastnictví pak byla ves až do počátku 14. století. Pak Hrzín patřil v rychlém sledu velkému množství majitelů. Od přelomu 15. a 16. století se stal součástí majetkového komplexu Lesná-Valdov, který od čtyřicátých let 16. století drželi Multzové z Valdova. Jeho součástí pak zůstal až do 20. století.
V 17. a 18. století došlo k rozdělení Lesné-Valdova na čtyři díly. Hrzín patřil k prvnímu a čtvrtému dílu tohoto majetku. Tato část se nazývala Přední Valdov a kromě Hrzína do ní patřily vesnice Lomnička, Výspa (zanikla), Smrčina a Smrčí (zanikla). Hrzín pak byl po prodání Auerspergům v roce 1834 spojen s Lesnou a Lomničkou v tzv. panství Hartenberk (dnes Hřebeny). Roku 1850 se tato obec osamostatnila. Měla vlastní obecní úřad a od roku 1828 vlastní školu.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 290 obyvatel, všichni německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 284 obyvatel, k evangelické šest.[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 341 | 317 | 313 | 328 | 286 | 290 | 294 | 86 | 104 | 99 | 88 | 55 | 60 | 51 |
| Počet domů | 44 | 49 | 49 | 45 | 44 | 44 | 46 | 28 | . | 15 | 10 | 11 | 11 | 12 |
Bývalý zámek[editovat | editovat zdroj]
V Hrzíně stával zámek Multzů z Valdova. Nahradil ke konci 18. století již nevyhovující sídelní zámek Multzů v Lomničce. Tento zámek se pak stal centrem statku Přední Valdov. Roku 1834 ho však spolu se statkem zvaným Zadní Valdov koupil Josef Jáchym Auersperg. V majetku Auerspergů zůstal zámek až do roku 1901, kdy ho po nich zdědili Kopalové.[8] Během pozemkové reformy bylo hrzínské zboží jako tzv. zbytkový velkostatek koupeno G. Andersem. Po roce 1945 byl zámek využíván především jako účelová budova státního statku. Vinou špatné základní údržby se dostala budova do tak špatného stavu, že byla roku 1973 beze zbytku zbořena. Před jejím zbořením nebyl proveden architektonický průzkum a tak byla navždy ztracena možnost poznání jejího stavebního vývoje.
Zámek ležel v poplužním dvoře, ležícím při řece Plesné v severozápadní části vsi. Byl založen v místě poplužního dvoru, který byl původně čtyřkřídlý. Ten byl však koncem 18. století přestavěn. Došlo ke zboření severovýchodního křídla a tak došlo k otevření dvoru směrem k potoku. Severní část jihovýchodního křídla pak byla přestavěna na zámeckou budovu. K tomu došlo v letech 1800–1806. Jednalo se o velké patrové obdélné stavení s půdním polopatrem, kryté mansardovou střechou.
Zachoval se sice popis vnějšího vzhledu zámku, ale o jeho vnitřním členění se toho moc neví. Podle popisu bylo přízemí zastropeno valenými klenbami do pasů. V patře se pak nacházela necková klenba se štukaturou. Vnější vzhled je znám již jen z fotografií. Vstupní průčelí otočené do dvora bylo členěno devíti svislými okenními osami, z nichž tři střední vytvářely plochý rizalit završený štítem ve tvaru trojúhelníku. V rizalitu byly dva vstupy do přízemí, nad nimiž byl v klenácích vytesán letopočet dostavby zámku, rok 1806. Fasády byly členěny dvěma římsami – mezipatrovou a korunní. Dále byly zdobeny pilastry s lizénami a nárožní bosáží. Okna byla zvýrazněna prolamovanými nadokenními římsami, dveřní otvory měly profilovaná ostění.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 2006 v obci žilo pouze 59 obyvatel.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Hobzí. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Díl jedenáctý. S. 425.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 267.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 342.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Hörsin. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 259.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 11.
- ↑ BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dr. Antonín Profous (1954), Místní jména v Čechách – jejich vznik, původní význam a změny – Nakladatelství Československé akademie věd, Praha,
- PhDr. Emanuel Poche, DrSc. a kolektiv (1977), Umělecké památky Čech A/J – nakladatelství Academia, Praha
- Jiří Úlovec (1998), Hrady, zámky a tvrze na Chebsku – Chebské muzem, Cheb, ISBN 80-85010-11-9
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrzín na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hörsin v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
