Večerní univerzita marxismu-leninismu

Večerní univerzita marxismu-leninismu^[1] (zažitá zkratka VUML) byla forma vzdělávání určená především členům Komunistické strany Československa. Na okresní úrovni to bylo nejvyšší dosažitelné stranické vzdělání.^[zdroj?] Šlo o studium externí – při zaměstnání, trvalo tři roky a bylo zakončeno zkouškou.

Cíl

Rozvíjející se poznání marxismu-leninismu mělo upevňovat třídní vědomí posluchačů, vychovávat k samostatnému politickému myšlení, schopnosti správně se orientovat, k tvořivému uplatňování získaných znalostí ve vlastní politické práci a pobízet k aktivitě při uskutečňování politiky Komunistické strany Československa.

Získané teoretické a praktické znalosti po tříletém studiu měly v absolventovi upevnit komunistické přesvědčení a přimět ho k aktivnímu životnímu postoji.

Rámcový obsah vzdělávání

marxisticko-leninská filozofie,
politická ekonomie,
vědecký komunismus,
dějiny Komunistické strany Československa,
zkušenosti a politika Komunistické strany Sovětského svazu,
teorie a praxe výstavby strany.

Posluchači skládali předmětové zkoušky a na závěr získali vysvědčení.

Komunistická strana Československa uplatňovala do roku 1989 svou vedoucí úlohu v tehdejší společnosti i různými formami mimoškolního politického, tzv. „stranického vzdělávání pracujících“.

Výuka

VUML

Byla nejvyšší formou vzdělávání pracujících v civilním sektoru, organizovanou a řízenou profesionálním aparátem OV KSČ (Okresní výbor KSČ). Tato forma byla určena pro proškolení vedoucích kádrů (tehdejšího managementu) nejen v průmyslu, ale v celé infrastruktuře společnosti – školství, zdravotnictví, zemědělství, obchodě, dopravě, bezpečnosti atd. a to nejen členů KSČ.

„Kádrová politika KSČ“ – kontrola řídících a vedoucích pozic (tzv. nomenklatura) se opírala především o členy své strany. Ovšem se stoupající technologickou úrovní převážně v průmyslu a zvyšujícím požadavkům na odbornou úroveň vedoucích kádru nutně středního a vysokoškolského vzdělání, se obzvláště v 80. letech vhodných členů KSČ, schopných odborně zastávat vedoucí místa, logicky nedostávalo. Proto byli do programu studia VUML zařazováni i zaměstnanci nečlenové KSČ, kteří již vedoucí místa zastávali a nebo se s nimi výhledově na některé tzv. nomenklaturní místo počítalo.

Do studia VUML byli zařazováni i absolventi vysokých škol přesto, že v rámci vysokoškolského studia už absolvovali povinné studium, zakončené zkouškou na konci každého ročníku ze čtyř předmětů:

v 1. ročníku – dějiny mezinárodního dělnického hnutí (DMDH)
ve 2. ročníku – politická ekonomie (PE).
ve 3 ročníku – marxisticko-leninská filozofie (MLF)
ve 4. ročníku – vědecký komunismus (VK)

Další ročníky na VŠ již studium jiných předmětů z marxismu-leninismu (ML) neobsahovaly.

Povinná zkouška z ML byla i součástí 1. atestace lékařů. Bez ní žádný lékař 1. atestaci nemohl získat. I přesto se na vedoucí kádry – vysokoškoláky kompletní tříleté studium ve VUML vztahovalo. Studium totiž vedle čtyř výše uvedených zahrnovalo další dva předměty:

zkušenosti a politika Komunistické strany Sovětského svazu
teorie a praxe výstavby strany

Předměty, na kterých právě kádrová politika KSČ stavěla a o které své tehdejší vysokoškolsky vzdělané kádry v žádném případě nechtěla připravit.

Po absolvování VUML pak již zaměstnanec žádnou jinou formu studia neabsolvoval. Zpravidla však byl vedle své odborné profese zařazen jako instruktor nižší formy stranicko-politického vzdělávání u svého zaměstnavatele. Touto formou byly různé stupně politického vzdělávání pracujících v rámci ZO KSČ (základní organizace Komunistické strany …), ZO ROH (základní organizace Revolučního odborového hnutí) a ZO SSM (základní organizace Socialistického svazu mládeže).

Politické a stranické vzdělávání v ČSLA

V případě armády byla KSČ nekompromisní. „Stranicko-politická práce“ se týkala povinně všech příslušníků armády a to jak všech vojáků základní prezenční služby (ZS), tak všech vojáků z povolání (VzP) po celou dobu jejich služby v armádě. Systém politické práce a stranického vzdělávání byl zakotven v předpisu „Všeob-SM-15“ (o stranicko-politické práci v ČSLA). Každé porušení jakéhokoliv předpisu v ČSLA bylo považováno za porušení zákona a podle závažnosti posuzováno velením útvarů, případně prokurátorem a vojenským soudem.

Stranicko-politická práce u útvarů byla organizována, řízena a vyhodnocována profesionálními pracovníky na politické skupině útvaru. Tuto skupinu tvořili podle velikosti útvaru:

zástupce velitele pro věci politické ZVP
propagandista
předseda základní organizace KSČ
předseda základní organizace SSM (Socialistického svazu mládeže)

PŠM – „politické školení mužstva“ bylo pravidelné týdenní školení vojáků ZS podle osnov školení a aktuální situace ve společnosti. Školení probíhalo po celou dobu dvouleté služby vojáků. Školení vedli zpravidla velitelé čet. Každý rok byla úroveň a znalosti vojáku prověřována tzv. „útvarovými prověrkami bojové připravenosti“.

MLP DPaA – „marxisticko-leninská příprava důstojníků, praporčíků a absolventů VKVŠ“ (vojáků z povolání a absolventů vojenských kateder vysokých škol během jejich jednoroční prezenční služby). Školení vedli vyšší důstojníci útvarů, velitelé, odborní náčelníci a jejich zástupci, zařazení do systému politického vzdělávání jako instruktoři. Platila zásada „…každý voják se vzdělává, nebo vzdělává jiného…“ Školení probíhalo podle osnov. Hlavním předmětem byl „Marxismus-leninismus o válce a míru“ Obsahem tohoto předmětu byly vzájemné vztahy mezi kategoriemi spravedlivá a nespravedlivá válka, válka útočná a obranná v rámci tehdejší ideologie KSČ a politické doktríny Varšavské smlouvy. Úroveň znalostí byla opět prověřována pravidelnými ročními „prověrkami bojové připravenosti útvarů“.

Školení bylo opět povinné i pro vysokoškolsky vzdělané důstojníky. Ti se pravidelného školení z MLP účastnili po dobu celého svého služebního úvazku, někteří i několik desetiletí se stejnými, dokola se opakujícími osnovami a prověrkami z jednoho jediného předmětu.

Odkazy

Reference

↑ Lidovým označením též bylo Vysoké učení marxismu-leninismu.

Literatura

Univerzita Karlova, Ústav marxismu-leninismu: seznam přednášek. Praha: Ústav marxismu-leninismu UK, 1969?-1989. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/cuni/uuid/uuid:403ad774-c4b4-4d58-9450-b6acbd33c881, 19. listopadu 2024.
USTOHAL, M. (ředitel třebíčské VUML) In Zpravodaj města Třebíče, 9/1986, str. 3.

Související články

Externí odkazy

Článek o VUML na Neviditelném psovi (Jiří Hrdlička)
Vysvědčení o absolvování VUML (1981–1984)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Lidovým označením též bylo Vysoké učení marxismu-leninismu.

[1]

Komunistická strana Československa

Stranické orgány	ÚV KSČ Generální tajemník ÚV KSČ Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Rudé právo Pravda Komunistický svaz mládeže Československa Československý svaz mládeže Socialistický svaz mládeže Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ

Ozbrojené organizace	Dělnická stráž Lidové milice Veřejná bezpečnost Státní bezpečnost Pohraniční stráž

Předsedové KSČ	Bohumír Šmeral Alois Muna Josef Haken Bohumil Jílek Klement Gottwald Antonín Novotný Alexander Dubček Gustáv Husák Miloš Jakeš Karel Urbánek Ladislav Adamec

Dějiny	Prosincová generální stávka 1920 Karlínští kluci Manifest sedmi Antifašistický odboj Volby 1946 Únor 1948 Pražské jaro Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa Normalizace Sametová revoluce

Sjezdy KSČ	Ustavující Slučovací I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. XIII. Vysočanský XIV. XV. XVI. XVII. Mimořádný sjezd KSČ 1989 XVIII. sjezd KSČS

Související články	Komunistický režim v Československu Kádrová politika KSČ Večerní univerzita marxismu-leninismu Seznam československých stranických a politických škol KSČM Komunistická strana Československa (1995) Komunistická strana Slovenska Zákon o protiprávnosti komunistického režimu