Velký Vápenný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velký Vápenný
Lipka a za ní Velký Vápenný z Dubu
Lipka a za ní Velký Vápenný z Dubu

Vrchol 790 m n. m.
Prominence 210 m ↓ Křižanské sedlo[1]
Izolace 7,0 km → Černá hora
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří Ještědsko-kozákovský hřbet / Ještědský hřbet / Kryštofovy hřbety / Vápenný hřbet / Havranský hřbet[2]
Souřadnice 50°47′18″ s. š., 14°53′53″ v. d.
Velký Vápenný
Fire.svg
Velký Vápenný
Typ ultrakopec
Hornina metamorfity, sedimenty
Povodí Ploučnice, Lužická Nisa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Velký Vápenný

Pohled z Velkého Vápenného směrem na Jítravu
Datum vyhlášení 20. března 1973
Vyhlásil Ministerstvo kultury ČSR
Kód ÚSOP 557
Lokalita Bílý Kostel nad Nisou, Rynoltice (k. ú. Jítrava)
Výška 560 – 770 m n. m.
Výměra 24,5 ha
Seznam CHÚ v okrese Liberec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Velký Vápenný či jen Vápenný (německy Groser Kalkberg) je hora (790 m n. m.) v Ještědsko-kozákovském hřbetu, asi 2 km východně od vsi Jítrava v okrese Liberec, na hranici katastrálních území Jítrava (obec Rynoltice) a Bílý Kostel nad Nisou, nižší část jižního svahu patří k obci Zdislava. Hřeben západně od vrcholu směrem k Jítravskému vrchu je chráněn jako přírodní rezervace Velký Vápenný ev. č. 557.Chráněné území spravuje Krajský úřad Libereckého kraje.[3]

Popis hory[editovat | editovat zdroj]

Je to rozsáhlý strukturně denudační dílčí hřbet směru SZJV, v místech maximálního tektonického vyklenutí jihozápadního hrásťového hřbetu geomorfologického okrsku. Hora s relativní výškou příkrých svahů přes 250 m je budována devonskými až spodnokarbonskými fylitickými břidlicemi, drobami, zelenými břidlicemi a metadiabasy, s vložkou krystalického vápence, na svazích jsou izolované skalky a deskovité sutě. Hora je převážně zalesněna listnatými porosty, částečně smrčinami, jsou zde zachovalé komplexy bučin a suťových lesů s javorem, jasanem, jilmem, místy je dub letní. Při západním úpatí jsou louky a pole. Ve vápencové vložce na západním svahu je opuštěný kamenolom s vchodem do Západní jeskyně (nálezy vymřelých lilijic). Jsou zde četné pevnůstky prvorepublikového opevnění.[4]

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Rezervace zahrnuje hřeben mezi vrcholy Vápenného a Jítravského vrchu; pás dlouhý asi 1,2 km o šířce zhruba jedno až dvě sta metrů začíná asi 250 metrů západně od vrcholu Vápenného na severní straně hřebene a končí asi 150 metrů jižně od vrcholu Jítravského vrchu na jihozápadní straně hřebene. Přírodní rezervace má celkovou rozlohu 24,5 ha a nachází se na katastrálním území obcí Bílý Kostel nad Nisou a Jítrava.

Důvodem vyhlášení rezervace je ochrana přirozených společenstev bučin, zejména suťové bukové javořiny, květnatých bučin na vápenci a bikových bučin s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin, ochrana krasových fenoménů devonské vápencové čočky (podzemních prostor, závrtů, ponorného toku a vyvěračky), ochrana zimoviště ohrožených druhů netopýrů a vrápenců v Západní jeskyni[5] a ochrana prostoru lomu (bezlesí č. 22 v porostu 124B) jako význačné paleontologické lokality pro období středního devonu.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Na západních svazích Velkého Vápenného, při jižním okraji přírodní rezervace, pramení Panenský potok, který svůj tok končí v Mimoni, kde se vlévá do Ploučnice.[6]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Přes Velký Vápenný a podél i napříč rezervací vede červeně značená hřebenová turistická trasa od Jítravy, která pokračuje směrem na Ještěd. V sedle mezi Velkým Vápenným a Jítravským vrchem ji napříč středem rezervace křižuje žlutě značená trasa od hradní zříceniny Roimund, která pokračuje jako zkratka červené hřebenovky téměř po vrstevnici jihozápadním úbočím Vápenného.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha : Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.  
  3. PR Velký Vápenný na seznamu zvláště chráněných území AOPK ČR
  4. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno : AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.  
  5. Západní jeskyně na seznamu evropsky významných lokalit (Sdělení MŽP ČR ve Sbírce zákonů č.81 z 5. 3. 2008)
  6. Mapa Lužické hory č.14. Praha : Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3.  
  7. Mapy.cz [online]. Seznam.cz, [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]