Přeskočit na obsah

Tři Marie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obraz Tři Marie u hrobu, Mikołaj Haberschrack, 15. století
Svatá Anna a její dcery, Tři Marie, Jean Fouquet

Tři Marie (psáno také Marie) jsou ženy zmiňované ve vyprávění kanonických evangelií o Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání.[1][2] Marie bylo nejběžnější jméno židovských žen té doby.

Evangelia zmiňují několik žen jménem Marie. V různých obdobích křesťanských dějin byly některé z těchto žen ztotožňovány.[3]

Další ženou, která se objevuje ve vyprávěních o ukřižování a vzkříšení, je Salome, která je v některých tradicích označována jako Marie Salome a označována za jednu z Marií. Dalšími ženami zmiňovanými ve vyprávěních jsou Johana a matka synů Zebedeových.

Různé skupiny tří žen byly označovány jako Tři Marie:

  • Tři Marie přítomné při Ježíšově ukřižování;
  • Tři Marie u Ježíšova hrobu o Velikonoční neděli;
  • Tři dcery svaté Anny, všechny se jmenovaly Marie.

Tři Marie při ukřižování

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Ženy při ukřižování
Ženy u Ježíšova ukřižování, autor Hans Memling

Přítomnost skupiny Ježíšových učednic u Ježíšova ukřižování se objevuje ve všech čtyřech evangeliích Nového zákona. Rozdíly v paralelních líčeních vedly k různým výkladům toho, kolik a které ženy byly přítomny. V některých tradicích, jejichž příkladem je irská píseň Caoineadh na dTrí Muire,[4] jsou to tři Marie, o nichž se Janovo evangelium zmiňuje jako o přítomných při Ježíšově ukřižování:[5]

Tyto tři ženy jsou velmi často zobrazovány v umění, například na El Grecově obraze Zbavení Krista šatů.

Jiná evangelia než Janovo se nezmiňují o přítomnosti Ježíšovy matky ani Marie Kleofášovy. Místo toho uvádějí jména Marie Jakubovy (Marek a Matouš), Salome (Marek) a matky synů Zebedeových (Matouš).

To vedlo některé k výkladu, že Marie Jakubova (matka Jakuba Menšího) je Marie Kleofášova a také „Marie, sestra jeho matky“, a že (Marie) Salome je matkou synů Zebedeových.

Tři Marie u hrobu

[editovat | editovat zdroj]
Ikona Tří Marií v klášteře Nea Moni na ostrově Chios (1100 n. l.)

Toto jméno se používá pro skupinu tří žen, které přišly k Ježíšovu hrobu. V pravoslaví patří mezi myrofory, což je skupina, která tradičně zahrnuje mnohem větší počet lidí. Všechna čtyři evangelia se zmiňují o ženách, které šly k Ježíšovu hrobu, ale pouze Marek – Mk 16, 1 (Kral, ČEP) uvádí tři, které podle této tradice nesou jméno Marie:

  • Marie Magdaléna
  • Marie Kleofášova
  • Marie Salome

Ostatní evangelia uvádějí různé údaje o počtu a totožnosti žen, které navštívily hrob:

  • Jan 20, 1 (Kral, ČEP) zmiňuje pouze Marii Magdalénu, ale uvádí ji v množném čísle a v Jan 20, 2 (Kral, ČEP) říká: „Nevíme, kam ho položili“.
  • Mt 28, 1 (Kral, ČEP) říká, že Marie Magdaléna a „ta druhá Marie“ se šly podívat na hrob.
  • Lk 24, 10 (Kral, ČEP) mluví o Máří Magdaléně, Johaně a Marii Jákobově a dodává „ostatní ženy“, když předtím uvedl – Lk 23, 55 (Kral, ČEP), že při Ježíšově pohřbu „ženy, které s ním přišly z Galileje, ... viděly hrob a jak bylo jeho tělo uloženo“.

Římské martyrologium připomíná Marii Magdalénu 22. července. Dne 24. dubna připomíná „Marii Kleofášovu a Salome, které spolu s Marií Magdalskou přišly velmi časně ráno o Velikonocích ke hrobu Páně, aby pomazaly jeho tělo, a jako první uslyšely zprávu o jeho zmrtvýchvstání.“[6]

Ženy u hrobu v umění

[editovat | editovat zdroj]
Lorenzo Monaco, Tři Marie u hrobu (rukopisná iluminace antifonáře z roku 1396)[7]

Pravděpodobně nejstarším známým vyobrazením tří žen, které navštívily Ježíšův hrob, je poměrně velká freska v kostele Dura Európos ve starověkém městě Dura Európos na Eufratu. Freska byla namalována ještě před dobytím a opuštěním města v roce 256 n. l., ale právě od 5. století se pravidelně objevují vyobrazení dvou nebo tří žen, které se blíží k hrobu střeženému andělem, a stávají se standardním zobrazením Zmrtvýchvstání.[8] Jejich používání pokračuje i po roce 1100, kdy se na vyobrazeních Ježíšova Zmrtvýchvstání v křesťanském umění začal objevovat sám vzkříšený Kristus. Příkladem je Melisendin žaltář a Tři Marie u hrobu Petera von Cornelius. Na východních ikonách se nadále zobrazují buď nositelky myrhy, nebo sestup Krista do pekla.[9]

Velikonoční hymnus „O filii et filiae“ z 15. století se vztahuje na tři ženy, které šly o velikonočním ránu ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo. Původní latinská verze hymnu označuje tyto ženy jako Marii Magdalénu (Maria Magdalene) a Marii Josefovu (et Iacobi).

Legenda ve Francii

[editovat | editovat zdroj]

Podle středověkého legendárního vyprávění byly Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Marie Salome,[10] Markovy Tři Marie u hrobu nebo Marie Magdaléna, Marie Kleofášova a Marie Salome,[11] se svatou Sárou, služebnou jedné z nich, součástí skupiny, která po cestě ze Svaté země přistála u Saintes-Maries-de-la-Mer v Provence. Do této skupiny někdy patří i Lazar, který se stal biskupem v Aix-en-Provence, Marie z Betánie, jeho sestra, a Josef z Arimatie. Usadili se v Saintes-Maries-de-la-Mer, kde jsou jejich ostatky středem zájmu pouti do Saintes-Maries-de-la-Mer. Svátek Tří Marií se slavil především ve Francii a Itálii a karmelitánský řád jej přijal do své liturgie v roce 1342.[12]

V kostele v Saintes Maries de la Mer jsou údajně uloženy jejich ostatky.

Procesní sochy na Velký pátek

[editovat | editovat zdroj]
Svatá Marie Jakubova (Velkopáteční procesí v roce 2024, Filipíny)

V různých katolických zemích, zejména ve Španělském království, na Filipínách a v zemích Latinské Ameriky, se při velkopátečních procesích nesou obrazy tří Marií (španělsky Tres Marías), které jsou spojeny s hrobem a označují se slovem Penitencia (španělsky) nebo Panatà (filipínsky úkon vykonaný jako splnění slibu).[13][14] Nesou atributy nebo ikonické doplňky, které jsou většinou vyjmenovány takto:

  • Marie Kleofášová (někdy se střídá s Marií Jakubovou) – drží koště[15]
  • Marie Salome – drží kadidelnici nebo kadidlo[16]
  • Marie Magdaléna – drží alabastrový kalich nebo nádobu.[17]

Panna Maria do této skupiny nepatří, protože její titul Mater Dolorosa je vyhrazen jedinečnému privilegiu v procesí.

Běžná zbožná praxe někdy střídá Marii Salome s Jakubem, a to kvůli rozšířenému přesvědčení, že Salome, v této době starší osoba, by neměla energii dojít ke Kristovu hrobu ráno v den vzkříšení, ačkoli byla přítomna ukřižování.

Tři dcery svaté Anny

[editovat | editovat zdroj]
Obraz Wolfa Trauta Svaté příbuzenstvo (1514): Anna se svými třemi dcerami, manželem a jejich vnoučaty

Podle legendy, kterou v polovině 9. století předložil Haimo z Auxerre,[18] ale kterou Tridentský koncil odmítl,[19] měla svatá Anna s různými manžely tři dcery, které všechny nesly jméno Marie a které jsou označovány jako Tři Marie:

Žádná z těchto tří Marií není podle hypotézy Marií Magdalénou.[20]

Toto vyprávění bylo zahrnuto do Zlaté legendy Jacoba de Voragine, sepsané kolem roku 1260.[21]

O tom napsal Jean de Venette kolem roku 1357 dlouhou veršovanou báseň ve francouzštině. Báseň se dochovala v rukopise z poloviny 15. století na pergamenu, který obsahuje 232 stran psaných ve sloupcích. Nadpisy jsou vyvedeny červeně a iluminovány zlatě. Zdobí ji sedm miniatur v monochromní šedé barvě.[22][23]

Po několik staletí byla v náboženském umění v Německu a v Nizozemsku často zobrazována svatá Anna se svými manžely, dcerami, zetěmi a vnuky jako skupina známá jako svaté příbuzenstvo.

Další interpretace

[editovat | editovat zdroj]

Kniha The Three Marys (Tři Marie) od Alexandra Moodyho Stuarta, poprvé vydaná v roce 1862 a znovu vydaná společností Banner of Truth Trust, Edinburgh, 1984, je studií o Marii z Magdaly, Marii z Betánie a Marii z Nazareta.

Ve španělsky mluvících zemích se asterismus Orionova pásu nazývá Las Tres Marías (Tři Marie). V jiných západních zemích se mu někdy říká „Tři králové“, což je odkaz na Matoušovo evangelium, kde jsou mudrci zobrazováni jako králové a jako tři, kteří nesou dary pro malého Ježíše.[24]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Three Marys na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BAUCKHAM, Richard. The Testimony of the Beloved Disciple. [s.l.]: Baker Academic, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-80103485-5. S. 175. (anglicky) 
  2. ↑ EHRMAN, Bart D. Peter, Paul, and Mary Magdalene. [s.l.]: Osford University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-19974113-7. S. 188. (anglicky) 
  3. ↑ Catholic Bible Dictionary. Příprava vydání Scott Hahn. [s.l.]: Random House, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-38553008-8. S. 583–584. (anglicky) 
  4. ↑ Caoineadh na dTrí Muire (Nářek tří Marií) [online]. oup.com [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Jan 19, 25 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Martyrologium Romanum. [s.l.]: Vatican Press, 2001. ISBN 978-88-209-7210-3. 
  7. ↑ LORENZO Monaco; Italian painter, Florentine school (b. ca. 1370, Siena (?), d. ca. 1425, Firenze) [online]. Web Gallery of Art [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ JENSEN, Robin Margaret. Understanding Early Christian Art. Routledge: [s.n.], 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-41520454-5. S. 162. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. ↑ LOSSKY, Vladimir. The Meaning of Icons. [s.l.]: [s.n.], 1982. ISBN 978-0-913836-99-6. S. 185. (anglicky) 
  10. ↑ HENNIG, Kaye D. King Arthur: Lord of the Grail. [s.l.]: DesignMagic Publishing LLC, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-98007580-9. S. 149. (anglicky) 
  11. ↑ PINCKNEY STETKEVYCH, Suzanne. Reorientations. [s.l.]: Indiana University Press, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-25335493-8. S. 97. (anglicky) 
  12. ↑ BOYCE, James John. The Medieval Carmelite Office Tradition. Acta Musicologica. 1990, roč. 62, čís. (2/3). International Musicological Society: 133. JSTOR 932630. DOI 10.2307/932630. (anglicky) 
  13. ↑ YANDLE, Jim. Panata by Ramos Parallels Those Final Days of Jesus [online]. Ocala Star Banner, 1980-04-06 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ PADAYHAG, Michelle Joy L.; SILVA, Victor Anthony V. Yolanda survivors fulfill 'panata' [online]. Cebu Daily News, 2014-01-20 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Santa Maria Jacobe [online]. 2012-04-06 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Santa Maria Salome – Banga, Aklan [online]. 2009-04-11 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ Sta. Maria Magdalena – Viernes Santo Procession 2011 [online]. 2011-07-06 [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  18. ↑ GEARY, Patrick J. Women at the Beginning. [s.l.]: Princeton University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 9780691124094. S. 72. (anglicky) 
  19. ↑ LANZI, Fernando; LANZI, Gioia. Saints and Their Symbols. [s.l.]: Liturgical Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9780814629703. S. 37. (anglicky) 
  20. ↑ ZUFFI, Stefano. Gospel Figures in Art. [s.l.]: Getty Publication, 2003. ISBN 9780892367276. S. 350. (anglicky) 
  21. ↑ The Children and Grandchildren of Saint Anne [online]. ug.edu, rev. 2012-10-08 [cit. 2024-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-08. (anglicky) 
  22. ↑ "Le manuscrit médiéval" ~ The Medieval Manuscript. [s.l.]: [s.n.], 2011-11. S. 1. (francouzsky) 
  23. ↑ The Chronicle of Jean de Venette. Příprava vydání Richard A. Newhall (ed.); překlad Jean Birdsall. N.Y.: Columbia University Press, 1953. Kapitola Introduction. (anglicky) 
  24. ↑ Mt 2, 1–11 (Kral, ČEP)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tři_Marie&oldid=24073462“