Typografie

Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá tiskovým písmem. Dělí se na mikrotypografii a makrotypografii. Mikrotypografie se zabývá uměleckou tvorbou písma. Makrotypografie se zabývá umístěním písma na stránku, proporcemi titulků, textů a ilustrací, v češtině se tradičně nazývá grafická úprava.

Dějiny typografie

Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají na přelomu středověku a novověku kolem poloviny 15. století. Nejčastěji se za vynálezce označuje Johannes Gutenberg, který v Mohuči v roce 1448 uvedl do provozu knihtisk z dřevěných matric. V tomto období experimentovali s tiskem také další umělci, například v Avignonu, Benátkách nebo v Toskánsku. Během velmi krátkého období nástupu novověku na konci 15. století a v prvních dvou desetiletích století šestnáctého došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. V českých zemích se etablovaly knihtiskárny velmi časně, nejprve roku 1468 tiskem Trojánské kroniky v Plzni a v dalším desetiletí v Praze.

Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old Style), která vydržela až do počátku 18. století.

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla čtyřikrát větší, než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím zásadního rozvoje typografie bylo baroko (anglicky Transitional, 1722–1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se v písmu větším kontrastem mezi širokými dříky písmen a úzkými liniemi a důsledným oddělováním titulků, odstavců a sloupců textu od marginálií s využitím grafických odrážek a ornamentálních dekorací. Po baroku následoval klasicismus (anglicky modern types, 1788–1820), který pod vlivem objemných tisků encyklopedií ještě zvýšil technický charakter písma a kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek (1820–1888), zapříčiněný překotným vývojem průmyslové výroby a novinové produkce.

Obnova estetické kvality typografie započala na přelomu 80. a 90. let 19. století v Anglii soukromými tisky bibliofilií a v celé Evropě byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu. Přelomovým obdobím bylo pro typografii nejprve zrušení ruční sazby a jejím nahrazení fototiskem.

Druhý a zásadní zlom v dějinách typografie nastal zavedením digitálního tisku koncem 20. století. Dosavadní typy krásného písma se zprvu drasticky redukovaly podle omezených možností výstupní techniky (tiskárny a monitory s nízkým rozlišením). S dalším technickým pokrokem se v posledních letech postupně vrací estetické normy typografie, ovšem nemají již masové měřítko tisku na papíře, nýbrž pronikají více do elektronických médií.

Proslulí světoví typografové

Nicolas Jenson (1420–1480) byl původem Francouz, tiskař v Benátkách. Edicí Ciceronových Epistolae ad Brutum (1470) obnovil antikvu do dnešní podoby.
Claude Garamond (1499–1561) byl francouzský typograf. Jeho písma byla od roku 1531 do roku 1680 vzorem.
William Caslon (1692–1766) byl anglický písmolijec. Svá písma vytvořil v 20. letech 18. století.
John Baskerville (1706–1775) byl tiskař v Birminghamu.
Pierre Didot
Giambattista Bodoni (1740–1813) byl italský typograf. Své slavné písmo vytvořil v roce 1790.
Frederic William Goudy (1865–1947) byl americký tiskař. Jeho nejslavnějším písmem je Goudy Old Style.
William Addison Dwiggins (1880–1956) byl žákem Goudyho. Vytvořil pro Linotype tato písma: Caledonia, Electra, Eldorado a Metro.
(Arthur) Eric (Rowton) Gill (1882–1940) byl anglický tiskař. Nejslavnější je jeho Gill Sans Serif (1927).
Stanley Morison (1889–1967) byl anglický tiskař Monotype Corporation. Autor písem Bembo, Bell a Times New Roman (1932).
Jan Tschichold (1902–1974)
Emil Ruder (1914–1970) byl švýcarský typograf.
Hermann Zapf je autor písem Palatino a Optima.
Matthew Carter (* 1937) je autorem písem Verdana, Georgia a Tahoma.
Vincent Connare je autor písem Trebuchet a Comic Sans.
Carol Twombly je známá především pro její fonty v rámci Adobe Originals

Významní čeští typografové

Zakladatelé v období humanismu

Jiří Melantrich z Aventina – zakladatel české humanistické typografie, vydavatel ilustrované české bible
Georgius Nigrinus, též Jiří Černý z Černého mostu
Daniel Adam z Veleslavína – vydavatel knih a prvních českých kalendářů

Národní obrozenci

Josef Mánes – autor iniciál a ilustrací k Rukopisu zelenohorskému a Rukopisu královédvorskému
Mikoláš Aleš
Adolf Kašpar

Česká moderna

František Kobliha
Vojtěch Preissig (1873–1944) se proslavil zejména písmem Preissigova antikva, z dalších realizací stojí za zmínku plakátové písmo použité na plakátové kampani za svobodu Československa a také písmo Butterick.
Josef Váchal – navrhl, vyřezal, vysázel a vytiskl písmo a ilustrace svých knih, nejvýznamnější je Šumava umírající a romantická.
Oldřich Menhart (1897–1962) je autorem řady písem, u nichž se projevuje jeho zájem o kaligrafii: Menhartova antikva, Menhartova romana, Figural, Victory, Manuscript, Česká unciála, Monument, Parlament, Standard, Triga aj.

Typografové 1. poloviny 20. století

Z nich se zejména profilovala generace zakladatelů tisků z období po vyhlášení samostatnosti Československa:

František Kysela (1881–1941) – je autorem mnoha grafických úprav knih a české antikvy, která se nedočkala realizace
Vratislav Hugo Brunner (1886–1928) – roku 1915 nakreslil českou antikvu, která nebyla nikdy odlita
Jaroslav Benda (1882–1970) – je autorem plakátového písma Romana, Italika a mnoha bibliofilských tisků
Slavoboj Tusar (1883–1950) – je autorem plakátového písma Tusar.
Karel Dyrynk – autor písma Malostranská kurzíva
František Muzika (1900–1974) je autorem řady písem, odvozených především z renesanční antikvy, sestavil objemnou dvoudílnou knihu Krásné písmo.
Cyril Bouda
Karel Svolinský – autor písma Máj z roku 1924
Josef Týfa (1913–2007) – nakreslil písma Týfova antikva (1959–60), Amos, Juvenis a Academia, podílel se na vzniku písma Kolektiv.
Gustav Möser (1913–2000?)

Typografové od roku 1950

Jiří Blažek (1923–2017) navrhl písma Cancellaresca Blanca (1960) a Old style Delineavit (1962)
Milan Hegar (1921–1987) je autorem řady knižních písem
Jiří Rathouský – vtiskl podobu písmu a grafice staveb pražského metra.
Oldřich Hlavsa – autor dvou svazků přehledu české typografie, vydaného ve spolupráci s Karlem Wickem, a to: Typographia 1, SNTL Praha 1976; Typographia 2, SNTL Praha 1981.
Jan Solpera (* 1939) navrhl písma Insignia (nově Solpera) a Areplos.
Clara Istlerová (* 1942) navrhla své písmo

Současní typografové

František Štorm (* 1966) je první český písmař digitální éry. Ve své písmolijně vydává transkripce písem českých i světových typografů a také vlastní abecedy, mj. Baskerville, Walbaum, Anselm, Serapion, Sebastian, Andulka, Teuton, Metron, Týfa atd.
Tomáš Brousil (* 1975) je typograf nové generace, autor písem Botanika, Dederon, Gloriola, Bistro Script aj. Mimo jiné je také autorem korporátních písem Novatica, Seznam Text, Seznam Script a mnoha dalších.
Radana Lencová (* 1975) – autorka písma Comenia Script.

Písmolijny

American Type Foundry (ATF)
Bitstream Inc.
Grafotechna n. p.^[1]
Hoefler & Frere-Jones
International Typeface Corporation (ITC)
Linotype Company – na Linotype měla patent z roku 1884.
Monotype Corporation – na Monotype měla patent z roku 1887.
Storm Type Foundry
Suitcase Type Foundry
Type Together
Typejockeys
URW++ Design & Development

Písmomalířství

Písmomalířství je řemeslo, které se zabývá malbou nápisů různým písmem na různé materiály. Písmomalíři jsou tedy řemeslníci, kteří velmi často ve své praxi realizují poznatky získané nejen z malířství a natěračství, ale také z oboru typografie. Písmomalířství je patrně na ústupu, neboť mnoho nápisů se v současnosti vytváří jiným způsobem (např. lepí se ve formě samolepicích prvků vytvářených počítačem apod.).

Odkazy

Reference

↑ Nebyl jeden n. p. jako druhý; Grafotechna uměla…, strategie.cz 7. 2. 2007

Související články

Literatura

BLAŽEK, Filip. Typokniha: Průvodce tvorbou tiskovin. Praha: UMPRUM, 2021. 258 s. ISBN 978-80-88308-12-6.
PECINA, Martin. Knihy a typografie. 3. vyd. Brno: Host, 2017. 350 s. ISBN 978-80-7577-040-0.
PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha: Příručka pro nakladatele. 4. vyd. Příbram: Pistorius, 2019. 280 s. ISBN 978-80-7579-059-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu typografie na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Písmo typografické v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Typografie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
www.typo.cz – rozsáhlý český portál věnovaný současnému typografickému oboru
www.typomil.com – písmo a typografie, kompozice, pravidla české sazby a typografie na webu
Typofilos – weblog věnovaný současné typografii
www.magtypo.cz – časopis o současné typografii, grafickém designu a vizuální komunikaci, vychází v češtině a angličtině
[1]^{[nedostupný zdroj]} – světové dění v typografii
UČJ Archivováno 13. 8. 2014 na Wayback Machine.
ČSN 01 6910
Oborová norma 88 2503 z roku 1974 Archivováno 14. 8. 2014 na Wayback Machine.

[1] Nebyl jeden n. p. jako druhý; Grafotechna uměla…, strategie.cz 7. 2. 2007

[1]