Tour de France 1994

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

81. ročník nejslavnějšího cyklistického závodu světa Tour de France se konal mezi 2. a 24. červencem 1994. Vítězem se stal počtvrté v řadě Španěl Miguel Indurain, následovaný druhým Piotrem Ugrumovem a třetím Marcem Pantanim.

Francie Tour de France 1994
Datum2. - 24. července
StartLille
CílPaříž
Počet etap21 + prolog
Celková délka3 978 km (2 472 mil)
Celkový čas vítěze103h 38' 38"
Konečné pořadí
Celkový vítězŠpanělsko Miguel Indurain (ESP)
DruhýLotyšsko Pjotr Ugrjumov (LAT)
TřetíItálie Marco Pantani (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěžeUzbekistán Džamolidin Abdužaparov (UZB)
Nejlepší vrchařFrancie Richard Virenque (FRA)
Nejlepší mladý jezdecItálie Marco Pantani (ITA)
Nejlepší týmFestina-Lotus
Nejaktivnější jezdecItálie Eros Poli (ITA)
← 1993
1995 →

Vítězem bodovací soutěže se potřetí v kariéře stal Uzbek Džamolidin Abdužaparov, vítězem vrchařské soutěže se stal Francouz Richard Virenque, a vítězem soutěže jezdců do 25 let se stal Marco Pantani, který se dříve v sezóně umístil druhý na Giru d’Italia.

Týmy[editovat | editovat zdroj]

Celkem 21 týmů bylo pozváno k účasti na Tour de France. Prvních 15 týmů bylo oznámeno v květnu, podle jejich postavení v žebříčku UCI. Ačkoliv organizátoři původně plánovali udělit pět divokých karet v červnu, po Giru d'Italia 1994, tak bylo nakonec rozhodnuto pozvat ještě jeden tým, a proto bylo uděleno šest divokých karet. Tým Jolly Componibili–Cage Poláka Zenona Jaskuły, který dokončil třetí na Tour de France 1993, nebyl vybrán. Každý tým poslal výběr devíti jezdců, takže na startu Tour de France stanulo 189 jezdců, z nichž 117 dokončilo závod.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

Kvalifikované týmy[editovat | editovat zdroj]

  • Banesto
  • Carrera Jeans–Tassoni
  • Castorama
  • GAN
  • GB–MG Maglificio
  • Gewiss–Ballan
  • Lampre–Panaria
  • Lotto
  • Mapei–CLAS
  • Mercatone Uno–Medeghini
  • Motorola
  • Novemail–Histor–Laser Computer
  • ONCE
  • Team Polti–Vaporetto
  • WordPerfect–Colnago–Decca

Pozvané týmy[editovat | editovat zdroj]

  • Chazal–MBK
  • Festina–Lotus
  • Kelme–Avianca–Gios
  • Team Telekom
  • TVM–Bison Kit
  • ZG Mobili

Trasa a etapy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 Tour de France začala krátkým, 7,2 km dlouhým prologem, který vedl francouzským městem Lille. Celkem bylo 6 horských etap s vysokými horami, zatímco zde byla pouze jedna kopcovitá etapa, jež obsahovala menší stoupání. 11 etap bylo převážně rovinatých. Oficiální trasa obsahovala 4 časovky, z čehož 3 byly individuální a jedna týmová.

Závod také obsahoval dvě etapy začínající nebo končící mimo území Francie. 4. etapa začala v anglickém přístavním městě Dover a skončila v Brightonu. Pátá etapa měla start i cíl v britském městě Portsmouth. Byla to teprve druhá návštěva Tour ve Velké Británii. Tyto 2 etapy byly zorganizovány na území Velké Británie proto, aby poukázaly na otevření Eurotunelu.

4 horské etapy obsahovaly vrcholové finiše: 11. na Hautacamu, 12. na Luz Ardidenu, 16. v Alpe d'Huez a 17. na Val Thorens. Devatenáctá etapa, individuální časovka, měla vrcholový finiš na Avoriaz. Nejvyšší bod závodu byl 2275 m na vrcholu stoupání Val Thorens během 17. etapy.

Etapy a vítězové[1][2][3][4]
Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz
P 2. července Lille 7,2 km (4,5 mi) Individuální časovka Spojené království Chris Boardman (GBR)
1 3. července Lille - Armentières 234,0 km (145,4 mi) Rovinatá etapa Uzbekistán Džamolidin Abdužaparov (UZB)
2 4. července Roubaix - Boulogne-sur-Mer 203,5 km (126,4 mi) Rovinatá etapa Nizozemsko Jean-Paul van Poppel (NED)
3 5. července Calais - Eurotunnel 66,5 km (41,3 mi) Týmová časovka GB-MG Maglificio
4 6. července Dover (Velká Británie) - Brighton (Velká Británie) 204,5 km (127,1 mi) Rovinatá etapa Španělsko Francisco Cabello (ESP)
5 7. července Portsmouth (Velká Británie) 187,0 km (116,2 mi) Rovinatá etapa Itálie Nicola Minali (ITA)
8. července Cherbourg - Rennes 270,5 km (168,1 mi) Rovinatá etapa Itálie Gianluca Bortolami (ITA)
7 9. července Rennes - Futuroscope 259,5 km (161,2 mi) Rovinatá etapa Slovensko Ján Svorada (SVK)
8 10. července Poitiers - Trélissac 218,5 km (135,8 mi) Rovinatá etapa Dánsko Bo Hamburger (DEN)
9 11. července Périgueux - Bergerac 64,0 km (39,8 mi) Individuální časovka Španělsko Miguel Indurain (ESP)
10 12. července Bergerac - Cahors 160,5 km (99,7 mi) Rovinatá etapa Francie Jacky Durand (FRA)
11 13. července Cahors - Hautacam 263,5 km (163,7 mi) Horská etapa Francie Luc Leblanc (FRA)
14. července Lurdy Den odpočinku
12 15. července Lurdy - Luz Ardiden 204,5 km (127,1 mi) Horská etapa Francie Richard Virenque (FRA)
13 16. července Bagnères-de-Bigorre - Albi 223,0 km (138,6 mi) Rovinatá etapa Dánsko Bjarne Riis (DEN)
14 17. července Castres - Montpellier 202,0 km (125,5 mi) Rovinatá etapa Dánsko Rolf Sørensen (DEN)
15 18. července Montpellier - Carpentras 231,0 km (143,5 mi) Horská etapa Itálie Eros Poli (ITA)
16 19. července Valréas to Alpe d'Huez 224,5 km (139,5 mi) Horská etapa Itálie Roberto Conti (ITA)
17 20 July Le Bourg-d'Oisans - Val Thorens 149,0 km (92,6 mi) Horská etapa Kolumbie Nelson Rodriguez (COL)
18 21. července Moûtiers - Cluses 174,5 km (108,4 mi) Horská etapa Lotyšsko Pjotr Ugrjumov (LAT)
19 22. července Cluses - Avoriaz 47,5 km (29,5 mi) Horská časovka Lotyšsko Pjotr Ugrjumov (LAT)
20 23. července Morzine - Lac Saint-Point 208,5 km (129,6 mi) Kopcovitá etapa Uzbekistán Džamolidin Abdužaparov (UZB)
21 24. července Disneyland Paříž - Paříž (Champs-Élysées) 175,0 km (108,7 mi) Rovinatá etapa Francie Eddy Seigneur (FRA)
Celková délka 3 978 km (2 472 mi)

Shrnutí závodu[editovat | editovat zdroj]

Ročník 1994 začal krátkým 7,2 km dlouhým prologem vedoucím městem Lille. Angličan Chris Boardman nastolil extrémní tempo na trati a vyhrál prolog o 15 sekund před druhým Miguelem Indurainem. Etapa číslo 1 byla poměrně rovinatá etapa, která skončila hromadným sprintem, jenž byl poznamenán velkou nehodou. Ve chvíli, kdy jezdci sprintovali k cílové čáře, se vyklonil policista, aby pořídil fotku. To donutilo Wilfrieda Nelissena, aby začal prudce brzdit a poté narazit do policisty. Zároveň poslal k zemi i Laurenta Jalaberta. Džamolidin Abdužaparov vyhrál tuto etapu, zatímco Jalabert a Nelissen byli donuceni odstoupit ze závodu kvůli zraněním, které utržili.

Ve žlutém trikotu se během prvních 8 etap vystřídalo hned několik jezdců, ale v deváté etapě, v individuální časovce, si Indurain absolutně zneškodnil celé startovní pole svým úžasným výkonem. Pouze 8 jezdců bylo schopno se dostat pod šest minut za Induraina, a z těchto jezdců pouze Tony Rominger byl schopen si udržet Induraina pod čtyři minuty. Mladý Lance Armstrong se překvapivě udržel v první desítce během 10. etapy, ale nikdo jiný než Rominger neměl šanci ohrozit Indurainovo vedení.

V etapách 11 a 12 se peloton dostal do Pyrenejí, kde si Indurain dále budoval svůj náskok na Romingera, jenž odstoupil ve 13. etapě. Během stoupání na Mont Ventoux a v Alpských etapách se začali Marco Pantani a Pjotr Ugrjumov prokousávat nahoru top desítkou, zatímco se Richard Virenque usadil na druhém místě, ale Indurainovo vedení bylo pojištěno náskokem na Virenqua větším než 7 minut.

Ugrjumov vyhrál 19. etapu, individuální časovku, zatímco Pantani dojel druhý. Oba jezdci si získali čas na Induraina, ale na konci dne už bylo příliš pozdě pro oba jezdce, vzhledem k tomu, že Indurainovo 4. vítězství v řadě na Tour de France bylo pojištěno vedením 5 minut 39 sekund před v tu chvíli druhým Ugrjumovem.

Průběžné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Průběžné pořadí po etapách[5][6]
Etapa Vítěz Celková klasifikace
A yellow jersey.
Bodovací soutěže
A green jersey
Vrchařská soutěž
A white jersey with red polka dots.
Mladý jezdec Soutěž týmů Bojovnost
Cena Klasifikace
P Chris Boardman Chris Boardman Chris Boardman neuděleno Eddy Seigneur GAN neuděleno
1 Džamolidin Abdužaparov Džamolidin Abdužaparov Jean-Paul van Poppel
2 Jean-Paul van Poppel Peter De Clercq Stephen Swart Stephen Swart
3 GB-MG Maglifico Johan Museeuw Lance Armstrong GB-MG Maglifico neuděleno
4 Francisco Cabello Flavio Vanzella Francisco Cabello Francisco Cabello
5 Nicola Minali Giancarlo Perini
6 Gianluca Bortolami Sean Yates Motorola
7 Ján Svorada Johan Museeuw Eros Poli Eros Poli
8 Bo Hamburger Luc Leblanc
9 Miguel Indurain Miguel Indurain Abraham Olano Mapei-CLAS neuděleno
10 Jacky Durand Castorama Gianluca Bortolami Jacky Durand
11 Luc Leblanc Mapei-CLAS Massimo Ghirotto
12 Richard Virenque Richard Virenque Richard Virenque Festina-Lotus Richard Virenque
13 Bjarne Riis
14 Rolf Sørensen
15 Eros Poli Eros Poli Eros Poli
16 Roberto Conti Hernán Buenahora
17 Nelson Rodríguez Serna
18 Pjotr Ugrjumov Pjotr Ugrjumov
19 Pjotr Ugrjumov Marco Pantani neuděleno
20 Džamolidin Abdužaparov
21 Eddy Seigneur
Konečné pořadí 1994 Celková klasifikace

Španělsko Miguel Indurain
Bodovací soutěže

Uzbekistán Džamolidin Abdužaparov
Vrchařská soutěž

Francie Richard Virenque
Mladý jezdec

Itálie Marco Pantani
Soutěž týmů

Andorra Festina-Lotus
Nejaktivnější jezdec

Itálie Eros Poli
  • Miguel Indurain nosil v 1. etapě zelený dres pro lídra bodovací soutěže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1994 Tour de France na anglické Wikipedii.

  1. 81ème Tour de France 1994 [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Augendre 2016, s. 85.
  3. ZWEGERS, Arian. Tour de France GC top ten [online]. CVCC [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2008. 
  4. The history of the Tour de France – Year 1994 – The stage winners [online]. Amaury Sport Organisation [cit. 2021-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-03. 
  5. Tour de France 1994 – Leaders overview [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2019. 
  6. VAN DEN AKKER, Pieter. Informatie over de Tour de France van 1994 [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2019. (nizozemsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]