Tour de France 1995

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tour de France 1995
Tour de France 1995
Francie Tour de France 1995
Datum 1. - 23. červenec
Start Saint-Brieuc
Cíl Paříž
Počet etap 20 + prolog
Celková délka 3635 km
Celkový čas vítěze 92h 44’59”
Konečné pořadí
Celkový vítěz Španělsko Miguel Indurain (ESP)
2. místo Švýcarsko Alex Zülle (SUI)
3. místo Dánsko Bjarne Riis (DEN)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěže Francie Laurent Jalabert (FRA)
Nejlepší vrchař Francie Richard Virenque (FRA)
Nejlepší mladý jezdec Itálie Marco Pantani (ITA)
Nejlepší družstvo ONCE
Nejaktivnější jezdec Kolumbie Hernán Buenahora (COL)

82. ročník etapového cyklistického závodu Tour de France se konal mezi 1. a 23. červencem 1995. Vítězem se stal popáté v řadě Španěl Miguel Indurain, pro nějž to bylo poslední vítězství na Tour. Závod byl poznamenán smrtí italského závodníka Fabia Casarteliho během 15. etapy při sjezdu z Col de Portet d’Aspet.

Vítězem bodovací soutěže se stal Laurent Jalabert, jenž později téhož roku vyhrál Vueltu a España, vrchařskou soutěž podruhé za sebou vyhrál Richard Virenque. Nejlepším mladým jezdcem se stal Ital Marco Pantani, který Tour vyhrál o 3 roky později.[1]

Týmy[editovat | editovat zdroj]

Na Tour přijelo 21 týmů, každý s 9 jezdci. Týmy byly vybrány ve dvou kolech. V květnu 1995 bylo oznámeno prvních 15 týmů, v červnu organizátoři udělili 5 divokých karet. Krátce před startem závodu se tým Le Groupement rozhodl pro neúčast v závodu kvůli zranění jejich lídra Luca Leblanca a finančním problémům. Jejich místo bylo uděleno týmu Aki-Gipiemme, vzhledem k tomu, že to byl první tým na rezervní listině. Nakonec se organizátoři rozhodli pozvat ještě jeden tým, a to kombinovaný tým složený z jezdců Teamu Telekom a ZG Mobili. V tomto týmu bylo 6 jezdců z Teamu Telekom a 3 jezdci z týmu ZG Mobili.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

Kvalifikované týmy[editovat | editovat zdroj]

  • Aki-Gipiemme
  • Banesto
  • Carrera Jeans-Tassoni
  • Castorama
  • Chazal-König
  • Festina-Lotus
  • GAN
  • Gewiss-Ballan
  • Lotto-Isoglass
  • Mapei-GB-Latexco
  • Mercatore Uno-Saeco
  • MG Maglificio-Technogym
  • Motorola
  • Novell-Decca-Colnago
  • ONCE

Pozvané týmy[editovat | editovat zdroj]

  • Brescialat-Fago
  • Kelme-Sureña
  • Lampre-Panaria
  • Polti-Granaloro-Santini
  • Team Telekom/ZG Mobili-Selle Italia
  • TVM-Polis Direct

Trasa a etapy[editovat | editovat zdroj]

Trasa, etapy a jejich vítězové
Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz
P 1. července Saint-Brieuc 7,3 km (4,5 mi) Individuální časovka Francie Jacky Durand (FRA)
1 2. července Dinan - Lannion 233,5 km (145,1 mi) Rovinatá etapa Itálie Fabio Baldato (ITA)
2 3. července Perros-Guirec - Vitre 235,5 km (146,3 mi) Rovinatá etapa Itálie Mario Cipollini (ITA)
3 4. července Mayenne - Alençon 67,0 km (41,6 mi) Týmová časovka Gewiss-Ballan
4 5. července Alençon - Le Havre 162,0 km (100,7 mi) Rovinatá etapa Itálie Mario Cipollini (ITA)
5 6. července Fécamp - Dunkirk 261,0 km (162,2 mi) Rovinatá etapa Nizozemsko Jeroen Blijlevens (NED)
6 7. července Dunkirk -Charleroi (Belgie) 202,0 km (125,5 mi) Rovinatá etapa Německo Erik Zabel (GER)
7 8. července Charleroi (Belgie) - Liège (Belgie) 203,0 km (126,1 mi) Kopcovitá etapa Belgie Johan Bruyneel (BEL)
8 9. července Huy (Belgie) - Seraing (Belgie) 54,0 km (33,6 mi) Individuální časovka Španělsko Miguel Indurain (ESP)
10. července Le Grand-Bornand Den odpočinku
9 11. července Le Grand-Bornand - La Plagne 160,0 km (99,4 mi) Horská etapa Švýcarsko Alex Zülle (SUI)
10 12. července La Plagne - L'Alpe d'Huez 162,5 km (101,0 mi) Horská etapa Itálie Marco Pantani (ITA)
11 13. července Le Bourg-d'Oisans - Saint-Étienne 199,0 km (123,7 mi) Kopcovitá etapa Spojené království Maximilian Sciandri (GBR)
12 14. července Saint-Étienne - Mende 222,5 km (138,3 mi) Kopcovitá etapa Francie Laurent Jalabert (FRA)
13 15. července Mende - Revel 245,0 km (152,2 mi) Rovinatá etapa Ukrajina Sergej Utchakov (UKR)
14 16. července Saint-Orens-de-Gameville - Guzet-Neige 164,0 km (101,9 mi) Horská etapa Itálie Marco Pantani (ITA)
17. července Saint-Girons Den odpočinku
15 18 July Saint-Girons - Cauterets 206,0 km (128,0 mi) Horská etapa Francie Richard Virenque (FRA)
16 19. července Tarbes - Pau 149,0 km (92,6 mi) Horská etapa
17 20. července Pau - Bordeaux 246,0 km (152,9 mi) Rovinatá etapa Německo Erik Zabel (GER)
18 21. července Montpon-Ménestérol - Limoges 166,5 km (103,5 mi) Rovinatá etapa USA Lance Armstrong (USA)
19 22. července Lac de Vassivière - Lac de Vassivière 46,5 km (28,9 mi) Individuální časovka Španělsko Miguel Indurain (ESP)
20 23. července Sainte-Geneviève-des-Bois - Paris (Champs-Élysées) 155,0 km (96,3 mi) Rovinatá etapa Uzbekistán Djamolidine Abdoujaparov (UZB)
Celková vzdálenost 3 635 km (2 259 mi)[2]

Shrnutí závodu[editovat | editovat zdroj]

Miguel Indurain (zobrazen na Tour de France 1993), celkový vítěz závodu

První jezdci na trati odjeli prolog ve slunečném počasí, ale později začalo pršet, a závodníci, kteří startovali později, museli jet po kluzkých cestách. Chris Boardman, velký favorit prologu a outsider celkového pořadí, spadnul během své jízdy, a následně byl sražen týmovým autem. Kvůli tomu musel odstoupit ze závodu. Vítězem prologu se stal Jacky Durand, jeden z brzkých startujících.

Durand zůstal ve vedení do třetí etapy, ve které se před něj dostal Laurent Jalabert kvůli časovým bonusům získaným na sprinterských prémiích. Jalabert zůstal ve žluté 2 etapy, a vedení ztratil po pádu ve 4. etapě. Ivan Gotti, jezdec týmu Gewiss, který vyhrál týmovou časovku ve 3. etapě, se stal novým vedoucím závodníkem.

V sedmé etapě přišel nečekaný Indurainův útok, který zamíchal celkovým pořadím. Indurain zaútočil v kopcovitých Ardenách, a pouze Johan Bruyneel byl schopen se ho udržet. Indurain pracoval celou dobu na čele skupiny a utvořil náskok skoro jedné minuty, zatímco Bruyneel se pouze vezl, ale v závěrečném sprintu předjel Induraina a stal se novým lídrem závodu.

Indurain byl v tento moment druhý celkově, a po vítězství v časovce v 8. etapě se stal novým lídrem závodu. Jeho nejbližším rivalem byl Bjarne Riis, jenž na něj ztrácel 23 sekund, další závodníci byli až 2 minuty za Riisem.

Peloton se v 9. etapě dostal do vysokých hor. Alex Zülle zaútočil, a utvořil si výhodu několika minut. Indurain ho klidně pronásledoval až do posledního stoupání, ve kterém ujel ostatním. Zülle vyhrál etapu a dostal se na druhé místo v celkovém pořadí, zatímco Indurain získal cenné minuty na své soupeře.

Desátá etapa byla znovu ve vysokých horách. Marco Pantani, v ten moment už neschopen bojovat o vítězství, vyhrál etapu; Indurain, Zülle a Riis dokončili společně.

12. etapa nebyla původně považována za důležitou pro jezdce na celkové pořadí. Vše se ovšem změnilo po útoku Laurenta Jalaberta na začátku etapy. Jalabert, týmový kolega Zülleho, byl šestý v celkovém pořadí, více než devět minut za Indurainem. K Jalabertovi se připojili další tři jezdci, z nichž byli dva jeho týmoví kolegové. Jedním z nich byl Melchior Mauri na osmém místě a také mohl ohrozit Indurainovu pozici. Týmoví parťáci dobře spolupracovali a ve chvíli, kdy měli náskok okolo 10 minut, se Jalabert stal virtuálním lídrem závodu. V ten moment začal Indurainův tým Banesto a Riisův tým Gewiss spolupracovat na snížení náskoku vedoucí skupiny. Náskok se jim podařilo snížit na 6 minut, což znamenalo Jalabertův posun na čtvrté místo v celkovém pořadí. Tým ONCE nyní měl tři jezdce v první pětce: Zülleho na druhém místě, Jalaberta na čtvrtém and Mauriho na pátém místě.

Ve 14. etapě se závod dostal do Pyrenejí. Pantani znovu ukázal své schopnosti v horách a vyhrál etapu. Další favorité zůstali víceméně spolu, takže se celkové pořadí nijak zásadně nezměnilo.

V 15. etapě již na začátku zaútočil Richard Virenque. Na všech 6 vrcholů na trase se dostal první a vyhrál etapu. Několik cyklistů za ním mělo nehodu při sjezdu z Portet d'Aspet, mezi nimiž byl i Fabio Casartelli. Casartelli hlavou zasáhl betonovou zábranu ve vysoké rychlosti bez toho, aniž by měl na hlavě helmu, a v nemocnici byl prohlášen za mrtvého.

Z respektu vůči Casartellimu byla šestnáctá etapa odjeta v nezávodním duchu. Casartelliho týmovým kolegům z týmu Motorola bylo umožněno překřížit cílovou pásku jako první. Lance Armstrong, týmový kolega Casartelliho, vyhrál 18. etapu. Armstrong věnoval své vítězství Casartellimu. Indurain měl stále pohodlný náskok a ten ještě zvýšil vítězstvím v poslední časovce toho ročníku. Stal se tak popáté v řadě celkovým vítězem Tour de France.

Průběžné výsledky[editovat | editovat zdroj]

Průběžné výsledky po etapách[3][4]
Etapa Vítěz Celková klasifikace
A yellow jersey.
Bodovací soutěž
A green jersey
Vrchařská soutěž
A white jersey with red polka dots.
Soutěž jezdců do 25 let Soutěž týmů Aktivita
Cena Klasifikace
P Jacky Durand Jacky Durand Jacky Durand Arsenio Gonzalez Gabriele Colombo Castorama neuděleno
1 Fabio Baldato Fabio Baldato François Simon Erik Dekker Erik Dekker
2 Mario Cipollini Laurent Jalabert Džamolidin Abdužaparov Dirk Baldinger Eric Vanderaerden
3 Gewiss-Ballan Gabriele Colombo Gewiss-Ballan neuděleno
4 Mario Cipollini Ivan Gotti Mario Cipollini Evgeni Berzin Francisco Cabello
5 Jeroen Blijlevens Dimitri Konyshev Rolf Järmann Rolf Järmann
6 Erik Zabel Bjarne Riis Džamolidin Abdužaparov Herman Frison
7 Johan Bruyneel Johan Bruyneel Laurent Jalabert Richard Virenque Miguel Indurain Miguel Indurain
8 Miguel Indurain Miguel Indurain neuděleno
9 Alex Zülle Marco Pantani ONCE Alex Zülle Alex Zülle
10 Marco Pantani Laurent Brochard
11 Max Sciandri Hernán Buenahora
12 Laurent Jalabert Laurent Jalabert Laurent Jalabert
13 Serguei Outschakov Serguei Outschakov
14 Marco Pantani Marco Pantani
15 Richard Virenque Richard Virenque Hernán Buenahora
16 neuděleno
17 Erik Zabel Thierry Marie
18 Lance Armstrong Lance Armstrong
19 Miguel Indurain neuděleno
20 Džamolidin Abdužaparov Serhiy Utchakov
Konečné pořadí Miguel Indurain Laurent Jalabert Richard Virenque Marco Pantani ONCE Hernán Buenahora
  • Thierry Laurent nosil v 1. etapě zelený trikot.
  • 16. etapa byla anulována po úmrtí Fabia Casartelliho během 15. etapy. Peloton jel etapu pomalu a umožnil Casartelliho týmovým kolegům, kteří jeli bok po boku, aby dojeli jako první do cíle.

Konečné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Legenda
A yellow jersey. Označuje vítěze celkové klasifikace. A green jersey. Označuje vítěze bodovací klasifikace.
A white jersey with red polka dots. Označuje vítěze horské klasifikace.

Celkové pořadí[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[5]
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Španělsko Miguel Indurain (ESP) A yellow jersey. Banesto 92h 44' 59"
2 Švýcarsko Alex Zülle (SUI) ONCE + 4' 35"
3 Dánsko Bjarne Riis (DEN) Gewiss-Ballan + 6' 47"
4 Francie Laurent Jalabert (FRA) A green jersey. ONCE + 8' 24"
5 Itálie Ivan Gotti (ITA) Gewiss-Ballan + 11' 33"
6 Španělsko Melchor Mauri (ESP) ONCE + 15' 20"
7 Španělsko Fernando Escartin (ESP) Mapei-GB-Latexco + 15' 49"
8 Švýcarsko Tony Rominger (SUI) Mapei-GB-Latexco + 16' 46"
9 Francie Richard Virenque (FRA) A white jersey with red polka dots. Festina-Lotus + 17' 31"
10 Kolumbie Hernán Buenahora (COL) Kelme-Sureña + 18' 50"

Bodovací soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[6][7]
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Francie Laurent Jalabert (FRA) A green jersey. ONCE 333
2 Uzbekistán Džamolidin Abdužaparov (UZB) Team Jumbo-Visma 271
3 Španělsko Miguel Indurain (ESP) A yellow jersey. Banesto 180
4 Dánsko Bjarne Riis (DEN) Gewiss-Ballan 175
5 Německo Erik Zabel (GER) Team Telekom/ZG Mobili-Selle Italia 168
6 Itálie Giovanni Lombardi (ITA) Polti-Granarolo-Santini 144
7 Dánsko Bo Hamburger (DEN) TVM-Polis Direct 103
8 Spojené království Maximilian Sciandri (GBR) MG Maglificio-Technogym 102
9 Itálie Andrea Ferrigato (ITA) Team Telekom/ZG Mobili-Selle Italia 97
10 Ukrajina Andrei Tchmil (UKR) Lotto-Isoglass 95

Vrchařská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[6][7]
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Francie Richard Virenque (FRA) A white jersey with red polka dots. Festina-Lotus 438
2 Itálie Claudio Chiappucci (ITA) Carrera Jeans-Tassoni 214
3 Švýcarsko Alex Zülle (SUI) ONCE 205
4 Španělsko Miguel Indurain (ESP) A yellow jersey. Banesto 198
5 Kolumbie Hernán Buenahora (COL) Kelme-Sureña 177
6 Itálie Marco Pantani (ITA) Carrera Jeans-Tassoni 142
7 Švýcarsko Laurent Dufaux (SUI) Festina-Lotus 132
8 Španělsko Fernando Escartin (ESP) Mapei-GB-Latexco 121
9 Francie Laurent Brochard (FRA) Festina-Lotus 104
10 Kolumbie Federico Muñoz (COL) Kelme-Sureña 101

Soutěž jezdců do 25 let[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[6]
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Itálie Marco Pantani (ITA) Carrera Jeans-Tassoni 93h 11' 19"
2 Dánsko Bo Hamburger (DEN) TVM-Polis Direct + 8' 29"
3 Švýcarsko Beat Zberg (SUI) Carrera Jeans-Tassoni + 40' 48"
4 USA Lance Armstrong (USA) Motorola + 1h 01' 46"
5 Rakousko Georg Totschnig (AUT) Polti-Granarolo-Santini + 1h 03' 27"
6 Itálie Andrea Peron (ITA) Motorola + 1h 15' 58"
7 Itálie Gabriele Colombo (ITA) Gewiss-Ballan + 1h 30' 54"
8 Francie Didier Rous (FRA) Carrera Jeans-Tassoni + 1h 41' 19"
9 Nizozemsko Erik Dekker (NED) Novell-Decca-Colnago + 2h 12' 08"
10 Itálie Marco Milesi (ITA) Brescialat-Fago + 2h 27' 50"

Soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[6][7]
Pořadí Tým Čas
1 ONCE 278h 29' 35"
2 Gewiss-Ballan + 13' 23"
3 Mapei-GB-Latexco + 55' 53"
4 Festina-Lotus + 1h 17' 05"
5 Carrera Jeans-Tassoni + 1h 23' 31"
6 Banesto + 1h 54' 11"
7 Kelme-Sureña + 2h 01' 09"
8 Castorama + 3h 03' 39"
9 Motorola + 3h 17' 31"
10 Brescialat-Fago + 3h 28' 02"

Soutěž bojovnosti[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–3)[6]
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Kolumbie Hernán Buenahora (COL) Kelme-Sureña 36
2 Francie Richard Virenque (FRA) A white jersey with red polka dots. Festina-Lotus 30
3 Francie Laurent Jalabert (FRA) A green jersey. ONCE 30

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1995 Tour de France na anglické Wikipedii.

  1. Oficiální stránky Tour de France: https://www.letour.fr/en/history
  2. Augendre 2016, s. 110.
  3. Tour de France 1995 – Leaders overview [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 February 2019. (anglicky) 
  4. VAN DEN AKKER, Pieter. Informatie over de Tour de France van 1995 [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2019. (nizozemsky) 
  5. Tour de France 1995 – Le Classement général [online]. Amaury Sport Organisation [cit. 2020-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 1998. (francouzsky) 
  6. a b c d e Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené mdc1995 není určen žádný text
  7. a b c CULOT, Jacques. Le rouleur au lac et le sprinter auxh Champs (19e et 20e étapes). archives.lesoir.be. Le Soir, 24 July 1995, s. 19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2016. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]