Tomislav Kolakovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stjepan Tomislav Kolakovič SJ
Rodné jméno Poglajen
Narození 8. září 1906
Podgorač, Chorvatsko
Úmrtí 1990?
Paříž, Francie
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Tovaryšstvo Ježíšovo
Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuité
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stjepan Tomislav Kolakovič, rodným jménem Poglajen (8. září 1906, Podgorač, Chorvatsko1981? 1990?, Paříž, Francie?), byl chorvatský kněz, člen jezuitského řádu. Výrazně se angažoval v evangelizační činnosti, kladl zásadní důraz na aktivně žité křesťanství. Usiloval o větší zapojení laiků do života církve, na Slovensku i v českých zemích zakládal kroužky věřících zvané Rodina, významně se podílel na rozvoji katolického disentu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tomislav Poglajen studoval filosofii, teologii a sociologii. Byl ovlivněn názory Emmanuela Mourniera, Roberta Schumana nebo kardinála Jozefa Cardijna. Nějakou dobu pracoval jako redaktor jezuitské revue Život. V roce 1935 byl v belgické Lovani vysvěcen na kněze.[1]

Od roku 1940 Poglajen, který hovořil několika světovými jazyky, přednášel sociologii v Záhřebu. Téhož roku se stal profesorem sociologie a morální teologie u jezuitů v Sarajevu. Když na něj v roce 1941 zaměřilo svou pozornost gestapo, odjel do bezpečnějšího Splitu a začal používat dívčí jméno své matky – Kolakovič.[1]

V září 1943 se dostal na Slovensko, kde zakládal kroužky Rodiny. K jejím sympatizantům patřil např. řeckokatolický biskup, blahoslavený Pavol Gojdič. Později působil i v Praze, kde rovněž vznikl kroužek Rodiny. Angažoval se v něm např. teolog Josef Zvěřina nebo profesorka Růžena Vacková, později Oto Mádr. Mezi osobnosti, které Kolakoviče podporovaly, patřil i pozdější kardinál Josef Beran, biskup Štěpán Trochta, teologové Alexander Heidler a Antonín Mandl nebo jezuita Adolf Kajpr.[1]

Věříme, že každý člověk je druhý Kristus.
— Tomislav Kolakovič[1]

Po roce 1946[editovat | editovat zdroj]

O dalším Kolakovičově působení existují jen kusé a ne vždy doložené zprávy, uvádí Václav Vaško. Pobýval v Římě, v New Yorku, v Indii se setkal s Matkou Terezou, navštívil Čínu. Koncem 70. let nechal z Vídně pozdravovat slovenskou i českou Rodinu. Kdy, kde a jak zemřel, zůstává neznámé. Pravděpodobně v Paříži, snad v roce 1981[1], snad v roce 1990.[2]

Setkání s Václavem Vaškem[editovat | editovat zdroj]

Zcela zásadní bylo setkání s Kolakovičem pro život katolického aktivisty, pozdějšího politického vězně Václava Vaška. „Od setkání s Kolakovičem datuji svou konverzi od tradičního katolicismu k uvědomělému a angažovanému křesťanství... Představa, že se mám stát apoštolem a že je to vlastně posláním každého křesťana, mě v celém mém dalším životě střídavě uchvacovala a deprimovala, podle toho, zda jsem se ke svému novému ideálu blížil nebo se od něj vzdaloval.“[3]

Neboj se a jednej vždy tak, jak myslíš, že by na tvém místě a v konkrétní situaci jednal Kristus.
— Tomislav Kolakovič[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • God´s Underground, New York, 1949, publikováno pod jménem Father George. Předmluva Fulton Sheen

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e VAŠKO, Václav: Dobrodruh v Ježíšových službách, legendární profesor Kolakovič, Pastorace.cz podle časopisu Teologické texty 4/2007
  2. ŽUBRINIć, Darko: Stjepan Tomislav Poglajen or Tomislav Kolakovic (1906-1990), croatianhistory.net, 2008
  3. a b VAŠKO, Václav: Ne vším jsem byl rád, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 2001, ISBN 80-7192-600-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Jezuita, který snil ruský sen Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o Kolakovičově životě, citace z unikátních materiálů Státní bezpečnosti.