Theodemir (svébský král)
| Theodemir (svébský král) | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. století |
| Úmrtí | 570 |
| Děti | Miro |
| Příbuzní | Eborich (vnuk) |
| Funkce | svébský král (559–570) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Theodemir také Theodemar[1] či Teodomiro, latinsky Theodemirus (6. století - 570) byl jedním z posledních svébských králů v Gallaecii a jedním z prvních chalcedonských křesťanů. Na trůn Svébů nastoupil po Ariamirovi někdy mezi koncem května 561 a rokem 566, poté vládl až do své smrti v roce 570.[2]
Theodemir byl pokládán za prvního ortodoxního křesťanského panovníka Svébů od smrti Rechiara a panovníka, který s pomocí biskupa Martina z Dumia zahájil konverzi svého lidu od ariánského vyznání k pravoslaví. Tato teorie je z velké části založena na díle Historia Suevorum[3] Isidora ze Sevilly: Regni potestatem Theodimirus suscepit: qui confestim Arrianae impietatis errore destructo Suevos catholicae fidei reddidit.[4] Jiné zdroje, zejména Jan z Biclara, Řehoř z Tours či zápisky z I. koncilu v Braze uvádějí chronologické události odlišně.[5] Jan z Biclara uvádí, že Rekkared I., král Vizigótů byl ten, kdo způsobil obrácení obou národů k pravoslaví. Řehoř z Tours ve svém díle Historia Francorum zmínil, že přímluva Martina z Tours s odkazem na krále Chararicha, byla impulsem ke konverzi Svébů a zápisky z I. koncilu v Braze uvádějí krále Ariamira, který zahájil konverzi Svébů a zároveň zrušil zákaz katolických synodů.
Někteří historikové tvrdí, že Theodemir musel být nástupcem Ariamira, protože Ariamir byl prvním svébským panovníkem, který zrušil zákaz katolických synod a Isidor ze Sevilly tudíž pochybil v chronologii událostí.[6] Reinhart Koselleck se domnívá, že prvním konvertujícím králem byl Chararich prostřednictvím relikvií Martina z Tours, jimiž se podařilo uzdravit Chararichova syna z malomocenství a že Theodemir konvertoval až později prostřednictvím kázání Martina z Dumia.[7] Felix Dahn oproti tomu Chacharicha a Theodemira považoval za jednu a tutéž historickou osobnost, přičemž podle něho druhé jméno král přijal až při křtu. Na druhé straně teolog Alberto Ferreiro považuje konverzi Svébů ke katolictví za progresivní a postupnou, přičemž Ariamirovo zrušení zákazu synodů považuje za pouhý impuls, který následoval až po Chararichově veřejné konverzi.[8] Také prohlásil, že Thoedemir byl zodpovědný za zahájení pronásledování Ariánců v království Svébů.[8]
V roce 569 Theodemir svolal první koncil v Lugu,[9][10] který zvýšil počet diecézí v království. V roce 570 byl napaden ariánským králem Vizigótů Leovigildem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodemir (Suebian king) na anglické Wikipedii.
- ↑ Kings of the Suevi in Spain 411-585. fmg.ac [online]. [cit. 2023-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARTÍNEZ, Pablo C. Díaz. El reino suevo (411-585). [s.l.]: Ediciones AKAL Dostupné online. ISBN 978-84-460-3648-7. S. 293. (italsky)
- ↑ ISIDOR ZE SEVILLY. Historia Gothorum, Vandalorum, Sueborum part 90. [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ FERREIRO, Alberto. Simon Magus in Patristic, Medieval and Early Modern Traditions. [s.l.]: BRILL, 2021. Dostupné online. ISBN 978-90-474-1546-6. S. 198. (anglicky)
- ↑ Synodus Bracarensis prima [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ JAMES, Edward. Visigothic Spain: new approaches [papers read at. Oxford: Clarendon press, 1980. Dostupné online. ISBN 0-19-822543-1.. S. 87. (anglicky)
- ↑ JAMES, Edward. Visigothic Spain: new approaches [papers read at. Oxford: Clarendon press, 1980. Dostupné online. ISBN 0-19-822543-1.. S. 86. (anglicky)
- ↑ a b FERREIRO, Alberto. Simon Magus in Patristic, Medieval and Early Modern Traditions. [s.l.]: BRILL, 2021. Dostupné online. ISBN 978-90-474-1546-6. S. 207. (anglicky)
- ↑ MARTÍNEZ, Pablo de la Cruz Díaz. Teodomiro - Real Academia de la Historia [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ FERREIRO, Alberto. Simon Magus in Patristic, Medieval and Early Modern Traditions. [s.l.]: BRILL, 2021. Dostupné online. ISBN 978-90-474-1546-6. S. 199. (anglicky)
